Radime, konečně střelecké probuzení. Čtyři branky v Třinci, váš hattrick, přesto odjíždíte domů s prázdnou. Čím to?
Prostě zase naše obehraná písnička. Začneme výborně, vedeme 2:0, ubráníme čtyři oslabení a zápas ztratíme. Máme dobré začátky, ale hraje se šedesát minut. My hrajeme jen čtyřicet.
Čím to?
Začneme si vymýšlet, na modré zbytečně komplikujeme hru a jezdili nám strašně často do brejku, které využili. Navíc jsme hráli i hodně často v oslabení, o to to bylo těžší.
V čem spočíval největší rozdíl mezi Třincem a Kometou?
Nehrajeme jednoduše ani v našem obranném pásmu. Moc si s tím hrajeme, kdybychom to od sebe dávali rychleji, máme brejky my. Pořád dokola, už měsíc.
Série se tak dále natahuje. Jedenáct zápasů bez výhry, jen dva body. To je asi skutečně moc, že?
Asi se opakuje minulá sezóna, jen s pozdějším datem. Teď musíme zabrat doma, nic jiného nám nezbývá. Musíme si sednout, začít každý sám od sebe. I kdybychom měli vyhrát jen 1:0.
Po první brance Třince se ve Werk aréně rozpoutala plyšáková euforie, co jste si řekli na časovou prodlevu? Nehrálo se téměř deset minut….
Něco jsem o tom slyšel. Radim Bičánek to četl na netu. Asi to měla být výhoda pro nás, ale nepomohlo nám to. Rozhodčí to asi měli oznámené předem.
Přesto se výhoda neprojevila…
Dali branku, hra se přerušila, mělo to uškodit spíše domácím. Nevím, co k tomu říct.
Říkal jste, že vám uškodila i nedisciplinovanost. Malec tomu v závěru zápasu asi taky nepomohl co?
To už bylo v afektu. Asi mezi sebou s Květoněm něco měli. Já ty fauly ani neviděl, nechci posuzovat. Je to prostě strašně moc, v Třinci nejde hrát tolik oslabení.
Foto: Michal Eger