Na kluky jsem byl pyšný, říká trenér zlatých osmáků Libor Zábranský

Podobně jako ve většině mládežnických kategorií Komety se v průběhu sezóny 2012/2013 několik hráčů osmé třídy přesunulo do staršího kádru mladšího dorostu. Jenže odchod tahounů neznamenal ztrátu kvalitní hry ani výsledků. V žákovské lize skupiny D čekalo na komeťáky v základní části 28 utkání a jen první celek mohl postoupit do Chomutova. Hráči s modrobílými dresy si s tímto zapeklitým úkolem poradili na výbornou. 27 utkání vyhráli a jen jednou zaváhali!

S průměrem 6 vstřelených branek na zápas a 1,2 obdržené vyrazili osmáci v úterý 26. 3. 2013 ve společném autobuse s hráči mladšího dorostu na mistrovství do Chomutova. I když vyhráli první čtyři utkání, o zlatu se mělo rozhodnout až poslední den turnaje, kdy se Kometa utkala s Pardubicemi. Hokejisté z Brna se však hodně efektivního soupeře nezalekli a v utkání, které by se dalo považovat za finále, zvítězili 6:3. O závěrečném turnaji v Chomutově natočila Česká televize pořad, který si můžete prohlédnout zde.

Zlomovým utkáním při cestě za vysněnou zlatou medailí byl i duel s Karlovými Vary, které nad Kometou vedly ještě v 53. minutě 3:1. Jenže prvotřídní obrat vyvrcholil už v čase 56:57, kdy na konečných 3:4 obrátil Libor Zábranský mladší.

Mladý bek byl nejproduktivnějším hráčem Komety nejen na chomutovském turnaji, ale i v celé sezóně 2012/2013. Ve 30 zápasech posbíral konečných 44 bodů. Mezi útočníky se dařilo například Janu Süssovi (21 utkání, 40 bodů) nebo dvojici hráčů, kteří kvůli zranění o závěrečný šampionát přišli (Jakub Tauwinkl – 34 bodů, Marek Škvrně – 22 bodů).

K vítěznému týmu také často potřebujete hodně kvalitního gólmana, jehož Kometa našla v podobě Lukáše Dostála, jenž v základní části naskočil do 23 zápasů. Tým dokázal podržet i Jan Borský, jenž měl v kolonce startů číslo 13.

Libor Zábranský o sezóně 8. třídy i závěrečném turnaji

Chomutovský turnaj jste začali v 9:30 ráno. Byl brzký zápas s Chomutovem pro děti hodně netradiční?
Myslím si, že klukům je to jedno. Když jezdíme na turnaje, tak je to normální, dokonce jsme hráli i v osm ráno. Je pravda, že děti musíte probudit, nachystat je. Potřebují k tomu nějakou hodinu navíc, než když hrajete v šest hodin večer.

Museli jste kvůli tomu jet na sever Čech o den dříve?
Museli, to byl základ, protože kdybychom měli vyjíždět ve tři nebo ve čtyři ráno, tak by to byla katastrofa.

Začínalo se Chomutovem, následovaly zápasy proti Třinci, Plzni, Karlovým Varům a Pardubicím. Dal by se vybrat nejobtížnější soupeř?
Pro nás byly těžké všechny zápasy. Nejdůležitější byl první s Chomutovem. Díky tomu, že jsme tam jeli bez dvou zraněných hráčů, bylo hrozně důležité, jak začneme, aby si kluci věřili. Jsou to jen děti, takže si pak myslely, že to půjde samo i v dalších sériích. Jenže s Třincem jsme zjistili, že to tak nebude, zápasem jsme se protrápili. Velmi dobré zápasy byly s Plzní a Pardubicemi a pro kluky hodně emotivní byly Vary, protože to dokázali otočit.

Překvapilo Vás, že ani po čtyřech výhrách ve čtyřech dnech nebylo o zlatu jasno?
Podle vývojů utkání to bylo celkem zajímavé. Jak bylo vidět, Pardubice daly pytel gólů, měly výborné tři útočníky, ale já od začátku učím kluky vyhrávat, říkám jim, že chci, aby vyhrávali a nedívali se napravo nalevo, jestli je to ten nebo ten soupeř, nebo kde v tabulce stojí. Snažím se jim od malička vštěpovat, že zápas se hraje šedesát minut a je jedno, o jaký se jedná.

Snažil jste se tak odbourat jejich myšlenky, aby se nebáli Pardubic, které dávaly tolik gólů?
Náš mančaft je takový, že čím lepší je soupeř, tím víc jsou kluci nažhaveni. Je to i díky tomu, že soutěž, kterou hrajeme, je hodně slabá, prohráli jsme jediný zápas 2:3 s Olomoucí. Takže my jsme těžké zápasy potřebovali, kluci se musí naučit chovat v krizových situacích. I když o dva góly prohráváme, pořád si jedou to svoje a já věřím, že zápas vždycky zvládnou.

Co bylo nejsilnější stránkou týmu?
Přesilovky, gólman, a také taktičtější hra proti ostatním týmům. Také to stálo na výborných výkonech čtyř beků.

Zajímavé je, že dva z nich byli dokonce produktivnější než útočníci.
Je to nezvyk. Jsem přesvědčený, že kdyby hrál Marek Škvrně, tak by to bylo ještě lepší. Produktivita beků byla tak vysoká díky přesilovkám, a taky to bylo tím, že jak Libor, tak Dal byli hodně aktivní a v těchto kategoriích když je hráč aktivní, bruslivý a tlačí se do zakončení, body sbírá.

Našel jste za celou sezónu nebo na závěrečném turnaji něco, co by Vás ještě u osmáků překvapilo?
Ne, ale byl jsem nadšený z toho, jak zvládají přesilovky, protože různým variantám jsme se věnovali v podstatě už dva roky. S tím jsem byl hodně spokojený, že na to kluci dobře reagují a jde jim to. To, co umí, předvedli, takže mě nepřekvapili. Zajímavé bylo, že jsme hráli celý turnaj na čtyři beky a že to kluci fyzicky bez problémů udrželi.

Říkal jste si před turnajem v Chomutově, že ho vyhrajete?
Já jsem si to neříkal, já jsem to tak chtěl. Jako majitel klubu a v podstatě jako šéf mládeže jsem rád, protože jsme tady zavedli nadstandardní podmínky, co se týče kondičního trenéra nebo i tréninkových jednotek. Máme dva kondiční trenéry, na atletiku a na všeobecné zdokonalování dětí. Z tohoto hlediska bych řekl, že výsledky v Kometě uvidíme za pět šest let.

Na mistrovství jste vzali i Hanku Bubníkovou, Danu Vincourovou, Luboše Rozkopala nebo kouče brankářů Jaroslava Odehnala. Měli jste v silném realizačním týmu oproti ostatním celkům výhodu?
Chtěli jsme vyhrát a jasně jsem řekl, že pro to uděláme maximum, takže naši kluci měli zázemí v podstatě jako áčko.

Je pro osmáky zlato zaslouženou odměnou za jejich výkony v celé sezóně?
Určitě, protože je to odříkání a neuvěřitelná dřina. Je to obrovské zadostiučinění pro rodiče, protože viděli, že když investují do dítěte v Kometě čas, úsilí a peníze, tak to má smysl. Byli všichni šťastní. Jak v mladším dorostu i v osmých třídách. I já jsem byl šťastný, byla to náplast po áčku. Je to pro mě motivace pokračovat, protože jsem viděl, že výsledky máme. Motivací je i to, jak obě družstva vystupovala, jak jsou soudržná, vychovaná, hráči automaticky zdravili cizí lidi na stadionu, před stadionem. Potom je projev i mimo led jiný než u ostatních týmů, které však nechci kritizovat. Na kluky jsem byl pyšný.

Byly ohlasy na oba úspěchy takové, jaké jste si představoval?
Hodně našich partnerů a fanoušků to zaznamenalo, perfektní byly i články v Mladé frontě. Tím, že to bylo na onlajnech, byla velká sledovanost. Dokonce jeden z našich hlavních partnerů to sledoval na onlajnech, když byl v Bolívii na dovolené. Sponzoři, partneři a fanoušci jsou určitě spokojeni. Jediné, co bych turnaji vytknul, je, že se ani nevyhlašovali nejlepší hráči. Přece jenom je to mistrovství dvou klíčových kategorií. Taky nevím, jestli ten, kdo rozhodl, že osmáci dostanou placky z plastu, si uvědomuje, co to pro děti znamená. Takže si myslím, že by se mělo do budoucna uvažovat o tom, jak vůbec organizovat tyto soutěže. V tomto směru úroveň dobrá nebyla a pro děti to moc znamená. Stejně tak i pro rodinu, protože když kluk vyhraje, tak se chce doma dědovi pochlubit s pořádnou medailí, a ne plastem. Pochybuji, že by na tomhle někdo šetřil, spíš si myslím, že tam došlo k nějakému nedopatření. Viděl jsem to zklamání kluků, protože taková medaile se dá koupit i v obchodě a není ničím výjimečná. Ale to není v našich silách změnit.

Závěrečné mistrovství mládeže už se pořádalo v Liberci, Chomutově nebo Praze. Přál byste si, aby se jednou konalo i v Brně?
Samozřejmě by to bylo super, ale podle jakého klíče je to rozdělované, nevím. To pozadí neznám, kdyby šlo hrát u nás, udělal bych pro to všechno.

Odrazila se práce s mládeží už i na rodičích, kteří se často snaží mluvit trenérům do práce? Myslím to tak, jestli už teď rodiče trenérům více důvěřují, když mají jejich kluci úspěchy.
Asi ne. Řešíme to ob den. Věřím tomu, že má mládež Komety dobré jméno, že se ví, že pro to děláme maximum a odvádíme kvalitní práci. Kdyby si rodiče vyzkoušeli nějakou sezónu v regionálním klubu, tak poznají rozdíl. Nechtěl bych rodiče nějak podceňovat, jsou inteligentní a hlavně mají právo syny sledovat, když do toho vkládají spoustu úsilí, peněz i času. Na druhou stranu dost razantně trvám na tom, že ve chvíli, kdy projde kluk dveřmi KAJOT ARENY, tak na tu hodinu a půl jakoby patří nám. V tu chvíli by do toho rodiče neměli mluvit, na trenéry je pak zbytečně velký tlak. Ať si to děti vybojují samy.

Podobné články

Sezóna 2012/2013 nabídla snový začátek. Play-off nakonec těsně uniklo

Juniorka do play-off těsně neproklouzla, trenéři jsou ale se sezónou spokojeni

Junior Peslar: Parta byla výborná, výsledkově jsme ale měli na víc

Sezóna staršího dorostu byla úspěšná, play-off však Brňanům rychle skončilo

Ve čtvrtek čtěte hodnocení sezóny 7. třídy