Na šampionát se těším, říká brněnský odchovanec Tomáš Vincour

Tome, blíží se juniorský šampionát. Jak se na něj těšíte a jaké máte s týmem cíle?
Na mistrovství se těším strašně moc, snad se do týmu dostanu. Je tu skvělá parta, výborní kluci. Naším cílem je určitě přežít prvních pět minut zápasu s Kanadou a pak to půjde (smích). Určitě chceme postoupit ze skupiny, to je jasný cíl. Pak už se uvidí, jak na tom budeme psychicky a jak si budeme věřit do bojů play-off. Sám osobně chci hrát svůj nejlepší hokej, to je makat od začátku zápasu až do jeho skončení.

Jaké je to trénovat pod trenérem Sýkorou, je v něčem jiný než ostatní kouči?
Každý trenér je v něčem jiný. Pod koučem Sýkorou nastupuji rád. Určitě není nejpřísnější, kterého znám a který mne kdy vedl, tím je totiž můj trenér v Edmontonu. Jestli chcete ale úspěchy, musí tam ta přísnost být.

V reprezentaci působíte už docela dlouho. S kým si nejvíc rozumíte na ledě a mimo něj?
Na ledě se to celou dobu, co tam jsem, střídalo, ale myslím, že jsem si rozuměl s každým. Každý umí něco jiného a je něčím jiný, než ostatní. Mimo led si hodně rozumím s Radkem Gudasem, jsme velcí kamarádi. Dále určitě Tomáš Kundrátek, s ním teď zrovna v reprezentaci bydlím. Ale s každým, kdo v týmu je, vycházím výborně.

Mistrovství se koná v Kanadě, vzhledem k tomu, že už tam druhou sezónu působíte, to určitě není nic nového. Jak vlastně probíhal Váš první rok, bylo to těžké si zvyknout?
První rok v Kanadě byl pro mě výborný, protože jsem byl strašně natěšený tam hrát. Na každý den jsem se moc těšil, protože každý den jsem se naučil něco nového, co mi může v životě jednou pomoct. Naučil jsem se starat sám o sebe, zařizovat si všechny věci a žít svůj život. Život v Kanadě je pro mě jiný než v Česku. Ráno vstanu v devět, nasnídám se a čekám, až mě vyzvedne některý ze spoluhráčů z týmu, abychom jeli na stadion. Tam mě čeká posilování s asistentem trenéra nebo video se sestřihem všech mých střídání z minulého zápasu. To mi hlavní trenér ukazuje, co dělám dobře a co ne. Potom s kluky jedeme na oběd a o půl druhé je sraz všech hráčů v šatně, kde se probírá týmové video. O půl třetí začíná trénink, který trvá asi hodinu. Na ledě jsou s námi asi čtyři kouči, kteří se nám po tréninku věnují, s každým hráčem dělají něco jiného, to, co mu zrovna nejde. Centři například další půlhodinu hrají jen buly proti sobě, křídla skáčou do střel nebo vyhazují puky odrazem ze středního pásma. Prostě se po hlavním tréninku dělají věci, které by se měly zlepšit. Potom je okolo půl páté dobrovolná posilovna s kondičním trenérem a až poté se jede domů. Každý den jsem tedy doma okolo páté večer, někdy i později.

Jaký je v Kanadě Váš život mimo hokej?
Jak vidíte, tak mimo hokej toho času na něco velkého moc nezbývá. Hlavně odpočíváme, někdy se spoluhráči zajdeme do obchodního domu, k někomu domů hrát playstation 3... Prostě odpočinek. Jednou za týden máme zadarmo od klubu lístky do kina, tak to také využíváme. Někdy večery trávím s rodinou, u které bydlím. Jsou to výborní lidé, kdykoliv něco potřebuji, poprosím je a vždy mi rádi pomůžou.

Neměl jste ani ze začátku problém s angličtinu?
Jazyk jsem se naučil první rok, měl jsem výhodu, že v týmu nebyl žádný Čech, jen Kanaďané a jeden Švéd, který mluvil výborně anglicky. Takže jsem mluvil jen anglicky, což mi pomohlo nejvíce. Za dva měsíce jsem už uměl si vše sám domluvit.

Určitě už jsi navštívil některé zápasy NHL. Jaký byl ten poslední?
Naposledy jsem viděl Edmonton proti Detroitu. Bylo to neuvěřitelné, dívat se na hráče jako Pavel Datsyuk nebo Marian Hossa. Některé jsem potkal na chodbě, takže zážitek byl o to větší. Jednou ráno jsem přišel do šatny a tam stál Henrik Zetterberg, byl úplně zmatený, protože nevěděl, kde je jejich šatna. Tak se s námi alespoň na chvíli zdržel (úsměv).

Na webu Vašeho týmu v Kanadě jsme se dočetli, že jste byl nominován na Top Prospect game. O co se vlastně jedná?
Je to něco jako all star game v NHL. Tady tento zápas hraje 40 nejlepších hráčů z mládežnických lig, kteří jdou po sezóně na draft.

Draft Vás tedy čeká už brzy. Jaké jsou Vaše plány do budoucí kariéry? Figuruje v nich někdy v budoucnu i Váš mateřský klub, brněnská Kometa?
Určitě chci Kometě jednou pomoci, protože mne vychovala, poskytla mi podmínky, abych mohl něco dokázat. Je to klub, ve kterém jsem strávil skoro celou svou hokejovou kariéru. Moje hokejové plány jsou však spojeny s NHL. Byl to můj dětský sen a stále je. Po draftu by měl následovat kemp v některém z klubů NHL, ale je zbytečné o tom hovořit teď. Nyní mě čeká šampionát dvacítek a potom musím dokončit sezónu v Edmontonu tak, jak nejlépe umím. V budoucí kariéře bych tedy chtěl hrát hokej na té nejvyšší úrovni a tou je pro mě NHL. Udělám vše, abych si jednou mohl zahrát po boku velkých jmen světového hokeje.

Vraťme se ještě ke Kometě. Stíháte sledovat výsledky bývalého klubu?
Výsledky sleduji pravidelně. Když mám čas, tak každý zápas koukám na online přenos, ale moc času kvůli časovému posunu není. Nové posily sice moc neznám, spíše jen od slyšení, ale myslím si, že Kometa má výborný tým, který má rozhodně velkou šanci uspět. Než jsem letos v létě odlétal zpět do Kanady, měl jsem možnost s týmem i trénovat.

Jste s někým z mančaftu stále v kontaktu?
Jsem, například s Kamilem Brabencem, Tomášem Klimtem nebo Sašou Lhotským. Samozřejmě taky s bratrancem Martinem a Liborem. Někdy si zavoláme i s panem Železným.

Díky za rozhovor a ať se daří!