Stanislav Svozil objevem zkrácené sezóny 2019/2020! Jak se za ní nadějný bek Komety ohlíží?

Petr Vychopeň, foto: Roman Kantor

B r n o - Stanislav Svozil - jedno z často skloňovaných jmen uplynulé sezóny. V šestnácti letech naskočil do nejvyšší české soutěže a mezi dospělými si vedl náramně. Odehrál téměř 570 minut a udivoval přehledem zkušeného beka i povedenými ofenzivními výpady. Svou první branku v extralize vstřelil coby jeden z nejmladších obránců historie a celkem si v jednačtyřiceti zápasech připsal pět kanadských bodů (2+3). Jak se talentovaný zadák Komety ohlíží za zlomovou sezónou své dosavadní kariéry?

Stando, vraťme se ještě před sezónu 2019/2020. Pamatujete si, s čím jste do ní vstupoval?
Jasně, šel jsem do toho s tím, abych hrál stabilně za juniorku a občas v dorostu. Předpokládal jsem, že ji celou strávím v těchto kategoriích.

Jenže pak přišel 1. říjen 2019 a zápas v Karlových Varech, že?
Je to tak, bylo to vlastně jediné utkání, ke kterému v sezóně nemohl nastoupit Michal Gulaši, a proto zřejmě trenéři ukázali na mě.

Jaké v tu chvíli převládaly pocity?
Že naskočím mezi muže? Měl jsem obrovskou radost, ale zároveň jsem se toho trochu bál. Spadlo to ze mě až během zápasu, potom už to bylo jen lepší a lepší. Začal jsem si věřit, dostával jsem víc prostoru, ale cíl v hlavě zůstával stále stejný - udržet se v týmu a co nejvíce mu pomoct.

Bylo složité se adaptovat na úplně jinou soutěž a zkušenější hokejisty okolo sebe i proti sobě?
Tým mě přijal skvěle, kluci mi pomáhali, povzbuzovali mě a hecovali. Vnímal jsem to tak, že se od těchto hráčů, kteří už v kariéře něco dokázali, můžu jen učit. Od začátku mi říkali, ať od sebe neodpaluju puky a snažím se je spíš rozvážet, že je to pro založení útoku klíčové. Je pro mě čest působit vedle takových jmen.

Vnímal jste podobnou podporu i od trenérů?
Cítil jsem obrovskou důvěru, za což jsem jim moc vděčný. Podporovali mě a šlo to nakonec vidět i v nasazování do zápasů.

Těch jste odehrál celkem 41. Utkvěly vám nějaké speciální v hlavě?
Užíval jsem si každé utkání, do kterého jsem nastoupil. Samozřejmě nejvíc člověk vzpomíná na vyhrané zápasy a výjimečné bylo porazit někoho na domácím ledě před našimi fanoušky.

Váš průměrný icetime činil necelých 14 minut na zápas. To je na první sezónu v extralize slušné číslo, co říkáte?
Vyplývá to z té důvěry, o které jsem mluvil. Jsem za takovou porci minut opravdu moc rád, upřímně jsem to nečekal.

V konečném součtu to dělá necelých 570 odehraných minut. Na trestné lavici jste si odseděl pouze 4 tresty, dával jste si hodně pozor na fauly?
Snažil jsem se jim samozřejmě co nejvíc vyhýbat. V dnešním hokeji je základ odehrát co nejméně minut v oslabení. Pokyny byly hrát tvrdě, ale čistě.

Vybavujete si některý z 5 získaných kanadských bodů?
Vzpomínám si hlavně na svou první branku. Jeli jsme v přečíslení čtyři na dva a Martin Zaťovič mi nahrál do druhé vlny. Poslal jsem to na bránu a všichni začali zvedat ruce, tak jsem je zvedl taky. (smích) Kluci mi pak řekli, že jsem ho dal já, tak jsem z toho měl radost, ale důležitější tehdy byly tři body do tabulky. Gratulací ke gólu dorazilo hodně, ať už od spoluhráčů, rodiny nebo kamarádů. Puk mám schovaný doma na poličce.

Jak jste se cítil po boku Ondřeje Němce nebo Michala Gulašiho v obranné dvojici?
S oběma to bylo super. Vážil jsem si možnosti zahrát si nejprve s Ondrou Němcem, oba dva nás to ale hodně táhlo dopředu, jsme spíš útočně ladění obránci. S Míšou Gulašim jsem byl moc spokojený, role byly jasně rozdané a klapalo to celou dobu, co jsme spolu hráli. On si mě dirigoval v obraně, pomáhal mi v bránění a zároveň podporoval v útoku. Nemůžu říct jediné špatné slovo.

Vyhovuje vám tedy role moderního ofenzivního beka? Při dotazu na váš vzor jste minule řekl Erik Karlsson, to stále platí?
Jasně. Vždycky mě to táhlo dopředu a chtěl jsem radši útočit, takže ano. Bohužel ne všechny průniky a kličky vyjdou tak, jak si představujete. Někdy se podaří, jindy zase ne. Do útoku se ale vydávám i za cenu toho, že puk možná ztratím. O to rychleji pak musím zpátky. (smích)

Hlavní kouč a majitel Komety Libor Zábranský o vás výhledově mluvil ve spojitosti s NHL a odkazoval na Martina Nečase. Jak vnímáte tahle slova?
Určitě vás to potěší, ale ne do takové míry, abyste z toho byl ve hvězdách. Obecně se snažím nevnímat sociální sítě a kde se co píše. Soustředím se sám na sebe. Snem každého mladého hokejisty je NHL, ale mám před sebou ještě spoustu dřiny a tvrdé práce. Mým cílem je neusnout na vavřínech a neuspokojit se uplynulou sezónou.

Oceněním pro vás může být i anketa Nováček roku, ve které jste se dostal do finálové TOP 3. O absolutním vítězi se bude teprve rozhodovat, ale už teď je to úspěch, co říkáte?
Určitě jsem za to rád. Postoupit mezi tři nejlepší je pro mě super, ale není to jen má zásluha. Svůj podíl na tom mají spoluhráči, trenéři, rodina, přítelkyně, kamarádi a další lidé, co mě v průběhu sezóny podporovali.

Jak vzpomínáte na reprezentační zápasy, do kterých jste v tomto ročníku zasáhl?
Vždycky jsem hrdý na to, že si můžu nasadit dres národního týmu. Je to dobrá zkušenost, když se můžete porovnat s nejlepšími hráči daných ročníků.

Pomáhají vám v hokejovém vývoji hodně i rodiče?
Bydlím na intru, kde mám zároveň i školu, ale rodiče jezdí na každý zápas a navštěvují mě, co to jen jde. Jsem rád, že je alespoň takhle můžu vidět, ale samozřejmě byl bych radši, kdybych s nimi a se svým mladších bráchou mohl trávit víc času. S taťkou a dědou o hokeji mluvíme, snaží se mi pomoct, to samé i mamka. Vždy si je vyslechnu a pobavíme se o tom, co dělat lépe.

Zmínil jste mladšího bráchu, ten se věnuje taky hokeji, že?
Je to tak, hraje za 9. třídu za Přerov. Myslím, že už naskočil do zhruba deseti zápasů i za dorost. Jde mu to a jsem rád, že se mu daří!

Jste si na ledě stylem hokeje podobní?
On je důrazný a tvrdý obránce, ale taky se nebojí zaútočit. To budeme mít po mamince. (smích)

Jaké jsou vaše vyhlídky po nečekaném ukončení soutěže?
Je to obrovská škoda, že extraliga skončila předčasně, ale zdraví je na prvním místě. Jsem doma a trávíme čas hlavně s bráchou. Děláme vše pro to, abychom se nenudili.

Připomeňme si jedny z nejlepších momentů Stanislava Svozila v extraligovém ročníku 2019/2020: