Sport je o emocích, kdo je nemá, nemůže ho dělat, říká Kristián Pospíšil

Můžete přiblížit, jak probíhá vaše příprava před novou sezonou?
Zatím výborně. Čtyřikrát týdně trénujeme společně s Markem Ďalogou a s dalšími kluky doma na Slovensku, jednou týdně jezdíme do Brna. Už teď cítím, že vše jde správným směrem.

Na co se nejvíc zaměřujete?
Plán je tak pestrý, že se snažím zdokonalovat každou část těla. Chodím na led, do posilovny, trénuju rychlost, sílu, dynamiku. Zkrátka všechno potřebné, abych byl na sezonu co nejlépe připravený.

Předpokládám, že máte svého kondičního trenéra?
Mám. Chodím cvičit s trenérem Sebastiánem Cáneckým, na ledě jsem také se skill koučem Braněm Bendikem. Jednou týdně mám v programu i box, což je další doplněk k mému tréninku. Jak jsem už říkal, naplno makáme a trénujeme dvoufázově.

Už jste říkal, že trénujete s Markem Ďalogou na Slovensku a společně každou středu dojíždíte do Brna na kolektivní sporty. Který vás baví nejvíc?
Badminton mi docela šel, byl jsem v té nejlepší skupině. Nesnáším prohry, snažím se ve všem vyhrávat. Ať už je to tenis, volejbal, florbal. Sice to není na nějakou profi úroveň, ale rekreačně si rád zahraju skoro všechno.

V čem se vám daří nejvíc?
Mám jednu takovou perličku. Určitě bych si troufnul na hokejbal, kdybychom ho s klukama hráli. Když jsem byl malý, hrál jsem ho. Byl dlouhé roky součástí mého života. Nastupoval jsem také v reprezentačních výběrech, v kategorii U18 jsem dokonce mistr světa. Kdybych nehrál hokej, asi bych se věnoval právě hokejbalu.

Dalo by se vůbec tímto sportem uživit?
Asi ve Švýcarsku, možná i v jiných zemích, ale je to samozřejmě sport vyloženě amatérský.

Nechcete trenérům navrhnout, že byste si ve středu střihli místo florbalu právě hokejbal?
Možná jo, nebylo by to špatné. (úsměv)

Stihl jste si po sezoně krátce odpočinout?
Rozdělil bych to na dvě roviny. Samozřejmě člověk se musí dát dohromady jak po fyzické, ale i psychické stránce. Letní přípravu musíte zahájit odpočatý, nelze ji začít s únavou. Teď je všechno v pořádku, budeme trénovat až do prvního červencového týdne, pak nás čeká dovolená a znovu příprava na novou sezonu. Myslím si, že je to správně rozložené, aby člověk makal, ale zároveň si stihl oddechnout a užít si trošku léta.

Do Komety jste přišel zkraje letošního roku a celkem rychle jste si získal fanoušky na svou stranu. Vnímal jste to?
Když jsem se před svým příchodem bavil s kamarády, se slovenskými hokejisty, ale i s rodinou, říkali mi, že jdu někam, kde je hokej fenomén. Fanoušci v Brně hokej prožívají víc než kdekoliv jinde. Neskutečně jím žijí a z vlastní zkušenosti musím potvrdit, že to tak je. Přišel jsem v době, kdy se týmu příliš nedařilo, ale vždy přišli ve velkém počtu a podporovali nás.

Po svém příchodu jste říkal, že kdykoliv bude potřeba, spoluhráčů se zastanete. Hned v prvním zápase s Litvínovem hattrick Gordieho Howea. Asi váš nejlepší zápas v Kometě?
Těžko říct jestli zrovna tento. Snažím se vydat ze sebe maximum v každém utkání. Hrát poctivě, ukázat mentální stránku a touhu vyhrát. Nejde mi o statistiky, body a další čísla. Je rozdíl hrát vítězně nebo hrát na osobní body. Jde mi v první řadě o tým, kolektiv, partu. Každý hráč by měl ze sebe do mužstva přinést jen to nejlepší a pokud to dokážete skloubit, právě tudy vede cesta, díky které můžete vyhrávat.

Vy jste typem energického hráče, který do zápasů dává emoce. Museli vás trenéři během sezony často krotit?
Sport je o emocích, kdo je nemá, nemůže ho dělat. Hokej hraju srdcem, chci vyhrát každý zápas a je mi jasné, že se v některých fázích musím kontrolovat. Myslím si, že jsem natolik rozumný, abych se uměl v pravý čas ovládat, krotit a neuškodit týmu, právě mu naopak v pravý čas pomoct.

Vnímáte popularitu, poznávají vás v Brně fanoušci?
Je pěkné, když se fanoušci zastaví a poprosí o fotku nebo podpis. Brno je velké, nejsem pod drobnohledem a zároveň nejsem nějaká velká hvězda, že bych se někde zastavil a hned měl kolem sebe kupu lidí.

Pod Špilberkem jste se zabydlel a zvykl si na zdejší prostředí?
Město je příjemné, celkově mi to tady sedlo. Zapadl jsem do kabiny jako puzzle, cítím se tady výborně.

Trošku jste to už naznačil. Co očekáváte od nové sezony?
Každý už o mně ví, že jsem vítězným typem hráče. Hrát co nejlíp, bavit fanoušky a vyhrávat. To je takové motto do nové sezony.

Jak jste si zvykl na nové spoluhráče, stihl jste se s nováčky v kádru seznámit?
Poznáváme se, abychom měli mezi sebou tu správnou chemii. Od toho právě máme středeční kolektivní sporty. I když sem jezdím jednou týdně, musím říct, že tým vypadá velmi dobře, některé kluky znám z reprezentace. Lukáš Cingeľ i Tomáš Marcinko jsou zkušení hráči, kteří by nám měli pomoct a my se od nich můžeme zároveň naučit spousty věcí. Těším se, až se všichni potkáme v kabině.

Z vašich slov je cítit, že už vám ten zápasový kolotoč docela chybí, je to tak?
Rozhodně. Sice na led chodím, ale už se těším na srpen, jak budeme všichni pospolu. Čekají nás přípravné zápasy a už aby to bylo. Na novou sezonu se moc těším.

Hokej je sportem, který má asi nejdelší přestávku. Může se stát, že půl roku hrajete a půl roku stojíte. Byl byste pro kratší přestávku, byť to asi jde velmi těžko uchopit a realizovat?
Pro fanoušky je dlouhá, pro nás ne (smích). Ono se to nezdá, ale po sezoně se člověk musí úplně restartovat. Tělo i hlava toho má docela dost a potřebuje si odpočinout. Na druhou stranu je jasné, že i hokejistům chybí kabina, zápasy, ten hokejový kolotoč, který během sezony zažívají. S Markem Ďalogou jsme po skončení soutěže měli asi tři týdny volna a pak už se pustili do trénování.

Častým tématem je strava sportovců. Můžete popsat, jak to máte vy? Konzultuje jídelníček se specialistou, nebo už za ty roky dokáže jídlo hlídat individuálně?
Je jasné, že každý hokejista se musí hlídat. Mám štěstí, že mě od letoška sponzoruje jedna firma zabývající se zdravou výživou. Po sezoně za mnou přišli a ptali se, jestli to chci s nimi vyzkoušet. Dostávám snídaně, obědy i večeře a jsem jim vděčný, že mám připravenou poctivou a zdravou stravu. Jsem spokojený.