Puky nesbírám, vzpomínky a zážitky mi zůstávají v hlavě, říká Vojtěch Střondala

Vojto, máte za sebou asi nejlepší sezónu v kariéře. Přesto, jak moc vás mrzí, že nebyla dotažena do konce?

Mrzí nás to všechny, ne jen mě. Hlavně kvůli tomu vrcholu, na který se vždy těšíme a připravujeme. Přesto jsem si sezónu moc užil.

Do konce roku jste hrál v Litoměřicích, konkrétně zasáhl do 28 zápasů s bilancí 6+18 a časem na ledě přes 16 minut. Co vám tato zkušenost v mladém týmu dala?

Dala mi určitě hodně. Měli jsme mladý tým, ve kterém jsme byli se staršími zkušenými hráči. Ti nám dávali směr a myslím, že to i podle toho vypadalo. Já osobně jsem rád, že jsem mohl v Dukle být a musím poděkovat za tu šanci a prostor, který jsem tam dostal.

Pojďme k mistrovství světa. Už to vypadalo, že si na MS U20 nezahrajete, přesto jste nakonec na rozhodující zápasy dostal důvěru trenérů. I když výsledky našeho týmu nebyly příznivé, vám se hodně dařilo. Pomohlo vám to k dalšímu hokejovému růstu?

Hodně tomu pomohlo zranění hráčů. Já čekal, byl trpělivý a nakonec to přišlo. I když jsme nevyhráli, jsem moc rád, že jsem mohl být v takové skvělé partě kluků, kteří jsme tam byli, a že jsme si mohli užít poslední juniorský turnaj. Taky mi to samozřejmě pomohlo a splnil se mi takový cíl, který jsem měl. Moc jsem si přál, abych si na tom mistrovství zahrál.

Jak vlastně vzpomínáte na MS? Vy už jste zažil několik v dalších kategoriích, tohle bylo asi nejvíc?

Bylo to skvělé, užíval jsem si každý sraz a každý turnaj. Bylo to hlavně díky výborné partě kluků. A ano, tohle domácí mistrovství bylo určitě nejvíc.

Navíc doma, jelikož jste z Ostravy…

O to důležitější to pro mě bylo. Hrálo se ve městě, ve kterém jsem se narodil.

Poté jste se přesunul do Komety, která vám dala také velmi solidní prostor na ledě. Vzpomínám si na váš první zápas po mistrovství světa. Byl jste na ledě jak utržený vagón. Kladl na vás hlavní kouč Libor Zábranský právě tohle? Tedy rychlost, důraz a zkrátka, nebát se?

Ano, pan Zábranský chtěl, abychom se my mladí nebáli hrát a chodili do všeho naplno. Myslím, že tuto práci jsme si plnili.

Zahrál jste si také za juniorku, kde jste mimochodem zaznamenal ve dvou zápasech pět branek a tři asistence. Je to velký rozdíl nastoupit jeden den v juniorce a druhý v chlapské extralize?
Určitě je to rozdíl, hrát za chlapy nebo hrát za juniory. Chlapi jsou silovější, rychlejší a úplně jinak se tam přemýšlí oproti juniorce. Ale vždy se snažíte hrát naplno a podat maximální výkon. To se nemění.

V Kometě jste odehrál v letošním ročníku 15 utkání (celkově jich máte 29) a vstřelil jednu branku, vaši premiérovou v extralize. Jak na ni budete vzpomínat a zkuste popsat, jak se situace odehrála?

Na gól budu vzpomínat v dobrém, jen mě mrzí, že jsme ten zápas nedotáhli do vítězného konce. Vzniklo to vlastně ze špatné rozehrávky soupeře, kdy si špatně přihráli, puk se dostal ke Kusancovi (Silvestr Kusko), který to posunul na Kuncíka (Michal Kunc) a ten to přihrál mně, no a já jsem do toho už jen plácl. Spadlo to tam. Byla to paráda (smích).

Také jste mi po tom zmíněném zápase v Plzni přiznal, že puky na památku nesbíráte. Není to škoda? Vzpomínky si spíš uchováváte v hlavě?

Puky nesbírám, mám doma snad jen jeden, a to z prvního zápasu za Kometu v extralize, jinak žádný nemám. Jsem rád, že mám vzpomínky především v hlavě, to je důležité.

Co vlastně hokejisté momentálně dělají? Máte nějaký individuální plán?

Myslím si, že spousta ještě odpočívá, kluci jsou s rodinami, s dětmi, sourozenci, chodí na procházky a tráví čas společně. Někteří naopak cvičí a udržují se po celou dobu.