PUK č. 4: Abeceda Jakuba Brabence

Automat – v roce 2021 si vás na draftu vybralo Las Vegas. Jak na něj vzpomínáte?
Bylo to před covidem. Bylo to super, protože jsme celá rodina seděli u strejdy v hospodě a sledovali to. Měli jsme to ale opožděné, takže jsem dostal telefonát dřív, než všichni věděli, že padne moje jméno. Já už jsem to věděl a o pět minut později, co jsem s nimi volal, že mě draftovali, se to teprve ukázalo na té velké obrazovce. Určitě to bylo něco, na co nikdy nezapomenu. Bylo to speciální v tom, že u toho byla celá moje rodina. Byl jsem hrozně vděčný za to, že mě Vegas vzalo. Bylo to ještě lepší v tom, že to byl nový tým, takže super.

Brácha – váš bratr se přesunul na tuto sezónu do zámoří. Dal jste mu nějaké rady a tipy?
Je to super, jsme celá hokejová rodina. Je to něco, o čem se furt bavíme. Brácha teďka jde do zámoří, čímž jsem si prošel taky. Určitě jsme se o tom bavili, ale každý to má trošku jinak. Je těžké mu dávat nějaké rady, ale co jsem mohl, tak jsem se mu snažil předat. Uvidíme, jaké to bude mít on. Je to super mít kolem sebe rodinu, která hokej hraje, a bavit se o všech těch věcech.

Comeback – na co jste se těšil pokaždé, když jste se vracel do Brna?
Každý rok jsme s Edou Šalém chodili dívat na kluky, jak hrají přáteláky. Navíc ti fanoušci tady jsou nejlepší v republice. Vždycky to bylo něco, kvůli čemu jsem se sem chtěl vrátit. Pokaždé, když jsme to viděli, tak jsme se ještě týden bavili o tom, jak je to super.

Foto: Ivo Dostál

Dvacítky – máte stříbro z dvacítek, jaké bylo strávit Vánoce na takovém turnaji?
Bylo to skvělé. Rok předtím jsme měli dvacítky, které se nám zrušili kvůli covidu v Edmontonu. Ten druhý rok byl pro nás jako pro druhoročáky super. Fakt jsme si to užili, parta tam byla neskutečná. Skoro se všema klukama se bavíme dodneška. S většinou jsme se pak potkávali i v Americe, s jinými teď budeme hrát proti sobě v extralize. Budu na ten turnaj vzpomínat do konce života. Říkal jsem dokonce, že jsem nezažil lepší měsíc v životě. Byla velká zkušenost a obrovská čest vůbec reprezentovat Českou republiku.

Emoce – na ledě jste spíš kliďas, nebo je snadné vás vyprovokovat?
Řekl bych, že jak kdy. Snažím se být klidný, ale samozřejmě to někdy úplně nejde. Spíš jsem takový klidný, ale záleží, jaký mám den.

Fanoušek – jste fanouškem něčeho?
Hodně se koukám na fotbal, to pořád řešíme i v kabině. Jsme tam partička co fandí Ronaldovi a partička co fandí Messimu, takže je to takové, že se denně hecujeme. Určitě bych proto řekl fotbal.

Glóbus – jaká je vaše oblíbená světová kuchyně?
Asi nějaká italská nebo nějaké dobré steaky. V Itálii jsem párkrát byl, moc mi chutnají carbonary nebo nějaké jiné těstoviny.

Foto: Vít Golda

Hodinky – kdybyste mohl cestovat v čase, kam byste se podíval?
Asi někam do budoucnosti. Třeba jak budu vypadat za patnáct let.

Informace – chcete o soupeřích vědět před zápasem co nejvíc informací, nebo to tolik neřešíte?
Určitě je lepší o ostatních vědět co a jak, kdo co jak má. Není to na škodu vědět, ale že bych se na to úplně soustředil, to určitě ne.

Jméno – pocházíte ze sportovní rodiny. Jak těžké pro vás bylo šlapat si svoji cestu s příjmením Brabenec?
Myslím, že jsem to tak nikdy nevnímal. Od malička jsem vyrůstal v tom, že to takto bude a budu muset dokazovat víc než ostatní. Vždycky jsem s tím byl smířený a vždy budu muset být lepší než ostatní.

Kanada – strávil jste v ní několik sezón, když jste hrál v kanadské juniorce. Co se vám na daném angažmá líbilo nejvíc?
Juniorka byla super. První rok jsem byl v Charlottetown Islanders i s českým gólmanem, to jsme byli denně spolu. Bydleli jsme spolu, navíc jsme došli až do finále. Byla to obrovská zkušenost, na první rok jsem si nemohl přát lepší. Druhý rok jsem byl do Vánoc pořád tam, potom mě ale trejdovali do Sherbrooku. Tam jsme měli výborný tým, ale všechno bylo francouzsky. Bylo těžší si na to zvyknout. Jinak to bylo ale super. Ten první rok jsem měl možnost být na ostrově, což byla bomba. Dostávali se na něj přes snad jeden z nejdelších mostů vůbec. Jiná tam byla hlavně mentalita, je to tam úplně jiný svět.

Letadlo – létáte rád?
Tím, že jsme v Americe cestovali prakticky jenom letadlem a na zápasy létali, tak jsem si zvykl. Je to pro mě možná i příjemnější než jet autem nebo autobusem.

Foto: Vít Golda

Modrobílá – pod Špilberkem jste prošel mládeží, následně v prvním utkání za A-tým vstřelil branku. Vzpomínáte si na daný zápas?
Je to něco, na co nezapomenu. Ve třetím střídání jsem dal gól proti Hradci Králové. Odmalička jsem snil, že tady budu hrát za chlapy před těmi fanoušky, kteří tady jsou. Bylo to takové zadostiučinění, že se mi to povedlo hnedka takto první zápas.

Nahrávka – v posledních sezónách jste spíše u gólů víc asistoval, než branky dával. Sedí vám tato role kreativního hráče?
Byl jsem takový odmalička, vždycky jsem radši hledal nahrávku, než góly. Samozřejmě jsem už dospěl do takového stadia, že co bude po mně tým chtít, to budu dělat. Je jedno, jestli to bude hra v oslabení, góly nebo nahrávky. Budu prostě dělat všechno pro tým, hlavně abych mu pomohl.

Odhad – v čem si myslíte, že jste dobrý?
Na ledě si myslím, že v bruslení a předvídání. Mimo led mi nějak tak jdou všechny sporty, rád si chodím zahrát tenis, padel a tady ty věci. Určitě to budou jiné sporty.

Překvapení – jaký nejlepší dárek jste kdy dostal?
Bude to asi něco, když jsem byl malý. Asi když jsem dostal nějakou hokejovou výstroj.

Radost – na co jste ve vaší hokejové kariéře pyšný?
Určitě to, že jsem šel do Ameriky a byl draftovaný. Také jsem rád za stříbrnou medaili z dvacítek. Celkově jsme velmi rád za těch pět let v zámoří. Nic si nevyčítám, jsem opravdu pyšný na to, že jsem tam vydržel těch pět let.

Foto: Vít Golda.

Spotřeba – kolik hokejek zlomíte za sezónu?
Moc velkou spotřebu nemám (úsměv). Záleží ale na sezóně a na hokejkách. Měl jsem sezónu, kdy jsem jich tak třicet pět zlomil, v té loňské jich bylo ale maximálně deset.

Transformace – kdybyste byl zvíře, jaké by to bylo a proč?
Tybrďo, asi lev. Toho jsem si nechal i vytetovat. Vždycky, když přijdu do společnosti nebo někam, tak jsem rád takový ten vůdce. Myslím, že charakteristika toho zvířete ke mně sedí.

Únik – kam rád utečete, když je toho moc a potřebujete si odpočinout?
Hodně se chodím projít, do lesa nebo k vodě. Vždycky, když to jde, tak jdu k nějakému jezeru nebo rybníku, abych si vyčistil hlavu v přírodě. Snažím se vypnout telefon, nechat ho doma a jít jen sám se svými myšlenkami. To si myslím, že je nejlepší.

Vytrvalost – tři sezóny jste strávil v AHL. Byl nějaký moment, kdy jste si řekl, že na to kašlete a vracíte se zpátky?
Ne, že by tam byl ten boj o NHL, ale teď naposledy byl o Vánocích moment, kdy jsem řešil, co bude dál. Do Vánoc jsem hrál všechno, dvacet tři minut na zápas, a pak jsem se zranil. Když jsem se vrátil, tak jsem byl ve čtvrté lajně a nehrál jsem najednou nic. To bylo období, kdy jsem si říkal, jestli mám zapotřebí tohle vůbec prožívat, když jsem mladý a chci hlavně hrát.

Zkušenost – působil jste v mládežnických reprezentacích, co vám mezinárodní měření nejvíc dala?
Je to obrovská zkušenost. Každý rok vidět svůj ročník, jak roste a posouvá se, je něco neuvěřitelného. Jsem rád, že jsem si mládežnickými reprezentacemi mohl projít a moc si toho vážím. Vzal jsem si z toho pokaždé jen to nejlepší. Vidět ty kluky bylo vždy super. Nejraději vzpomínám určitě na ty dvacítky, to bylo neuvěřitelného. Jak jsme si s klukama sedli, trávili jsme spolu čas pořád na pokojích.