Ohlasy k zápasu
04.04.2015
B r n o – Při pátém semifinále měla Kometa šancí mnoho, ale jen dvě z nich se ujaly. Důležité utkání dospělo až do prodloužení, ale když Petr Ton neproměnil tutovku, záhy se potvrdilo hokejové pořekadlo: Nedáš - dostaneš. A tak si Litvínov prorazil cestu do finále přes Kometu, která zakončila letošní sezónu v semifinále.
Na hokejce jste měl v prodloužení gól, ale neproměnil jste. Co se stalo?
Viděl jsem prázdnou bránu, snažil jsem se dorazit puk na pravou stranu, ale tam to nešlo. Kotouč se mi vrátil zpátky a v tu chvíli už člověk nemíří - jen to napálí dopředu. Strašně mě to mrzí. Ani brejk jsem neproměnil. Asi mi to nebylo souzené. Celé play-off. Všichni na mě spoléhali. Ve vyrovnaných momentech rozhodují jednotliví hráči a já jsem zklamal. A v takovou chvíli si člověk bere porážku na sebe.
Jak se Kometa cítila, když byla v těžké situaci?
Jsem rád, že jsem mohl být součástí tohoto týmu. Prohrávali jsme 0:3 na zápasy a nežili jsme ničím jiným. Proto jsem tak strašně věřil v prodloužení série. Podle toho jsme i do utkání nastoupili tak, jak jsme nastoupili. V takové situaci v jaké jsme byli, rozhodují drobnosti a šance. Několikrát jsem měl gól na holi, ale nedal jsem ho. Nijak jsem to neodfláknul, ale chybělo nám štěstíčko. Byl jsem tu od toho, abych dával góly. Tým na mě spoléhal a já jsem svou roli nesplnil. Na druhou stranu hrál Litvínov výborně a zasloužil si postup. Ve chvílích, kdy se série lámala, rozhodovali jednotlivci, které Litvínov měl. Můžu říkat, že jsem chtěl dát branku, ale čísla hovoří za vše. Z pěti zápasů jsem si nepřispal ani bod.
Svazovala vás tato bilance?
Nebyl jsem nijak frustrovanný. Ale když jsem měl gólovou příležitost, neproměnil jsem ji. Když jsem seděl před prodloužením v kabině vedle Jožky Kováčika, říkal jsem si, že by bylo veselejší, kdybych svoji předchozí šanci proměnil a byl by klid. Sám pro sebe jsem si říkal i to, že rozhodnu prodloužení, ale nestalo se. Svůj střelecký neúspěch jsem rozebíral i s kamarády, mluvil jsem o tom... Sebevědomí mi zvedalo alespoň to, že budu součástí lajny, která rozhodne zápas. Nemusel jsem být střelcem zrovna já. Hned při prvním střídání mi přihrál Jan Káňa mezi kruhy, odkud bych dal normálně osm gólů z deseti. Mrzí mě vůči týmu, že jsem neproměňoval. Je to věc, kterou si beru hodně osobně a která ve mně bude ještě pěkně dlouho.
Proč se vám nedařilo prosadit? Byl problém ve složení kádru?
Do týmu, v němž byly před začátkem sezóny tři čtyři změny, jsem zapadl dobře. Nebylo to tak, že bych přišel jen na play-off nebo že by mi někdo konstruktivní vypadl. Nepřenesl jsem si dobrou formu do důležité části sezóny. Při třetím zápase čtvrtfinále proti Zlínu jsme jako lajna inkasovali 4 branky a od té doby jsme si to všichni začali moc brát. Trenér s námi potom dělal nějaké změny a snažil se nám pomoct. Takže jsem v původním složení naší pětky už ani nehráli. Já jsem měl štěstí, že jsem šel ke klukům, kteří nás v play-off táhli a hráli nejlépe.
V čem je síla Litvínova?
Někde jsem četl, že neprohrál třikrát po sobě. Litvínov vyhrál čtvrtfinále i semifinále 4:1 na zápasy - to je obrovská kvalita od začátku až do konce. Vyvarovali se jakýchkoliv výpadků, které potkají každý tým. Mají vynikající individuality, které potvrzují jejich kvalitu. Ne nadarmo se říká, že v play-off rozhodují lídři a brankář.
Řešil jste už budoucnost?
Ne, protože je vše strašně čerstvé. Teď pociťuji zklamání a teprve uvidím, co bude. Jsem vyhaslý a zklamaný a nechci dělat nějaké rozhodnutí v emocích. Dám tomu čas a po nějakých dvou měsících se rozhodnu co a jak. Po fyzické a zdravotní stránce si svůj věk nepřipouštím, ale uvidím, jak vše bude.
