A Team HC Kometa
11.05.2010
M a n n h e i m ( G E R ) – Když v sezóně Petr Hubáček (na fotce v obležení spoluhráčů z národního týmu) přestupoval z Vítkovic do Komety, určitě musel počítat s tím, že jeho šance na obléknutí reprezentačního dresu se zmenší. Když se následně Vítkovice probojovaly až do finále extraligy, mohlo být zklamání dvojnásobné. Jenže pro Petra měl tento příběh nakonec šťastný závěr. Po úspěšném absolvování přípravných zápasů národního týmu se dostal na konečnou soupisku mistrovství světa v Německu. I díky tomu mohl v prvním zápase proti Francii vstřelit druhou branku na svém třetím mistrovství světa.
Věřil jste, že se z Komety probojujete na mistrovství světa?
Věřil, nevěřil. Z tohoto pohledu se na to nedá dívat. Tuhle otázku jsem si nepokládal. Spíš jsem věděl, že cesta na šampionát nikdy není zavřená. Člověk nikdy neví, co se přihodí, a ta šance tam vždycky je. Tak šel dál týden za týdnem a v tom mančaftu stále zůstávalo hodně hráčů díky tomu, že spousta hráčů z NHL nepřijela. Na druhou stranu už jsem hrál na mistrovství světa v letech 2006 a 2007, takže jsem věděl, co tato postupná cesta na šampionát obnáší. Věděl jsem, do čeho jdu.
Sledoval jste z pozice čekatele na místo v národním týmu, jak se hráči z NHL trenéru Růžičkovi omlouvají?
To jsem nesledoval. Až týden před začátkem šampionátu na švédských hrách jsem se začal zaobírat tím, kdo jede a kdo ne. Ta národní příprava je tak strašně dlouhá, že nemá cenu sledovat, kdo se omluví. Omluvenek může být hodně i nemusí, navíc mohou přijít zranění.
První zápas proti Francii českému týmu vyšel na jedničku. Pomohl tomu i rychle vstřelený první gól?
Určitě to pomáhá. Čím dříve mančaft vstřelí první gól, tím pohodlněji se poté hraje. V hlavách jsme navíc měli předešlý den, kdy Dánové porazili Finy. Věděli jsme, že nemůže podcenit ani jeden okamžik. Po gólech na tři a čtyři nula už jsme si byli jisti, že vyhrajeme. Potom už se člověk podvědomě trošku, nechci říct, šetřil, ale hrál s tím náskokem a možná i proto to neskončilo ještě větším rozdílem než o čtyři branky.
Přesně tak. Poslední část už neměla takové nasazení. Dávali jste si i pozor na zranění?
Takhle to člověk nemůže říct. Ale je jasné, že když jsme vedli o čtyři branky, navíc nad soupeřem, u kterého víme, že takový náskok nedožene, pokud vyloženě nepropadneme, to polevení v koncentraci na naší straně bylo. Nemyslím si však, že by bylo nějak výrazné, nebo důležité. Šest dva je pohodlný výsledek.
Vy jste po včerejším zápase tvrdil, že nejste střelec. Jenže na první branku na šampionátu Vám stačila pouze jedna střela v celém zápase. To je výborná úspěšnost.
Byla to shoda okolností. Můžete na bránu poslat dvacet takových střel a projdou jen jedna nebo dvě. Osmnáctkrát to nevyjde. Je to o momentálním štěstí. Samozřejmě já jsem za svoji kariéru moc těch gólů nevstřelil, takže si moc dobře pamatuji, že jsou dny a týdny, kdy člověk může střílet, jak chce, a ten gól prostě nedá. Kvůli tomu jsem měl z té branky větší radost a víc jsem si ji užil.
Na branku Vám přihrál Jaromír Jágr, který s Vámi paradoxně nehraje ve formaci.
To bylo dáno střídáním za hry. Díky tomu jsme se spolu objevili na ledě. Že to zrovna takhle vyšlo, bylo už shodou okolností. Po zápase si z toho hodně lidí, co mi psali nebo volali, dělalo srandu a nezapomněli mi to připomenout. O to v uvozovkách příjemnější to je. Ale člověk už hraje moc dlouho na to, aby seděl nad tím, že to bylo zrovna s Jardou a ne s někým jiným.
Jaromír Jágr oslavuje branku, na kterou Petru Hubáčkovi přihrál
Jak funguje spolupráce s Janem Markem a Jakubem Voráčkem?
Tak Voras hraje v NHL, takže ho nemá cenu dále rozebírat. Honza Marek patří k technickým a šikovným centrům a má perfektní výsledky v ruské lize. Mým úkolem je především obrana, jako například Tomáš Rolinek v první lajně. Vím, že kluci hodně rádi tahají puky, především Honza Marek. Ty úkoly jsou rozdělené tak, že oni hrají s pukem a já si hlídám defenzivu a sjíždím do prostorů, kde mě nachází. Zatím naše lajna šlape, ale šampionát je dlouhý a určitě se to může změnit.
To asi naznačí i souboj se silnějším soupeřem.
Určitě. My jsme spolu hráli vlastně tři zápasy. Je rozdíl mezi přátelským zápasem s Běloruskem, prvním zápasem na mistrovství s Francií a švédskými hrami, kde jsou Švédsko, Rusko a Finsko. LG games byly rychlostně o třídu výš. Až přijdou tito lepší soupeři, hokej bude vypadat úplně jinak, bude mnohem rychlejší.
Novináři úspěchu českého týmu na mistrovství světa v Německu moc nevěří. Co si o tom myslíte Vy?
Uspět může mančaft vždycky. Z historie kteréhokoliv sportu máme spoustu důkazů, že i ne hvězdný tým může udělat úspěch. Musíme to postavit na defenzivě, gólmanech, obětavosti, bruslení, nasazení a to jsou základní prvky, se kterými musíme jít do hry. Na nich můžeme stavět svůj výkon.
Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně štěstí i nadále.
