Když jsem se to dozvěděl, tak jsem byl strašně rád, váží si šancí v A-týmu Jan Mlčák

Úvod sezony jste strávil na hostování v Litoměřicích. Jak se váš přesun na sever Čech zrodil?
Přesun se zrodil poměrně rychle. Přibližně v polovině suché přípravy mi pan Zábranský oznámil, že půjdu na hostování do Litoměřic. Zanedlouho mi totéž volali i tamní trenéři.

Na ledě jste obvykle strávil okolo 15 minut a ve 33 zápasech dvakrát skóroval a čtyřikrát asistoval. Jak se za touto štací ohlížíte?
Musím říct, že jsem byl šťastný a rád za to, jakou pozici jsem v týmu měl. Hrál jsem hodně, často chodil na oslabení a párkrát si dokonce zkusil i hru v přesilovce.

Před Vánocemi pak přišla příprava na mistrovství světa do dvaceti let. Byl jste vybrán do konečné soupisky, ale do hry na šampionátu nakonec nezasáhl. Jaké bylo čekání na případnou šanci?
Bylo to těžké zejména na psychiku. Jdete spát a nevíte, co se stane druhý den. Jestli přijde vaše šance, nebo ne. Také, zda se někdo zraní či onemocní. I přesto, že jsem nakonec šanci nedostal, tak musím říct, že jsem si to hodně užil.

Jan Mlčák na tréninku reprezentace do dvaceti let. Foto: Jan Velčovský.

Po Novém roce jste se na chvíli vrátil do Komety, za jejíž A-tým jste nastoupil po dvou letech. Jaká byla vaše reakce?
Když jsem se to dozvěděl, tak jsem byl strašně rád, že dostanu příležitost si zahrát znovu v Brně. Přece jen jsem byl po mistrovství světa trochu skleslý.

Vaše pestrá sezona pokračovala dalším krátkým pobytem v Litoměřicích a finálním návratem na Moravu. Jak náročné bylo se pokaždé aklimatizovat na jiné prostředí?
V této fázi sezony to bylo trošku složitější. Jeden týden jedete tam, pak zpátky a brzy opět opačným směrem. Cestování bylo sice složitější, ale myslím si, že se to dalo zvládnout.

V únorovém zápase na Spartě jste si připsal první bod v extralize. Jak na něj budete vzpomínat?
Poprvé jsem hrál v O2 areně, takže to pro mě byla premiéra. Myslím, že ten zápas musel bavit fanoušky, jenom byla škoda, že jsme ho nezvládli zvrátit v náš prospěch. Na první bod budu určitě vzpomínat. Je to přece jen zase něco jiného než například v juniorech.

Mezi zápasy za áčko Komety jste ke konci sezony vypomáhal i juniorce. Těšil jste na návrat do známé kabiny?
Samozřejmě. Ty kluky znám dlouho a s těmi, kteří přišli před sezonou, jsem se rychle seznámil. Na konci sezony se sešel tak nabušený tým, že je velká škoda, jakým způsobem ta sezona skončila.

Brněnský mladík se snaží zastavit vítkovického Bukartse. Foto: Ivo Dostál.

Čtvrtým týmem, za který jste letos nastoupil, pak byla prvoligová Třebíč, v jejímž dresu jste poprvé okusil vyřazovací boje v dospělém hokeji. Jaká tohle byla zkušenost?
Každá zkušenost z dospělého hokeje je skvělá. Navíc to pro mě opravdu bylo první play-off za muže v kariéře. Přistoupil jsem k tomu tak trochu s respektem. Tým předvedl během dvou zápasu na Slavii velkou sílu a zaslouženě zvítězil.

Aby toho nebylo málo, tak jste si na začátku února odskočil na turnaj devatenáctky v Německu. Jaký máte pocit z týmu, který v další sezoně čeká vrchol v podobě MS do 20 let?
Já si osobně myslím, že náš tým, ročník 2001 a 2002, je silný. Zisk bronzu na turnaji World Hockey Challenge v roce 2017 byl pro nás velký úspěch. Mistrovství světa do osmnácti let a Hlinka Gretzky Cup se nám ale moc nepovedly. I přesto věřím, že když se všechno dobře sejde, tak ten tým má opravdu sílu.

Mrzelo vás, že vaše bohatá sezona skončila předčasně?
Myslím, že to mrzí všechny a nejen mě. Bohužel takový je život a teď je důležitější být opatrný, aby se vše rychle vrátilo do normálu. Přece jen hokej nikam neuteče.

Čemu se věnujete během karantény?
Dělám všechno, co můžu. (úsměv) Pomáhám doma, často jezdím na kolo vyvětrat se do přírody. Nedávno jsme začali opravovat chatku na zahradě, takže se nenudím.

Jaké jsou vaše cíle do nadcházejícího hokejového ročníku?
Hlavně co nejdříve začít. Jinak bych si samozřejmě chtěl vybojovat pevné místo v A-týmu a v reprezentačním dresu se zúčastnit mistrovství světa do dvaceti let.

Jan Mlčák v souboji u mantinelu s Bedřichem Köhlerem. Foto: Ivo Dostál.