Je potřeba vzít si ze sezóny ponaučení, říká Ladislav Lubina

Jak těžké je motivovat se na play-out?
Je to hrozné, to se snad nedá ani motivovat. Pro práci trenéra je to asi to nejhorší, co se může stát. Jiná situace by byla, kdybychom hráli o záchranu. Teď se zkouší spousta nových hráčů a koncentrace všech je na minimální úrovni.

I u vás trenérů to jde tak těžko?
Když se nekoncentrují hráči, tak je strašně těžké udržet úroveň tréninků i zápasů.

Je play-out pověstné dno kalichu hořkosti?
Samozřejmě, i když nastupuje minimum hráčů, kteří nastupovali v zimě. Ale pro ně je to tristní.

Vyhlížíte toužebně konec sezony?
Beru to tak, že je to práce. Je prostor, vyzkoušet si nová cvičení během tréninku, jestli to funguje. Měli jsme ale tréninky, kdy nás bylo 14, pak 27. To jsou obrovské rozdíly a ztěžuje to práci.

Měli jste tu několik juniorů. Ti měli větší zaujetí?
U juniorů postrádám disciplínu, cílevědomost, touhu něco dokázat a někam se dostat. Je to katastrofa.

Jak si to vysvětlujete?
Je to spojené s děním ve společnosti a s úpadkem hokeje v Česku. Není to problém jen v Kometě.

Neváží si šance hrát za muže, byť je to play-out?
Nevím, jestli neváží, ale čekal bych od nich daleko víc. Vlastní iniciativu. Někdy mi připadá, že jim stačí, když se před nimi otevřou dveře kabiny od áčka a dopadne na ně sebeuspokojení, pohoda, klídek.

Víte už, co budete dělat za týden, za dva?
Budu odpočívat a zároveň dělat na tom, co ještě nemám hotové, tedy na analýze této sezony.

Jak budete vzpomínat na Kometu?
Stoprocentně v dobrém a někdy v budoucnu se sem kldině rád vrátím se snahou přesvědčit fanoušky o tom, že jsem schopen práci dělat dobře.

Fanoušky a vedení?
Věřím, že vedení poznalo, že umím tuhle práci dělat dobře, fanoušek tu možnost neměl.

Co Vás v letošní sezoně potěšilo?
Atmosféra v hale, dokud se vyhrávalo, bylo všechno parádní. Ale tehdy se musí myslet na to, že to nepůjde samo a tam se stala podle mě chyba.

A naopak, co Vás zklamalo?
Rozhodně umístění a nepostup do play-off. Když jsem mužstvo na začátku ledna přebíral, věřil jsem, že máme na postup. To bylo největší zklamání.

Z dnešního pohledu vidíte vaše rozhodnutí neodejít společně s panem Jeřábkem jako správné?
Určitě. Akorát jsem si tehdy nemyslel, že mužstvo je v tak hluboké krizi.

Nemůže to být na úkor vaší budoucnosti? Přeci jen jste byl tím, kdo dokončil sezonu a nedokázal zastavit propad.
Všechno může být na úkor něčeho. Teď to asi nejde hodnotit, ukáže to až čas.

Teď děláte analýzu letošního neúspěchu. Udělali jste si analýzu loňského úspěchu?
Loni se žádná analýza nedělala a navázalo se na euforii toho, že to fungovalo a že jsme ligu zachránili. Pod tím dojmem se žádná analýza nedělala.

Nemohla vám být letos alespoň trochu užitečná?
Myslím, že loňská sezona neměla vliv na tu letošní. Letos je potřeba si vzít poučení, získal jsem letos spoustu informací, ze kterých budu dlouho čerpat. I proto nepovažuji svoje rozhodnutí zůstat za špatné.

Předchozí otázka navazovala na myšlenku jednoho volejbalového trenéra, který říká, že v Česku se analyzují akorát neúspěchy, ale úspěchy nikoliv, přitom je to také potřeba.
Tenhle názor je správný a každá sezona by se měla analyzovat. Akorát nemusí být možná tolik podrobná a může se věnovat jen určitým aspektům. V případě neúspěchu si myslím, že analýza musí být podrobná.

Už víte, co šlo ovlivnit, aby sezona nedopadla takto?
Ovlivnit se dá všechno, každý výsledek má nějaké příčiny.

Co tedy mělo být jinak?
Pomalu si potvrzuju svoje myšlenky a teze, co jsem si myslel, že se dělalo špatně. Rozhodl jsem se, že to ale nebudu ventilovat.

Vedení to sdělíte?
Ti budou první, kteří dostanou výstup, pokud ovšem budou mít zájem.

Z jakého důvodu nechcete zatím nic říkat?
Především je to interní záležitost klubu, co bude později, nevím.

Měli jste s panem Jeřábkem odlišný pohled na hokej?
Nemyslím, že by byl tolik odlišný. Ale jsou věci, které bych řešil jiným způsobem, ale jaký by byl výsledek, nedokážu říct.

Do jaké míry jste se rozcházeli v názorech, když jste dělali přípravu na zápas, na trénink?
To je právě to, proč nechci svoje myšlenky z analýzy prezentovat přes noviny. Myslím, že je to neetické.

Když jste mužstvo přebíral, říkal jste nám, že se hráčům snažíte vštípit útočnější pojetí. Řešili jste to už s panem Jeřábkem, nebo jste do toho nemohl moc mluvit?
O hokeji jsme se bavili pořád. Ale tuhle myšlenku, kterou jsem vyřkl, ovlivňuje spousta faktorů. Ono je jednoduché říct, že budeme hrát takhle, ale k tomu potřebujeme vhodné typy hráčů, kondici, sebevědomí, psychickou vyspělost. Je to hodně věcí. Říct v půlce sezony, že budeme hrát agresivně, je jednoduché, ale není lehké to realizovat. Pak je zas potřeba použít něco jiného, jiný způsob hry, abychom dosáhli cíle.

Měli jste málo hráčů, kteří by mohli hrát agresivně?
To byl příklad. Hlavně na to hráči musí být fyzicky a psychicky připravení. To je dlouhodobá cílená práce. Přesvědčili jsme se na Chomutovu, že za měsíc nejde mužstvo dát dohromady.

Loni jste byli úspěšní se stylem, který byl založen na úporné defenzivě, kterou jste soupeře znechutili. Ale v létě se třetina kádru obměnila, přesto jste se snažili hrát pořád stejně. Nebylo lepší přizpůsobit styl hry hráčům?
Mě by zajímalo, kdo přišel s myšlenkou, že se preferuje stejný styl hry jako loni. Nejsem přesvědčený, že jsme hráli stejně jak loni.

Pan Jeřábek před sezonou říkal, že musíte hrát pořád stejně, že jinak to nepůjde.
Potom jste viděli zápasy extraligy. Jste přesvědčení, že to tak bylo?

Ve většině zápasů ano, jenže jste narozdíl od loňska nedokázali soupeři dát víc gólů.
Já bych řekl, že jsme víc dostali než loni, a to je velký rozdíl. Loni to bylo postavené na famózním Hovim, letos takovou oporou nebyl. Nechci hodnotit jednotlivce. Jeho výkon má také souvislosti. Nelze říct, že se nepotká s formou, záleží, jak mu hraje obrana a útočníci. Kdyby mu zahrála v prvních kolech o polovinu lépe obrana a o 70 procent lépe útočníci plnili obranné úkoly, mohl mít v šestém zápase třeba formu jako loni. Teď ale můžeme říct, že neměl formu jako loni, tehdy byla opravdu mimořádná a třeba už ji nikdy mít nebude.

Co Kometa potřebuje na příští sezonu, aby se odpíchla?
To bych nerad rozebíral. Zainteresovaní to určitě vědí a potřebné kroky udělají. Já bych nerad někomu radil, nemusím mít správné názory. V Kometě budou noví lidé, kteří musí jít do sezony s čistou hlavou.

Čtvrtý útok hrál často ve složení hráčů přes třicet let. Nechyběla vám občas lajna, která by měla drajv, která by na ledě lítala, i když ostatní uvadali?
Takové hráče musíte mít. Ta myšlenka není špatná, ale oni nejsou. Můžeme teď říkat, že byla chyba, že šel pryč Pospíšil, ale bylo tady dost hráčů a netušili jsme, že se pak tolik hráčů zraní. Pak jsme sestavu lepili. Hráči z první ligy měli možnost se ukázat, ale neměli úroveň, jakou by měli mít. I když pro ně není lehké hrát extraligu i zápasy první ligy.

Říkal jste, že motivace u juniorů není velká. Co kdybyste jakoby pro výstrahu na trénink jednou vzal jiných pět?
Když je vyměním, klesne mi úroveň tréninků o padesát procent. Ten materiál tu prostě není, aby se to dalo řešit takto. Na druhou stranu, kluci toho s námi moc nenatrénovali, protože tu byl kádr, jaký tu byl. Jsou tu kluci, kteří se snaží. Nechci říkat, že ne. Ale ten drajv bych očekával větší. Hlavně by měli mít zájem oni sami. Ne že za nimi bude pořád někdo chodit a prosit je, aby šli od pěti hodin na led. Chce to trošku samostatnosti, starat se o sebe. Nikdo tu není od toho, aby okolo nich skákal a říkal jim, vezmi si tohle, tamto, zavaž si brusle a pojď v pět na led. To je neštěstí. Dnes mi přišli tři junioři deset minut po začátku tréninku. Mají to sem 50 metrů od své kabiny, je to prostě katastrofa. Ale nechci to vztahovat jen na Kometu, to je určitě všude. V českém hokeji prostě chybí disciplína, jaká byla dřív.

Ladislav Lubina

Pan Jeřábek se od skládání družstva distancoval. Vy jste do něj zasáhnout mohl? Před sezónou odešli Ovčačík, Varaďa, Divíšek. Nechyběli do herního projevu Komety? Nebylo to loni postavené i trochu na nich?
A jsme zase u herního projevu... Přišli útočněji ladění hráči. Jenže žádný z nich neabsolvoval letní přípravu.

Jak byste vlastně celou sezónu zhodnotil?
Každý se na ni dívá tak, že všechno bylo špatně. To ale nejde takto paušalizovat. Já tam vidím spoustu věcí, ze kterých si beru obrovské poučení do dalších sezón. S řadou věcí podobného rázu jsem se ale už setkal, třeba v Pardubicích. Takže jsem menší přehled o těchto věcech měl. Jsem ale přesvědčený o tom, že nejde říct, že by za ten letošní průšvih mohla jedna jediná věc. Byla to souhra více věcí, které vyústily v to, že hráči nebyli v lednu schopni hrát. Ne proto, že by nechtěli, nesnažili se, kašlali na to. Ty věci prostě tak vyplynuly. Opakuji, nečekal jsem, že ti hráči jsou tak hluboko.

Dojely jim baterky?
Nemůžeme chtít, aby dva hráči odtáhli celou sezónu. Síly dojdou i jim, když ostatní nehrají. Hokej není až tak složitá věc, ale v celkovém fungování klubu, mládeže apod. je to složitý organismus, který se vyvíjí. Jsem přesvědčený o tom, že věci v managementu, vedení klubu nebo marketingu nejdou dělat naráz. Mezi první ligou a extraligou je obrovský rozdíl, chce to prostě čas, musí se to vyvíjet. Nejde říct: „Tak, a teď to budeme dělat takhle“ a vše bude fungovat a k tomu budou dobré výsledky. Hokej není o tom, že koupíme deset hráčů a vše bude dobré. Je to o práci, o skloubení všech těch věcí. Za tak lehké to prostě není.

Zažil jste tak špatnou sezónu jako hráč?
Ano, v Pardubicích nám kdysi chodilo 1500 lidí, všechny jsem znal a všichni na mě řvali, co jsem to zač. Nějaký rok jsme hráli dokonce i baráž. Jsou věci, které si člověk z této doby pamatuje.

Zapadli hráči, co před koncem základní části přišli, do aktuální nepříznivé situace? Jako příklad by šel uvést Aleksejs Širokovs, který měl první utkání výborná. Pomohlo by, kdyby se podařilo obměnit více hráčů, nebo by každý příchozí zabředl?
Uvedu příklad Chomutova. Nejde v lednu vyměnit půlku mužstva, to nemá vůbec žádný efekt. Stojí to peníze a výsledek stejně není. Tam se staly chyby jinde. Snažili jsme se to zachránit, ve finále nám chyběly nějaké tři body. Hráči byli tak dole, že prostě nebyli schopni přijímat pokyny. Nechci říkat tlak, ale přání toho play-off bylo tak velké, že jim to svazovalo ruce, a to byl ten problém.

Kdyby se Kometa nakonec do předkola play-off dostala. Co by mohla dokázat?
Někoho bychom tam potrápili. Z těch hráčů by to spadlo a dostali by novou energii, jsem o tom přesvědčen. Neříkám, že bychom někoho přehráli, ale věřím, že bychom byli důstojným soupeřem a že bychom se o to play-off poprali.

Nepostupem do play-off si však hráči ten neúspěch "vyžrali" do dna?
Postup do předkola by byl dobrý výsledek sezóny a další postupný bod, etapa vývoje Komety jako klubu v extralize. Pro hráče by bylo v každém případě lepší, dostat se tam, než hrát play-out.

Jako trenér jste nad hráči stál každý zápas. Dá se porovnávat nasazení play-out a play-off?
O play-out se nemá cenu bavit, to je dáno tím, že záchrana a umístění jsou od začátku dané. Jen Kladno s Boleslaví hrálo o to, kdo bude hrát baráž. Nehráli jsme žádný zápas v optimální sestavě, je tu snaha zkusit nové hráče, aby ukázali, jestli chtějí nebo ne, co umí nebo neumí. Naopak bych čekal od Boleslavi a Kladna, že nám a Spartě naloží a odjedou. Úroveň těch zápasů je jak v krajském přeboru. To nemá s hokejem nic společného, to nemá ani cenu hrát. Já jsem naopak pro velkou baráž, i když řadě lidem se to nelíbí. Přitáhla by víc diváků a byla by to taková výborná mezisoutěž.

Jak by probíhala?
Předkolo a play-off extraligy ledního hokeje hraje deset týmů, zbylí čtyři z ELH a čtyři nejlepší z první ligy by hráli prolínací soutěž. Lidi by na to chodili. Je to i spravedlivé pro všechny a neřešilo by se nic okolo. Nemusely by probíhat trapné besedy typu Kamelot o dvou otázkách.

Kometa doma v play-out vyhrává a venku přesně naopak. Čím to?
Tyto zápasy se snad ani nedají hodnotit. Já jsem rád, že aspoň doma jsme to play-out nějak zvládli. Nakonec na první zápas přišlo málo lidí, pak viděli, že se vyhrává. Myslím, že 3500 lidí je dobrá návštěva. Druhé domácí utkání se Spartou byl i dobrý hokej. Jeden zápas ze všech, který měl trošku úroveň a lidem se to muselo líbit, pěkné góly, řada kombinačních akcí, prostě pěkný zápas. Nebyl sice v nasazení jako play-off v tvrdosti a tak, ale hokejově si myslím, že to bylo fajn. To byla ale výjimka.

Přejete nějakému týmu v play-off?
Je mi to celkem jedno. Překvapila mě ale Slavia. Potvrdila mi nějaké moje myšlenky. Play-off je o nasazení, bojovnosti, srdíčku. Tam se ukáže, kdo jak má ten hokej rád a proč ho hraje. Jestli pro vítězství, nebo pro peníze.

Jaké myšlenky Vám Slavia potvrdila? Můžete je prozradit?
Jistě. I s horšími hráči se dají dělat velké výsledky, Slavia mi to dokazuje. Ti mladí hráči na to jsou připravení, musí mít systém hry, musí jít za tím trenérem, musí mít obrovské nasazení a obětavost a super partu. To jsou základní věci, které vedou k úspěchu. Nikdo to od nich nečekal. Ale ti mladí hráči, co hrají za Slavii… To je cílevědomá dlouhodobější práce, ti hráči jsou vytipovaní a vybraní z celé republiky už před čtyřmi pěti lety, jak po morální, tak i technické stránce. Není to o tom, že najdeme v Hodoníně čtyři mladé, necháme je hrát a bude to stejné. Ti hráči musí být cíleně vedení k tomu, aby takhle hráli. Není to otázka chvilky.

Myslíte, že by tomu pomohlo, kdyby například juniorka hrála stejný systém jako „A“ tým?
Teoreticky se to tak dá udělat. Dodržovat systém hry je ale to nejjednodušší, co se mužstvu dá vtisknout. Je to o práci, ale dá se to udělat. Na druhou stranu ale nemůžou hrát starší, mladší dorost a juniorka stejný styl jako „A“ mužstvo. V mládežnických kategoriích se hraje trošku jiný hokej, jsou tam rozdílné věci. Když pak hráč v půlce sezony přijde, tak trvá, než se adaptuje v novém mužstvu. Podle mě by to tedy nutně nemuselo být tak, aby hrála juniorka stejným stylem.

Co dělají hráči, kteří netrénují a nehrají?
Léčí si nebo doléčují zranění. Někteří sem chodí, někteří ne. Podle závažnosti zranění. Myslím si, že je teď důležité, aby se dali rychle do kupy a vyhnuli se tomu, že nebudou účastni letní přípravy. Pro někoho už by to mohlo být katastrofální, kdyby neabsolvovali dvě přípravy. I ta jedna už je moc. Sami by to měli vědět. Ale já si myslím, že to myšlení hráčů se dost posunulo za posledních třeba pět let k lepšímu. Každý hráč je jiný. Je smutné, když je Jirka Dopita jeden z nejpoctivěji trénujících hráčů. Když mi v létě řekne, že nepřijde a půjde trénovat jeden den s Olomoucí, tak vím, že prostě půjde a nemusím nikam volat a zjišťovat, jestli opravdu trénuje.

Chybí mladým hráčům i konkurence?
Je fakt, že jich tu není tolik. Spousta dobrých hráčů je v zahraničí a spousta těch, kteří dnes hrají extraligu, by ji za normálních okolností nehráli. To je problém. O to to mají jednodušší a měli by se snažit, aby se do toho kádru dostali. Mladé hráče by mělo motivovat to, že je ten hokej baví a že ho chtějí dělat. Peníze by měly být až někde vzadu. Dneska je nemotivuje nic. Všechno je o disciplíně. Kdybych přišel domů a řekl, že mi učitelka jednu vlepila, tak mi otec přidá další. A ne že pojede do školy a bude si stěžovat na učitelku, jako je to dnes. Dokud se tohle myšlení lidí nezmění, budou to mít trenéři mládeže strašně těžké. Udržet pořádek, disciplínu. Dnes se rozmohlo, že kluk nechodí do školy. Jak nemůže v šestnácti chodit do školy? On řekne, že chce dělat hokej. Ale ani ten nedělá na sto procent. Nechce chodit do školy a hokej dělá na 30 procent. Nechci ale rozumlouvat o mládeži, protože v tom nepracuju a nerozumím tomu. Vím však, že se pracuje na tom, aby se to zlepšilo.

Děkujeme za rozhovor a ať se Vám daří.