Výhry i prohry s sebou ve druhé třídě nesou velkou porci emocí. „Někdy až moc. Kluci prohru někdy neudrží. Musíme je zdravě motivovat. Pokud hrají proti stejně starému soupeři, ročníku 2005 a mladším, vedou si velice dobře. V naší soutěži je však možné, že se mohou setkat tři ročníky. To pak máme problém,“ říká smířeně Martin Sedláček.
Při utkáních druhých tříd jsou často k vidění zajímavé věci: „Občas se najdou kluci, kteří v zápalu hry vystřelí na svoji branku nebo zapomenou střídat,“ povídá Martin Sedláček. Takové věci se stávají v každém týmu. Ten brněnský má podle svého trenéra velkou výhodu: „Oproti ostatním týmům musím zmínit, že jsou kluci obrovsky vychovaní. Když někam jedeme, jde vidět, že se za hráče ani rodiče nemusíme stydět. Fandění v hledišti i chování kluků na ledě je příkladné,“ těší Martina Sedláčka.
„Co čtrnáct dní máme nějaký turnaj. Na přelomu února a března pojedeme znova na medailový turnaj do Tábora. Pro mě je po sportovní stránce měřítko, když hrajeme se Spartou, Slavií, Pardubicemi a dalšími kvalitními celky. Zde jsou kluci úspěšní. Je to i kvůli tomu, že hrajme proti stejně starým soupeřům, kteří dokáží jako Kometa poskládat jednoročníkový tým,“ má Sedláček jasno.
A na čem bude druhá třída pracovat po Vánocích? „Ve většině tréninků se odrážíme od bruslení, které je prvořadé. Puk je zatím v uvozovkách až na druhém místě. Do budoucna, možná i mimo sezónu, se zaměříme na střelbu, aby kluci zlepšili svoji techniku,“ zakončuje Martin Sedláček své bilancování.