Profil

Jiří začínal s hokejem v Šumperku a nejprve nic nenaznačovalo, že by se mohl dopracovat až k tak výjimečné kariéře. V mládežnických výběrech nenastupoval, na vojně v Jihlavě odehrál během „revoluční“ sezony 1989/90 jen pět zápasů v nejvyšší soutěži, zbytek ročníku strávil v Táboře. Až poté, co odložil zelené sukno, nakoukl do tehdejší federální ligy natrvalo, v dresu Olomouce vstřelil ve dvou sezonách jedenáct a dvaadvacet branek a vysloužil si pozvání do reprezentace. Za federální výběr odehrál deset zápasů, skóroval hned v tom prvním (v srpnu 1992 proti Rusům). Byl i u toho, když v prosinci téhož roku odehrál československý tým své poslední utkání…

Další roky strávil Dopita v Berlíně, do Olomouce si ale v roce 1994 „odskočil“ na výpomoc a byl u toho, když Hanáci slavili titul v prvním ročníku samostatné české extraligy. Aby toho nebylo málo, hned se stal nejlepším hráčem play off, což mu samozřejmě vysloužilo pozvánku na světový šampionát. V Itálii odehrál tři zápasy, v tom prvním proti Finům skóroval a zajistil remízu 4:4, pak jej ovšem ze sestavy vytlačila dvojice dorazivších „Tučňáků“ Jágr – Straka. Jen z tribuny posléze Dopita sledoval, jak Hlinkův výběr vypadl ve čtvrtfinále s Kanadou.

Sezonu 1994/95 strávil Dopita v Německu celou, do nominace na světový šampionát se dostal bez problémů, neboť v Berlíně zaznamenal 68 bodů ve 42 zápasech a stal se nejproduktivnějším hráčem tamní ligy. Na mistrovství odehrál všechny zápasy, Češi nakonec skončili po prohře s Kanadou čtvrtí a medaile se opět nedočkali. Dopita se prezentoval jedním gólem, shodou okolností opět proti Finům.

Pak přišel ročník 1995/96 a jedna ze zlomových sezon v Dopitově kariéře. Po návratu do republiky oblékl vsetínský dres a radoval se ze svého druhého titulu v kariéře. Jak platný byl, to dokazuje i fakt, že byl opět zvolen nejlepším hráčem play off. Pozvánka na šampionát jej samozřejmě neminula. Vsetínský hromotluk v šesti duelech dvakrát skóroval, naposledy ve čtvrtfinále proti Německu. V tomto zápase předvedl výtečný výkon, ovšem pak přišla krutá rána – zánět slepého střeva a cesta do brněnské nemocnice. Pouť českého týmu za zlatem tak sledoval jen z nemocničního lůžka. Jeho místo po boku Výborného a Bělohlava zaujal Radek Bonk. Slepé střevo nakonec lékaři Dopitovi vzali, zlatá medaile mu zůstala. První, ale nikoliv poslední.

Do reprezentace se vrátil na Světový pohár, na tuto anabázi by ovšem stejně jako zbytek týmu nejraději zapomněl. Češi třikrát ostudně prohráli, na čemž nic nezměnila ani Dopitova branka do sítě Finů. Chuť si tak Jiří musel spravit v klubové sezoně. Vsetín obhájil titul, Dopita se stal kanonýrem extraligy a byl vyhlášen i jejím nejlepším hráčem. Na světovém šampionátu pak získal bronzovou medaili, ke které přispěl třemi góly. Ten nejdůležitější si schoval na poslední chvilky zápasu o bronz a rozhodl tím o výhře nad Rusy v poměru 4:3.

Ovšem to už klepala na dveře sezona 1997/98 a na Dopitu čekal největší úspěch jeho kariéry. Už samotná nominace na turnaj století, tehdy první svého druhu po dlouhé době, byla slušným počinem. Českému týmu se příliš nevěřilo, žehralo se na fakt, že kouč Hlinka povolal mnoho evropských hráčů, což v konfrontaci s elitou neobstojí. Po první třetině čtvrtfinále se zdálo, že kritici měli pravdu, Češi prohrávali 0:1 a to ještě mohli děkovat neuvěřitelnému Haškovi. Pak však přišel senzační obrat, který korunoval brankou na 4:1 právě Dopita. Byl to jeho jediný gól na turnaji, po boku Moravce a Beránka si k němu Jiří připsal dvě asistence. Po závěrečné siréně finálového zápasu s Ruskem se tak Dopita stal jedním ze „zlatých naganských hochů“ a natrvalo se tím zapsal do dějin českého hokeje. Ve stínu toho úspěchu se pak další titul se Vsetínem a bronz z MS ve Švýcarsku stal - s nadsázkou řečeno - nepodstatným.

Mistrem extraligy byl Dopita korunován i v roce 1999, na mistrovství ale tentokrát nestartoval. V další sezoně bojovali Valaši o šestý titul v řadě a veřejnost s napětím očekávala, zda je někdo zastaví. Povedlo se to nakonec pražské Spartě, která ve finále zvítězila 3:0 na zápasy a sesadila šampiony z trůnu. Zklamaný Dopita ovšem na stříbro z extraligy přidal zlatou náplast ze světového turnaje. Tam tentokrát nechyběl a s jedenácti body se stal jednou z ústředních postav českého týmu. Ten nerozhodilo ani nezvykle vysoké množství omluvenek od hráčů z NHL, ze zámoří nakonec dorazili jen Kaberle, Buzek, Varaďa a Prospal, rozhodně se tedy nedalo hovořit o hvězdném výběru. Češi se však semkli a nakonec dokráčeli ke zlatu, když ve finále zdolali Slováky 5:3. Dopita skóroval čtyřikrát, důležitý byl hlavně jeho gól ve čtvrtfinále proti houževnatým Lotyšům. Vsetínský lídr pronikl do ideální sestavy turnaje, na kterém nastupoval po boku lídra sparťanského – Davida Výborného, doplnil je Jan Tomajko.

Ročník 2000/2001 se u Dopity zařadil hned za ten naganský, co se úspěšnosti týče. Vsetín po roce opět vyhrál titul, zejména ve finále šumperský rodák doslova řádil. Na světovém šampionátu tým završil „Zlatý hattrick“, když několikrát během turnaje utekl hrobníkovi z lopaty – ať již proti Švédům v semifinále, či ve finále s Finy. V něm Češi prohrávali 0:2 a jejich výkon měl k ideálu daleko, poslední třetina ale vše změnila – vyrovnávací branku na 2:2 vstřelil právě Dopita. Hokejista, který jindy působil až zádumčivě, se snad nikdy neradoval z jiné branky emotivněji. V prodloužení rozhodl o zlatu Moravec a Robert Záruba tak dostal možnost k provolání jednoho ze svých slavných emotivních výroků. Druhý svůj gól na turnaji dal Dopita proti Rusům, zajistil tím výhru a přispěl k tomu, že měli Češi pro čtvrtfinále přijatelnějšího soupeře – Slovensko. Nastupoval opět po boku Tomajka a Výborného, výtečný rok korunoval ziskem Zlaté Hokejky pro nejlepšího hráče ČR, což v době záplavy Čechů v NHL byl hodně slušný počin.

Další rok si Dopita zkusil právě NHL, nastupoval za Philadelphii, v jednom zápase dokázal dokonce čtyřikrát skórovat, celkově se však příliš neprosadil ani mezi Letci, ani posléze v Edmontonu. V sezoně 2003/2004 tak přišel návrat do Čech, konkrétně do Pardubic. V jejich dresu Dopita suverénně opanoval základní část, ovšem v play off přišlo kruté probuzení – Pardubice nestačily na osmou Plzeň a vypadly v sedmi zápasech. Zklamání si Dopita hodlal vynahradit na šampionátu v Praze. Český dres obléklo mnoho zvučných jmen, ovšem úspěch se nedostavil. Domácí tým prokráčel suverénně základní skupinou, ve čtvrtfinále však podlehl po nájezdech Spojeným státům. Vše tedy až nápadně připomínalo Dopitův osud v extralize… Zkušený veterán byl exekutorem posledního nájezdu, nedal a sezona tak jemu i Čechům skončila. Na turnaji nastupoval po boku Petra Průchy, doplňovali je postupně Kraft, Havlát a Hlinka.

Hned v létě byl Dopita nominován koučem Hlinkou na Světový pohár. Před jeho začátkem ovšem přišla krutá rána, při cestě z Karlových Varů veleúspěšný trenér zahynul. Český hokej tak přišel o jedinečnou osobnost a osiřelý tým musel převzít naganský kapitán Růžička. Na týmu zpočátku ležela těžká deka, ovšem ve čtvrtfinále exceloval na švédském ledě (6:1) a v semifinále odehrál jeden z nejhezčích zápasů novodobé hokejové historie. V semifinále s Kanadou sice Češi podlehli 3:4 v prodloužení, ale stydět se rozhodně nemuseli. Hvězdnému výběru navíc porážku vrátili na „výlukovém“ MS ve Vídni, a to se vší parádou. U toho již ovšem Dopita nebyl. Zápas s Kanadou byl jeho posledním za reprezentaci. Celková odehrál v národním dresu 142 zápasů, v nich vsítil 40 branek (není v tom započítána výše zmíněná federální bilance). V počtu odehraných duelů mu patří mezi českými reprezentanty sedmá příčka.

Místo zlata z Vídně se musel spokojit „jen“ se sedmým extraligovým titulem, jeho Pardubice ve finále přehrály Zlín. Pak přišel přestup do Znojma a v dresu Orlů tři sezony, zakončené účastí v play off či v předkole. Ta poslední však už tak úspěšná nebyla, Znojmo skončilo v play out a licence se přestěhovala do Brna. Čtrnáct dní po ní se však za ní stěhoval i Dopita a v jeho osobě získalo Brno jedinečnou osobnost českého hokeje… Muž, který odehrál více než 800 zápasů v nejvyšší soutěži, vstřelil v nich 332 gólů a jen 23 bodíků mu chybí k osmisetbodové hranici, rozšiřuje od sezony 2009/10 své úctyhodné statistiky v dresu Komety.

Statistiky:

Reprezentace: