Legenda brněnského hokeje pojala oslavu přiměřeně: „Byla to normální oslava v rodinném stylu, dcerami vnuky a vnučkou. Žádné ejchuchu nebylo,“ usmál se bývalý trenér brankářů Komety. Krátce před ním oslavil kulatou osmdesátku František Mašlaň. I pan Nadrchal přiznává, že čas běží rychle: „Hlavně se poměrně těžko zastavuje. Bojoval jsem s tím dlouho. Ještě před dvěma lety jsem u týmu nějakým způsobem působil. Ať už jen jako konzultant. Ale zastavit ho nemůžu, rok od roku se to trošku zpomaluje, jste nemocný, nebo máte problém s mobilitou. Celkově už toho tolik nestihnu.“
Dlouhá léta čerpal Vladimír Nadrchal sílu od hokejistů, kterým udílel své rady. „Když jste každý den v kontaktu s mladýma klukama a je plno srandy, nutí vás to více bojovat. Jak vypadnete, přestanete, začnete pohodlnět. Pak to dopadá tak, že si musíte jít lehnout do špitálu na rehabilitaci, abyste se dostali do nějaké formy odpovídající věku,“ usmívá se oslavenec.
Kromě osmi titulů zažil s Kometou samozřejmě i krušné časy. Hokej je prostě jako na houpačce. V jedné sezóně hrajete finále, ve druhé play out… „Z mých zkušeností mohu říct, že jsem měl vždy jednu sezónu lepší, druhou horší. Skoro pravidelně se to opakovalo. Někdy se to zastavilo na průměru, někdy nahoře, někdy dole. Ale tak to prostě je,“ komentuje nevyzpytatelnost hokeje muž, jenž nosil na dresu číslo 1.
Velkou výjimkou byla parta, která v Brně sbírala tituly hned po založení Komety. „Ale to bylo díky tomu, že jsme zůstali dlouhé roky pohromadě. Dnes kluci hrají jednu sezónu a čtyři nebo pět jich odejde. My jsme hráli, teď to nastřelím, deset let ve stejné sestavě. Pak vydržíte hrát deset let na špici,“ říkal muž, jehož jméno na replice dresu nyní visí i pod střechou KAJOT ARENY.