PUK č. 2: Abeceda Tomáše Zohorny

Adrenalin - Co vás dokáže před zápasem nejvíc nabudit? Potřebujete před utkáním spíš klid, nebo už v kabině jedete naplno?
Určitě je potřeba mít v kabině puštěnou dobrou muziku, udělat si pořádnou a kvalitní rozcvičku, a hlavně mít dostatek kávy. Já jsem jejím milovníkem, takže bez ní bych nemohl před utkáním fungovat.

Bratři - Jaké to je mít hokejovou kariéru propojenou se dvěma bratry? Byla radost si s nimi zahrát v národním týmu?
Už jen to, že hrajeme všichni tři sourozenci hokej na vrcholové úrovni je neuvěřitelné. Nejvíc vzpomínám na národní tým a švédské hry, kdy jsme si zahráli v jedné formaci. To byl návrat do mládí, kdy jsme si doma u našich plácali na dvorku. S klukama jsme si to moc užili. Samozřejmě se stále v posledních letech bavíme o tom, že bychom si společně ještě chtěli zahrát. Věřím, že máme před sebou ještě nějaké roky kariéry a náš sen se podaří splnit.

Cestování - Zažil jste během kariéry opravdu dlouhé cesty. Jak jste si je nejraději krátil – filmy, hudbou, knihou, nebo povídáním se spoluhráči?
Hodně jsem si dřív četl, také spal. Teď už ty trasy nejsou tak dlouhé, když jsem ještě hrál například v KHL. Teď si pustím film nebo si s klukama zahrajeme karty. Nikdy jsem nebyl milovníkem létání, občas jsem byl nervózní, ale člověk si zvykne.

Dominik Hašek - Zažil jste ho v Pardubicích. Jaké to bylo mít v kabině člověka, kterého jste předtím znal hlavně z televize?
Je to tak, do té doby jsem ho viděl jen na obrazovce, samozřejmě to bylo Nagano a další turnaje, kde vynikal. Sledoval jsem také jeho zápasy v NHL, kde patřil mezi nejlepší gólmany vůbec. Je to obrovská legenda a mám fakt radost, že jsem měl tu čest si s ním zahrát v Pardubicích. On rok nechytal, ale zase se do toho dokázal dostat. Všichni jsme koukali, jak se dokázal připravit, i přesto, že mu bylo 45 let. Bylo těžké mu dát gól, chytal výborně.

Energie - Co vám dnes nejvíc dobíjí energii po náročném zápase nebo tréninku?
Tady to bude jednoduchá odpověď, spánek.

Fanoušci - Jaký je pro vás rozdíl hrát proti brněnským fanouškům a teď je mít konečně za zády?
Fanoušky samozřejmě vnímáme, ať už jde o chorály nebo celkové povzbuzování. Slyšíme kolikrát i negativní věci, ale to k tomu patří. Raději hraju prostě doma, kde je domácí kulisa a máte diváky na své straně.

Góly - Na který svůj gól vzpomínáte nejraději? Je to spíš první extraligový, reprezentační, nebo některý důležitý z mistrovství?
Budou to první góly v extralize a v národním týmu. Co si ale nejvíc vybavím, tak gól v reprezentaci, kdy u toho byli se mnou v lajně bráchové. To byla obrovská radost a moment, na který člověk jen tak nezapomene.

Hokej - Co vás na hokeji pořád baví i po tolika letech a stovkách zápasů?
Mám stále obrovskou touhu vyhrávat, což mě drží od začátku mé kariéry. Hokej je pro mě vášeň a radost zároveň.

Inspirace - Kdo byl vaším největším hokejovým vzorem, když jste jako kluk začínal?
Většina hráčů mé generace vzhlížela k Jaromíru Jágrovi. Jednou jsme se potkali v národním týmu, zahrál jsem si i proti němu. Vždycky to byl obrovský hráč, což dokazoval i ve vyšším věku. Docela mě mrzelo, že na něj lidi kolikrát pískali, ale myslím si, že je potřeba smeknout a vyjádřit velký respekt za to, co dokázal pro český hokej.

Jídlo - Jaké jídlo si po zápase dopřejete nejraději, když nemusíte vůbec nic řešit?
Řekl bych svíčkovou od maminky, tu nikdy neodmítnu. Také maso od manželky musím určitě zmínit.

Klan - O vaší rodině se dost často říká, že je početná jako ta Hujerova z oblíbeného filmu. Kolik potřebujete lístků na hokej, a když máte například rodinnou sešlost, tak kolik je potřeba židlí?
Byly doby, kdy jsme potřebovali třeba 15 lístků, teď jezdí jen pár lidí. Horší je to, když sejdeme na nějaké oslavě. To je nás tak třicet a většinou takové akce musíme pořádat na zahradě u tety nebo rodičů.

Lavička - Dokážete během zápasu na střídačce na chvíli vypnout, nebo prožíváte každou vteřinu?
Snažím se pořád sledovat hru a všechno okolo. Pomoct klukům, podpořit, pochválit je a poradit.

Meta - V extralize jste odehrál 700 zápasů, v zahraničních soutěžích nebo v reprezentaci máte také několik stovek odehraných duelů. To už je pěkné číslo, že? Vedete si nějaké statistiky, máte přehled?
Vůbec jsem to nevěděl, že mám nějaký milník, až tak statistiky nesleduju. Řekli mi to kluci, ale je to skvělé číslo. Pořád mám touhu a vášeň hrát hokej, vyhrávat zápasy a být platný pro tým. Když bych to měl spočítat, tak už je to nějakých 1100 zápasů dohromady, které jsem odehrál, a to je vášně strašné číslo (smích).

Národní tým - Co pro vás znamenal oblékat si dres české reprezentace? Bylo to absolutně nejvíc?
Byla to čest a velká událost. Zároveň taková odměna za to, že ve svém klubu odvádíte výbornou práci. Mrzí mě, že jsme neudělali žádnou medaili, byť jsme měli vždycky dobrý tým. Bohužel nám vždycky kousek chyběl.

Olympiáda - Zažil jste dvě olympiády. Který okamžik z Pchjongčchangu nebo Pekingu se vám vybaví jako první, když se řekne olympiáda?
V Číně jsme měli smůlu, že celá akce probíhala za covidu, takže jsme toho mnoho nestihli a nemohli nic moc dělat. V Koreji už to bylo o něčem jiném. Mohli jsme navštěvovat ostatní sporty, vidět ty největší hvězdy, potkávat se s fanoušky, chodit do českého domu, prožívat zkrátka olympiádu naplno. Bylo to neuvěřitelné, zážitek na celý život.

Pardubice - V dresu Dynama jste odehrál velkou část své kariéry. Už jste však nějaký čas v pozici hráče – soupeře, berete to jako běžný zápas nebo je víc vyhecovanější?
Na Pardubice vypisuju odměny, takže buď nějaké občerstvení nebo padne nějaká ta koruna do banku. Vždycky to pro mě byly a budou speciální zápasy. Odehrál jsem tam krásné roky, ale čas běží a člověk se musí soustředit na to, co je teď. Snažím se do toho dát všechno a soupeře porazit.

Radost – Co vám v hokeji dokáže udělat největší radost – gól, výhra, asistence, nebo třeba dobře odehraný zápas celého týmu?
Je to stoprocentně výhra, kdy je náš výkon fakt skvělý a máte z něj výborný pocit. Osobní body jsou fajn, když můžete pomoct k vítězství. Každý ale máme radost z toho, pokud se týmu daří, hrajeme dobře a všichni jsme do toho dali maximum.

Sourozenci - Už jsme o tom hovořili. Přesto, dokážete si představit, že byste se někdy sešli všichni tři bratři Zohornové v jednom klubu? Je to stále váš společný sen, o kterém diskutujete?
Bavíme se o tom každý rok, bylo by to krásné chodit každý den na zimák s tím, že se můžeme potkávat všichni tři a dělat věci společně. Ale nikdo neví, jak to bude do budoucna. Necháme se překvapit, třeba se nám ten sen splní.

Tituly - Máte dva extraligové tituly. Když spočítáme i medaile bratrů, to už je na pořádnou výstavku, ne?
Hynek má o jednu medaili navíc (smích). Je pravda, že kdybychom je někde rozložili, byla by to pěkná výstavka. Věřím, že rodiče na nás mohou být pyšní. Dobře nás vychovali a mají z nás radost. My víme, že je máme, že nás milují a když potřebujeme, vždycky nás podpoří.

Únava - Po tolika letech profesionálního hokeje – co vám pomáhá zvládat únavu a pořád mít chuť jít na led?
Bude to spánek, plus regenerace, sauna, studená voda. Také volný den s rodinou, dětmi a psem.

Vzpomínka - Který moment z celé své dosavadní kariéry byste si chtěl ještě jednou prožít?
Chtěl bych vyhrát titul, a aby u toho byli bráchové Radim s Hynkem.

X faktor - Máte v kabině hráče, který má podle vás něco navíc a dokáže zápas rozhodnout nečekaným momentem?
Já myslím, že každý může překvapit. Jsou momenty, kdy už nějaký hráč takové situace zažil, na některé to třeba teprve čeká. Například v play-off.

Zlom - Byl ve vaší kariéře moment, který zásadně změnil vaše další hokejové směřování?
Vždycky jsem si byl jistý, že budu hrát hokej. Největší zlom přichází v době, kdy končíte v juniorce a jdete do hlavního mužstva. Další roky ukáží, ve kterých se musíte hodně věcí naučit, aby se člověk dál a dál posouval ve své kariéře.