Brandon Davidson: Kanaďané mi pomáhají, ale zapadnout nebyl problém

Máte za sebou první přípravný zápas. Jaký byl?
No, bylo to trochu náročné. Led byl měkký, ale to tak v létě bývá. Samozřejmě musíme být jako tým mnohem lepší, ale právě od toho přípravné zápasy jsou. Prohráli jsme, a já prohry nenávidím. Věřím, že stejně to má i každý u nás v týmu.

Je srpen, venku je teplo, byl led i s přihlédnutím k tomu tak špatný?
Určitě se nechci na nic vymlouvat, Slovan hrál na tom samém. Ale bylo to prostě měkké, puk moc neklouzal a nohy se těžko zvedaly. Na chvíli se taky udělal hustá mlha, takže jsem místy ani neviděl spoluhráče. Pak ale zapnuli ventilaci a zlepšilo se to.

Spousta hráčů nemá ráda letní přípravu. Jak jste na tom vy?
Náročná letní příprava je klíč. Je to důležitá součást mojí kariéry. Těch šest sedm týdnů potřebujete, abyste byli nachystaní na ostrou sezonu. V letních zápasech bývá spousta chyb, my jsme proti Slovanu hráli několikrát v šesti. Přeci jen hrajete s novými spoluhráči a v nových formacích, takže se to prostě stává.

Co vaše role v týmu? Proti Slovanu jste si zahrál hodně oslabení…
To bude velká část mojí práce, je to jeden z důvodů, proč mě sem přivedli. S oslabením zatím nejsem moc spokojený, mohli jsme být lepší. Na druhou stranu jsme to zatím moc netrénovali, poprvé až ráno před zápasem. Baví mě to – chci udržet puk mimo naši branku a vytvořit momentum pro další střídání. Párkrát jsem se nachomýtl i k útočným akcím, ale ještě potřebuju, aby mi o něco lépe šly nohy.

V Kometě máte dva kanadské spoluhráče. Pomáhá vám to s usazením v kabině?
Moc mi to pomáhá. I ostatní kluci udělali skvělou práci s prolomením jazykové bariéry. Jsem rád, že tu mám Hollanda. Je tady už nějakou dobu, takže mi může vysvětlit systém a zasvětit mě do pořádků v kabině. Nick (Beaudin, pozn. red.) je tady taky nový. Tím, že jsme Kanaďané, tak k sobě podvědomě tíhneme, ale zapadnout mezi ostatní tady nebyl žádný problém.

Měl jste někdy v týmu českého spoluhráče?
Ano, Ladislava Šmída. Hráli jsme spolu chvíli v Edmontonu a pár sezon jsme spolu trénovali přes léto, protože zůstával v Kanadě. Ve Stocktonu a Calgary jsem si zahrál i s bratrem Kristiána Pospíšila (Martinem, pozn. red.). Jsou to sice jen dvě jména, ale znám spoustu vynikajících českých hokejistů a dobře vím, co tady pro lidi hokej znamená.

Co vaše číslo? Měl jste mít 88, ale ve Skalici jste hrál s jiným…
To je dlouhý příběh, nebudu to moc komentovat. (úsměv) Brzo budu mít 88.

Jak se vám zatím líbí v Brně?
S mojí snoubenkou jsme si Brno zamilovali. Byli jsme v pár restauracích, zatím nebyl čas na větší prozkoumávání, ale moc se na to těšíme. Hrál jsem v Ängelholmu a tam to bylo mnohem horší.