PUK č.1: Abeceda Radka Kučeříka

Alergie – je něco, co vás dokáže vždy zaručeně vytočit?
Asi nějaká neférovost nebo něco, co není tak, jak by mělo být. V hokeji je to třeba špatně odpískaný faul nebo faul, který do hry nepatří. Takový ten zezadu, nesportovní.

Bek – táhlo vás to do obrany vždy, nebo vás lákal i jiný post?
Popravdě když jsem byl mladší, hrál jsem v Hodoníně v útoku. Když jsem pak chodil se staršími, tak jsem byl v obraně. Až když jsem přišel do Brna, tak se to nějak vyformovalo. V mladším dorostu mě trénoval pan Zábranský, který ze mě udělal tenkrát čistého beka. Nijak mi to nevadilo, člověk vždycky chce hrát v té pozici, do které je napasovaný. Věděl jsem, že když budu hrát obránce, tak si zahraju, což bylo super. Už to se mnou zůstalo a teď je to taková součást mě.

Cesta – život hokejisty je hodně i o cestování, jak trávíte dlouhé cesty na zápasy?
Různě, umím si vzít nějakou knížku. Mám rád nějaké sportovní nebo motivační, co člověka nějak formují a může si z nich něco vzít. Také poslouchám hudbu nebo podcasty. Čas si krátím prakticky čímkoliv, člověk toho za ten rok nacestuje tolik, že stihne všechno prostřídat. Po zápasech umíme s klukama pokecat nebo něco hrajeme, třeba karty. Trávíme čas spolu a snažíme si to užít.

Domov – co pro vás toto slovo znamená?
Hlavně rodina a blízcí přátelé. Prostě to, co mám kolem sebe, co mi pomáhá a můžu se o to opřít.

Extraliga – do Komety se vracíte, jaký byl příchod zpátky? Máte stejné místo v kabině?
Byl suprový, hrozně jsem se na to těšil. Už když jsem podepisoval do Brna, tak jsem věděl, že se budu vracet do klubu a do zázemí, ve kterém jsem tak nějak vyrůstal. Hromadu lidí a obecně všechno tady znám, vracím se do známého prostředí. Zároveň se těším na fanoušky, kteří jsou tady prostě skvělí. Tím, že se nás tady sešla spousta kluků, co jsme spolu vyrůstali, tak myslím, že je to pro nás velké plus. Můžeme se tady potkávat a trávit čas spolu. Taky jsme na sebe zvyklí a víme, co od sebe čekat. Takže když přijde nějaká složitější situace, tak se nám to bude líp řešit. Nějaké zážitky spolu máme a už jsme si něčím prošli, v tomhle to může být menší bonus. V kabině jsem pak od té doby, co jsem byl v áčku prostřídal více míst, teď mám zase nové. Pořád tak koluju a myslím, že to není nic špatného. Poznám kabinu z jiné stránky, sedím s jinými lidmi. Do té party pak člověk ještě víc zapadne.

Finsko – působil jste v Assatu a Ilvesu. Jak se tyto dvě štace lišily?
Lišily se hodně. Assat byl tým, u kterého nebylo tak vysoké očekávání jako třeba u Ilvesu. Tam ten tlak na tým a celkově na organizaci je fakt velký. V Assatu tak byla sezóna taková klidnější a každý zápas, který se vyhrál, byla velká oslava. Byl to opravdu velký úspěch. Takže když jsme hráli uprostřed tabulky, tak celé město bylo spokojené a hokejem žilo. Naopak další sezónu jsme s Ilvesem na začátku nehráli moc dobře a prohrávali jsme, tak to bylo trochu těžší. Tlak od fanoušků a organizace byl velký. Ale jakmile se to přelomilo, pár zápasů jsme vyhráli a drželi se v tabulce nahoře, tak to bylo fajn. Oba týmy byly super. Celkově Finsko bylo dobrou zkušeností do života, je to zas něco úplně jiného než v Česku. Dalo mi to dost do života a hrozně nových lidí, které jsem potkal. Jediné, co bylo takovou nevýhodou, byla ta obrovská tma a zima.

Gastronomie – za které jídlo, které umíte uvařit, byste se pochválil?
Osobně si myslím, že umím dobrý steak s bramborem a třeba brokolicí k tomu. Takže takové jídlo, které nevím jestli ostatní mají rádi, ale já si na něm hrozně pochutnám.

Hřiště – co vy a ostatní sporty? Jaký je váš nejoblíbenější?
V televizi rád sleduji například tenis, také si klidně pustím golf nebo šipky. Prakticky cokoliv, co se zrovna dává. Sporty také rád hraji, je to takové různorodé a pokaždé něco jiného. Ať už je to cyklistika nebo právě golf, občas si chodíme zahrát tenis. Když je volná chvíle, tak jsem pro cokoliv.

Investice – jaká byla ta nejlepší ve vašem životě?
Asi pořízení pejska, kterého jsme si koupili rok a půl zpátky. To je taková investice, kterou člověk udělá s radostí a nikdy ho neomrzí. (úsměv)

Javorový list – jednu sezónu jste odehrál za Saskatoon ve WHL. Jak na angažmá vzpomínáte?
Dalo mi to hrozně moc, ze začátku to ale bylo dost těžké. Myslel jsem si, že jsem tam šel s nějakou zkušeností jazyka, ale brzy jsem zjistil, že to není vůbec tak, jak jsem si představoval. Moc jsem se nedomluvil, nic moc jsem si nezařídil. První měsíce tam byly fakt těžké. Měl jsem tenkrát ale to štěstí, že jsme se tam potkali s mladým Liborem Zábranským, který tam byl už druhým nebo třetím rokem. Už věděl, jak to tam chodí, jak se k tomu postavit a všechno zařídit. Ten mi na začátku moc pomohl. Kolem Vánoc se to pak zlomilo. Začal jsem mluvit, zařídil jsem si, co jsem potřeboval. I trenéři mě začali víc hrát a všechno si sedlo. Akorát to byl ten covidový rok, kdy jsme sezónu nedohráli. Na začátku března jsme musel odletět pryč, protože začínala pandemie a my bychom se pak nedostali domů.

Kino – máte nějaký film, na který se můžete dívat pořád dokola a nepřestane vás bavit?
Asi Americký sniper. Ten mám fakt rád a je jedno, kolikrát si ho pustím. Nebo také Trestná lavice. Tyto dva jsou takové, které můžu vidět klidně desetkrát dokola.

Lev – za sebou máte spoustu startů za národní tým. Máte nějaký okamžik, na který nezapomenete?
Myslím, že každá účast a každý zápas za nároďák je velký zážitek. Určitě z těch hlavních patří turnaje tady v Brně, když se tady hrálo Euro Hockey Tour. Tenkrát to byl poslední turnaj před mistrovstvím světa a sjeli se sem všichni dobří hráči. To je jeden z jeden hlavních turnajů, který mi utkvěl v paměti.

Medaile – s brněnskou juniorkou jste vyhrál v sezóně 2017/2018 titul. Jak na něj vzpomínáte?
Tenkrát to byla starší kategorie, takže to bylo také jiné. Nebyl to úplně můj ročník. Ale vzpomínám na to strašně rád. Byli tam kluci, se kterými se doteď ještě potkáváme a je to hrozně hezké. Tehdy jsem tam hrál jako jeden z těch mladších, takže to nebylo úplně ono, ale jsem moc rád za ten titul a za to, že jsem mohl být součástí týmu.

Nauka – je něco, co se toužíte naučit?
Klidně by se mi líbilo víc číst myšlenky a takové čtení hry. Něco, co bych mohl využít jak v osobním, tak hokejovém životě.

Okolí – za kým si nejčastěji chodíte pro radu, když se rozhodujete ohledně něčeho důležitého?
Určitě za rodinou a přítelkyní, se kterou probíráme hrozně moc věcí. Hlavně teda ale chodím za mamkou a za taťkou, to jsou takové opory, se kterými probírám všechno. Ať už s mamkou z osobní stránky, tak s taťkou zase z té hokejové. Vždycky to tak bylo a myslím, že to tak i zůstane.

Prázdniny – na jaké nejzajímavější místo jste se kdy podíval?
Ještě když tady hrál Rhett Holland, tak jsme se za ním letěli podívat do Ameriky. To byl jeden obrovský zážitek, kdy jsme spolu trávili dovolenou. Zároveň jsme spolu trénovali nebo byli na rybách.

Řidičák – za volantem jste klidný řidič, nebo se rychle vytočíte?
Snažím se být klidný, ale spíš bývám ten agresivnější. V dnešním provozu je strašně těžké zůstat klidný, ale snažím se o to. (smích)

Stopka – zastavilo vás někdy nějaké zranění, nebo se vám daří se jim vyhýbat?
Zastavilo. Nebylo jich hrozně moc, ale zároveň jich nebylo málo. Například minulý rok jsem měl naštípnutou holenní kost, to teda nebylo nic obrovského. Předtím jsem měl ale tržnou ránu na stehně, která mě zastavila na delší dobu. To bylo jedno z těch vážnějších, u kterých mi pak dalo zabrat dostat se zpátky.

Tradice – máte nějaký rituál či tradici, kterou dodržujete?
Snažím se sám sobě rituály moc nenastavovat. Myslím si, že kdybych je pak nestíhal dodržovat nebo podle nich přesně nešel, tak by mě to mohlo rozhodit. Za ty roky, co člověk hraje hokej, má ale určitě takové to, že se snaží před zápasem dělat stejné věci. Má to zajeté a snaží se dělat všechno stejně.

Únava – co vám v regeneraci pomáhá nejvíce? Změnilo se to nějak v průběhu vaší kariéry?
Asi nějaký odpočinek. Pak film nebo masáž. Také čas trávený doma, nějaká procházka se psem. Myslím, že jak člověk dospívá a stárne, tak se snaží ten volný čas trávit tak, aby si pořádně odpočinul, protože hokej je náročný sport jak fyzicky, tak i psychicky. Každá volná chvíle je tak odpočinková.

Volba – pokud byste si mohl zahrát v jakémkoliv týmu na světě, jaký by to byl?
Řekl bych Edmonton. Když jsem byl ve WHL, tak jsme hráli na hřišti, kde hrají právě Oilers. Je to fakt nádherná aréna.

Zodpovědnost – v mládeži Komety jste nosil céčko, v nároďáku pak áčko. Je taková role něco, co vám sedí?
Myslím, že do toho člověk musí tak nějak dospět a vyrůst a když to v něm je, tak to v něm je. Když jsem takové role dostal, tak myslím, že jsem se jich zhostil dobře. Není to nic, co bych vyloženě nějak vyhledávat, ale každý, kdo takovou roli dostane, tak se jí chce zhostit co nejlíp a týmu co nejvíc pomoct.