Brněnští rodáci
20.07.2011
B r n o – Už je to čtrnáct let, co současně šestatřicetiletý bek Chomutova David Havíř naposledy oblékal dres brněnské Komety. Ještě jako mladík v ní zažil nejvyšší domácí soutěž, baráž o ni i první ligu. Svoji hokejovou kariéru však kvůli černému období klubu z města pod Špilberkem spojil převážně se Znojmem a Pardubicemi, kde se radoval ze dvou mistrovských titulů a jednoho stříbra.
V Brně jste se narodil a stále v něm žijete. Jaký k němu máte vztah?
Pozitivní. Teď si to ale moc neužívám, protože tu bydlet nestíhám, jen když máme dovolenou nebo tak něco. Vyrostl jsem tu, a také se tu s manželkou usadím.
Vzpomenete si na své mládežnické léta v Brně?
Určitě. Začínali jsme na Úvoze. Jmenovalo se to Dům mládeže, pak byla škola na Úvoze. Tam jsme vlastně začínali s Liborem (Zábranským, pozn. red.). On tam také začínal. Celkově nás tam bylo hodně. Vzpomenu si na Pavla Zubíčka, Honzu Mikela nebo Pavla Nešťáka. Zub byl možná o rok starší. Pokud si dobře vzpomínám, tak jsme tehdy udělali nějakou medaili ve starším dorostu. Myslím, že to bylo třetí místo. Pamatuju si, že vítězem byla tehdy Sparta, ve které hráli Výborný a spol., takže to bylo skvělé (usmívá se).
Byl už tehdy stadion na Úvoze zastřešený?
Ne, ne, ne. Když nasněžilo, tak nastoupili tatínci s hrablama, abychom mohli vůbec hrát. Samozřejmě se to dělalo i rolbou.
To je dnes asi celkem nereálná představa.
To už se neděje. Možná maximálně na Open Air Game.
V Brně jste vydržel až do roku 1997. S týmem jste tehdy po Vaší první extraligové sezóně sestoupili do první ligy, kde jste si odkroutil jednu sezónu.
Tehdy jsem to měl hodně proměnlivé. Mezi čtvrtou a pátou třídou jsem rok vynechal, protože jsem měl problémy. Pak mě na škole na Úvoze nechtěli, tak jsem přestoupil do Ingstavu, kde jsem byl až po starší dorost. Dostal jsem se i do mužů, ale ještě jako sedmnáctiletého, osmnáctiletého si mě stáhla Kometa zase zpátky a měl jsem šanci v ní něco zahrát.
Máte mínění, proč tehdy Kometa sestoupila?
Těch faktorů tam bylo více. Začínalo to tím, že vyhodili Láďu Trešla. Myslím, že i pár dalších hráčů. On vlastně udělal ten postup. Celkově byla sezóna hodně rozháraná. Řeknu vám, na co si nejvíce vzpomínám. Bavili jsme se o tom s Blážou (Tomáš Blažek, pozn. red.). Tehdy jsme hráli baráž tuším dva týmy z extraligy se dvěma kluby z první ligy. Hrálo se o dvě místa čtyřkolově. S Pardubicemi jsme vyhráli a prohráli a následovalo domácí utkání. V té době hráli zároveň Bobíci se Spartou a na hokej přišli rowdies. Nastal tam takový blázinec, že začaly lítat plechové koše na led. Trenér Sršeň to šel uklidňovat na tribunu a vrátil se s ukopnutým zubem. Vůbec na to nehleděli. Potom jsem se ještě dozvěděl, že pardubický řidič, který zůstal v autobuse, si musel lehnout na podlahu, protože fanoušci kameny rozbili celý autobus, všechna skla. On tam ležel na zemi a měl schovanou hlavu, jak to kolem něj padalo. Takže to jsem se dozvěděl až po dvanácti, nebo ani nevím po kolika, letech v Pardubicích od Bláži (usmívá se). Každopádně to ale dopadlo špatně. Pak jsme hráli ve Zlíně a skončilo to tak, že se sestoupilo. Od té doby to začalo znova. Než to Libor koupil, proběhlo několik takových nijakých sezon, úplně bez smyslu. Nevím, jak to nazvat. Hlavně chyběly i peníze.
Můžete prozradit, co Vás poté přimělo k myšlence jednoročního francouzského angažmá v celku Viry-Châtillon?
Po extraligové sezóně v Kometě jsem měl začít hned v první lize. Jenže já jsem měl smůlu, protože jsem neodehrál moc zápasů, a když jsem se dostal do formy, získal důvěru trenéra, tak jsem si zlomil klíční kost. Sezóna pro mě, tuším, v půlce prosince skončila. Pak začala letní příprava na novou sezónu a už docházely peníze. Od jednoho známého jsem dostal laso, že bych mohl působit v zahraničí (směje se). Ještě jsem byl mladší, tak jsem si říkal: „Proč ne?“ Ať zkusím všechno. Po celkem vydařené sezóně si mě koupilo Znojmo. Řekl bych, že Kometa už byla na pokraji vymření, rozprodávala veškeré hráče. V týmu Orlů jsem nastartoval extraligovou kariéru.
Co jste ve Francii pochytil?
Dostával jsem hodně prostoru, jako cizinec jsem byl hodně vytížený a musel jsem se starat sám o sebe.
Takže Vám angažmá v nehokejové zemi pomohlo?
Dá se říct, že ano.
Nevrací se vám někdy vzpomínky? Například jestli jste se nepodíval na cyklistický závod Tour de France.
Ne (říká razantně). Hokej tam byl až na pátém šestém místě. Základem jsou fotbal a ragby. Hokej tam dělali spíš nadšenci, můj tým byl na předměstí Paříže. Týmy tam nežijí ze sponzorů ale z podpory měst.
Brněnští rodáci
#1 Tadeáš Galanský
#2 Ivo Crhák
#3 David Havíř
#4 Jiří Sedláček (příště)
Po návratu do České republiky jste hned v první sezóně za Znojmo (1998-99) slavil vybojování extraligy na úkor jihlavské Dukly. Bral jste tehdy postup do extraligy jako největší hokejový úspěch?
Pro mě ten ročník znamenal hlavně to, že budu hrát znova extraligu. Z Brna nás tam šlo navíc asi pět nebo šest hráčů. Jezdili jsme dvěma auty. Cíl byl nastavený tak, že se musí postoupit. Rok předtím totiž vedli 3:0 a prohráli s Opavou 3:4 na zápasy, tak si tam vzali i mladší hráče. Nechtěli, aby to někdo prodal nebo tak něco. Celá sezóna se povedla. Byla skvělá, rád na ni vzpomínám.
V městě proslaveném okurkami a vinařstvím jste v extralize strávil pět let (dohromady šest). Jak se vám hrávalo s hráči jako Uram, Pucher?
Byla to nádhera, hrát za nimi, to byl koncert. Jediná kaňka na kráse byla, že jsme nikdy neprošli přes čtvrtfinále play-off. Já jsem nejdřív začínal s Davidem Petlákem, býval skvělý bek. Když přišel Karel Soudek, tak jsme hráli spolu.
Byl jste rád, že hrajete se sehranou dvojicí Uram, Pucher a ne proti ní?
Oni si drželi svoji výkonnost. Body měli každý rok. Hráli spolu už delší dobu, takže věděli, co a jak. Když jsem s nimi začal hrát já, také jsem věděl, kam si mám najet, co udělají. Většinou ty hráče poznáváte a víte, co od nich můžete čekat.
Byla tehdy ve Znojmě hodně cítit postupová euforie?
Ta byla. Nedávno jsem byl na svatbě Milanu Procházkovi, což je Znojmák, se kterým jsme spolu v Chomutově, a přijel tam kamarád Pavol Valko, který zažil první dvě extraligové sezóny. Říkal, že na to vzpomíná do teď. Když jsme nastupovali v přípravě, bylo to něco jako teď v Brně. Na zápas tam bylo pět a půl tisíce lidí. Říkal, že to nikde jinde nezažil a už asi nikdy nezažije.
Už jste zmínil, že Vás mrzí, že jste se za dobu Vašeho působení ve Znojmě nedostali za brány čtvrtfinále. Byl to jeden z hlavních důvodů, proč jste před sezónou 2004/2005 přestoupil do Pardubic?
Tam bylo více důvodů. V té době jsem si podepsal manažera, kterého jsem předtím nikdy neměl. Smlouvu jsem si vyjednával sám. Řekl mi, že finanční podmínky se pohybují úplně někde jinde. I to bylo při odchodu důležité.
S čím jste zápasil, když jste zvažoval, zda do Pardubic přestoupit nebo nikoliv?
Měl jsem snad tři nebo čtyři nabídky. Plus, kdybych chtěl jít do zahraničí, většinou se čeká déle. Měl jsem Liberec, Vary, a pak se ozvaly ještě Pardubice. Říkal jsem si, že je to klub, který má největší historii. Nakonec jsem udělal dobře, že jsem si vybral právě je.
Když jste se rozmýšlel nad klubem, do kterého půjdete, bylo už jasné, že bude v sezóně 2004/05 výluka NHL?
Ta nebyla jasná vůbec. My jsme vlastně působili s Honzou Snopkem společně, přijel jsem do Prahy do jednoho hotelu v Holešovicích a z ničeho nic ho vidím vycházet. Říkám: „Čau Honzo, co tady děláš?“ A on: „Nic, jen jsem si tu něco vyřizoval.“ Teď jdu dál a seděl tam manažer Kusý, tak už mi bylo jasné, že Honza bude asi také působit v Pardubicích. Takže to bylo takové překvapení.
Zatímco Jiří Dopita se ze znojemského dresu převlékl do komeťáckého, David Havíř zvolil jinou cestu. V městě proslulém slavným dostihovým závodem odehrál 360 utkání, ve kterých si připsal celkově 40 kladných bodů a 81 kanadských. V Chomutově získal za jeden rok 23 kanadských bodů a samozřejmě dalších +28 ve statistice +/-
Jaké pak bylo sednout si do kabiny, kde vedle Vás seděly hvězdy NHL? Byli tam například Aleš Hemský, Milan Hejduk, Jan Bulis nebo Michal Rozsíval.
Oni s námi ze začátku jen trénovali. Vůbec se nejdřív nevědělo, že sezóna za oceánem vůbec neproběhne. Nastoupili v září a pořád si mysleli, že se NHL ještě nějak udělá. Jenže pak už bylo jasné, že ne. Udělala se tam podobná parta jako ve Znojmě, akorát byli hráči ještě na vyšší úrovni. I přesto jsme však měli katastrofální začátek a po pěti kolech jsme byli s jedním bodem poslední. I s těmi hráči. Pak nastal zlom. Vyměnil se trenér, začalo se dařit, udělala se série. Nakonec to vyvrcholilo v play-off, kde jsme vyhráli, a já zažil zážitek, který jsem si vlastně později ještě jednou zopakoval (usmál se). Sezóna byla specifická i v tom, že s námi začínal i Libor Zábranský. Bohužel mu pak zjistili vadu na srdci a musel skončit. Dál už pak nikdy nehrál.
Kdybyste mohl mistrovský tým z této sezóny posoudit zpětně, byl by to nejlepší výběr, ve kterém jste kdy působil?
Byli tu top hráči, kteří hrají normálně v NHL. Jediný, kdo tu nebyl, byl Dominik (Hašek, pozn. red.). Pokud bych to měl srovnávat s tím druhým titulem, tak to snad ani nejde. Hodně těžko se to srovnává.
Kdo vůbec v roce 2005 táhl mistrovské oslavy?
Oslavy táhli všichni (směje se). Dá se říct, že i kluci z NHL. Bylo to hodně euforické, protože Pardubice vyhrály titul po šestnácti letech. Hodně se na to čekalo. Když jsme byli ve finále, byli jsme z očekávání i trošku nervózní. Nakonec finále dopadlo tak, že jsme vyhráli 4:0 a bylo vymalováno. Následovaly fakt brutální oslavy.
Jak se vám povedlo přejet Zlín, také s hvězdami NHL, tak jednoznačně?
Měli před námi totiž sedmizápasovou sérii s Vítkovicemi. My jsme vyhráli 4:1 nad Libercem. Myslím, že právě náročné zápasy s Vítkovicemi jim sebraly hodně sil.
Dalo by se tedy říct, že pro vás bylo tehdy těžší vyřadit v první kole play-off Kladno?
To byla rozhodně nejhorší série z celého play-off. Bylo to pro nás hrozně psychicky vyčerpávající. Podobnou sérii jsem pak zažil ještě jednou proti Znojmu, ale naštěstí se to povedlo.
Mimochodem v Pardubicích jste za šest let získal také extraligové stříbro a v poslední sezóně (2009-10) znova zlato.
To byly opravdu žně. Je to i o štěstí, když člověk narazí na tým, který působí dlouho v extralize, nemusí to znamenat, že přijde úspěch. Jenže v Pardubicích to běželo. I vloni kluci udělali bronz, takže to pokračuje. Bylo to krásné.
A v čem jsou tedy Pardubice výjimečné?
Ve Znojmě dělali celý management dva nebo tři lidé. Když jsem přišel do Pardubic, byl na každou věc nastaven jeden člověk, který se o ni staral. Když jsem přijel, mohl jsem se starat jen o hokej. Nebyly žádné problémy s bydlením a tak. Následně na člověka dýchne atmosféra, mají opravený zimák a krásné město.
Mrzelo Vás, že jste musel z Pardubic odejít?
Bylo to už po šesti sezónách. Nevěděl jsem, co mám čekat. Nejprve jsme se domluvili, poté agent zjišťoval podmínky, jak to vypadá v jiných klubech. Nakonec jsem se rozhodl, že je nejvhodnější odejít v nejlepším (směje se). Měl jsem také nabídku z Brna, ale ta byla spíše taková informativní a hlavně na rok. Já jsem hlavně řešil, abych šel někam na dva. Proto jsem se rozhodl pro Chomutov. Jeden faktor byl, že mě chtěl trenér Rulík. Druhým faktorem měla být baráž, jakou jsem hrál kdysi s Brnem. Tedy baráž dvou klubů z extraligy a dvou z první ligy. To se nepovedlo. Také mě ještě lákalo, že bude nový stadion.
Neměl jste nabídku od Komety už někdy v době, kdy se vedení klubu ujal Libor Zábranský?
S Liborem jsme se párkrát potkali, ale naznačil mi, že už jsem věkově starší, že ten tým musí posunout někam jinam. Dá se říct, že mě to období minulo. Když se to v Brně začalo zvedat, byl jsem v Pardubicích. Když jsem se mohl přesunout do Komety posléze, už jsem na to neměl věk. Tady byli totiž starší Pavel Zubíček, Biči (Radim Bičánek, pozn. red.) nebo Aleš Křetínský. On sem potřeboval dostat už nějakou mladší generaci, než mě.
David Havíř se v dresu Chomutova extraligy zatím nedočkal. Uvidíme, zda si spraví náladu po příští sezóně, kterou jej povede staronový kouč Václav Sýkora
Jaká byla právě skončená sezóna v Chomutově?
Sezóna byla podivná. Ještě než jsme začali hrát na ledě, odešli nám trenéři a přišli noví. V sezóně se poté měnili znova. Mezi tím se pouštěli hráči na hostování. Pořád se nám nedařilo tým zkonsolidovat. To byl možná jeden z důvodů, proč nám to v play-off nevyšlo. Přitom tým jsme měli ještě kvalitnější než minulou sezónu, jenže se nám to nepovedlo dát dohromady tak, abychom si baráž zahráli. Ústí nás smetlo a dopadlo to jedním velkým neúspěchem.
Finálový výsledek 0:4 pro Ústí byl opravdu hodně překvapivý.
Byl krutý. Rozhodovaly ne maličkosti, ale naše neukázněnost. Kolikrát jsme byli nešťastně nebo zbytečně vyloučení. Pak když jsme se dotáhli, Ústí znova odskočilo. Bylo lepší.
Takže to asi budete chtít letos napravit.
Přesně. Bude se to napravovat. Přišli noví trenéři, půlka týmu se zase vyměnila, tak uvidíme, co se stane. Stadion je teda nádherný, povedl se. Pro Brno by samozřejmě nestačil. Pět a půl tisíce diváků by bylo málo, ale myslím, že na chomutovské poměry to bude stačit.
Asi pro Vás bude pořád velkým lákadlem zahrát si extraligu.
Vždycky, když se člověk cítí dobře po zdravotní i psychické stránce, je to to nejlepší. Dokud byl Jirka Dopita zdravý, tak tým také, dalo by se říct, táhl. Když je sportovec zdravý, má na to, aby ještě něco dokázal.
Jaké pro Vás vůbec bylo zahrát si po jedenácti letech v nejvyšší české hokejové soutěži první ligu?
Myslel jsem si, že to bude o hodně jednodušší. Hokej není tak svázaný taktikou. Je to takové, nerad to říkám, honění puku. Hráči někdy jezdí úplně bezmyšlenkovitě. Obzvláště ti mladší. Například už si myslíte, že jednoho uděláte, ale z ničeho nic se tam objeví další dva. Bylo to pro mě takové vystřízlivění. Hokej je tedy po taktické stránce horší, ale bruslením se někdy vyrovná extralize. Není tam hráčů, kteří by neuměli bruslit nebo nebyli fyzicky připraveni. Týmy soupeřů se prostě nedají hned válcovat.
Je pro týmy první ligy nepřekonatelný současný systém postupu do extraligy? Několik sezón se o tom přesvědčovala i Kometa. V poslední době se Chomutov a Ústí nad Labem snažily o rozšíření extraligy. Je to podle Vás rozumná volba?
Tuto variantu svaz trošku podceňuje, protože jak v Ústí i v Chomutově peníze jsou. Naopak některým extraligovým mužstvům vysychá studna. To je prostě na svazu. Extraligu rozšiřovat nechce. Tyto dva týmy do toho furt sází peníze, snaží se tam dostat, ale cesta je prostě strašná. Musíte udělat tři kola v první lize, postoupit do baráže, která navíc začíná u extraligového celku. To je skoro jak vyhrát Stanley cup. Proto si myslím, že udělal Libor dobře, že to koupil, když byla šance. Jinak by možná ani Brno nehrálo extraligu.
Odkup „licence“ by byl asi nejlepší variantou i pro Chomotuv.
Byl. Jenže teď je to tak, že nikdo neprodává a musí se to udělat sportovní cestou.
Ještě se vrátíme ke Kometě. Kolik myslíte, že je potřeba let, aby se dostala na podobnou úroveň jako extraligové velkokluby? Bavili jsme se třeba o Pardubicích.
Vždycky si vzpomenu, že když jsem hrál extraligu ve Znojmě, šel jsem se s kamarádem na Kometu podívat. Koupili jsme si lístky a já mu říkám: „Kde si sedneme?“ A on mi: „My si můžeme sednout, kde chceme.“ Já se ho ptám: „Jak to myslíš?“ On mi řekl, že sem chodí dvě sta lidí a zimák je pro 7200. Tomu se dneska jen pousměju. Kdo chce jít na Kometu, musí mít permanentku nebo čekat, že na něj zbyde nějaký lístek od permanentkáře nebo na stání. Libor to dělá dobře. Šel do toho a nevěděl, co bude. V Brně to zvedl. Přitáhl lidi a teď už se jen čeká, aby se udělal nějaký úspěch. Lidi čekají na play-off a chtějí ho stejně jako hráči. A hokej je právě o play-off.
Ale vyřazovací boje asi nepřijdou jen tak po příchodu do extraligy.
Je to tak. Každý tým si na to musí počkat. To stejné je případ Varů, ty na to čekaly čtyři nebo pět sezón, než se něco povedlo. Šly postupně. Nejdřív hrály předkolo, pak play-off, finále se Slavií, následně přišel titul. Myslím, že u Brna to bude rychlejší.
Jenže poté Vary trošku upadly.
Bohužel. Jenže to se někdy po dvou povedených sezónách prostě stává. Stalo se nám to i v Pardubicích. Jednou jsme po úspěchu nepostoupili do play-off, to se ještě baráž nehrála. Jednou jsem si zkusil tu „parádní“ soutěž play-out. Vždycky když vidím týmy, co tam spadnou, to je neštěstí.
Sledoval jste výkony Komety na dálku?
Sleduju je pořád. Nejdřív vždycky Pardubice a pak hned Kometu. Když je nějaký televizní zápas, minimálně třetinu si nenechám ujít.
Osobní dotazník Davida Havíře
Místo narození: Brno
Hokejové začátky v klubu: Kometa
První trenéři: pánové Strnad a Hudlík
Přezdívka v kabině: Háva
Oblíbené číslo dresu: 7
Oblíbený nápoj: káva
Oblíbené jídlo: vše
Neoblíbený soupeř (stadion): Zlín
Oblíbené stadiony: Slavie, Sparta, Brno
Nejlepší hokejový zážitek: tituly v extralize (2005 a 2010)
Oblíbená hudba: rock
Koníčky: golf
Svobodný X ženatý: ženatý
Děti: nemám
Životní motto: Na každou svini se vaří voda.
Statistiky:
Sezóna Klub Z G A B +/- TM
1995-96 HC Kometa Brno (E) 27 0 5 5 — 26
HC Kometa Brno (E,baráž) 9 1 0 1 — —
1996-97 HC Kometa Brno (1.liga) 10 1 0 1 — —
1997-98 Viry–Châtillon EH (FRA) 28 5 12 17 — —
1998-99 HC Znojemští Orli (1.liga) 52 7 11 18 — —
HC Znojemští Orli (1.liga,p-o) 7 2 0 2 — 8
1999-00 HC Znojemští Orli (E) 49 8 5 13 -11 30
2000-01 HC Znojemští Orli (E) 52 6 16 22 24 44
HC Znojemští Orli (E,p-o) 7 0 3 3 2 6
2001-02 HC Znojemští Orli (E) 52 14 19 33 25 44
HC Znojemští Orli (E,p-o) 6 1 3 4 3 6
HC Znojemští Orli (THC) 7 0 2 2 5 10
2002-03 HC Znojemští Orli (E) 51 5 6 11 16 49
HC Znojemští Orli (E,p-o) 6 0 2 2 -2 12
HC Znojemští Orli (THC) 14 4 1 5 0 12
2003-04 HC Znojemští Orli (E) 52 9 20 29 7 59
HC Znojemští Orli (E,p-o) 7 1 3 4 1 8
2004-05 HC Moeller Pardubice (E) 43 2 9 11 4 36
HC Moeller Pardubice (E,p-o) 16 0 5 5 5 10
2005-06 HC Moeller Pardubice (E) 51 5 4 9 -8 42
HC Moeller Pardubice (ECC) 2 1 0 1 0 2
2006-07 HC Moeller Pardubice (E) 52 7 6 13 13 70
HC Moeller Pardubice (E,p-o) 18 2 0 2 -2 28
2007-08 HC Moeller Pardubice (E) 44 5 8 13 -3 70
HC Moeller Pardubice (E,p-o) 12 0 3 3 0 18
HC Moeller Pardubice (THC) 8 0 4 4 -1 18
2008-09 HC Moeller Pardubice (E) 52 2 9 11 2 52
HC Moeller Pardubice (E,p-o) 7 1 1 2 4 2
HC Moeller Pardubice (THC) 3 0 0 0 2 0
2009-10 HC Moeller Pardubice (E) 52 0 9 10 15 54
HC Moeller Pardubice (E,p-o) 13 2 1 3 10 14
HC Moeller Pardubice (THC) 2 0 0 0 0 2
2010-11 KLH Chomutov (THC) 4 0 2 2 4 2
HC Energie Karlovy Vary (E) 1 0 0 0 -1 0
KLH Chomutov (1.liga) 43 2 15 17 26 59
KLH Chomutov (1.liga,p-o) 13 2 4 6 2 12
Celkem v extralize 911 91 184 275 104 944
Reprezentace Z G A B +/- TM
2000-01 Česká republika 4 0 0 0 -1 6
2001-02 Česká republika 1 0 0 0 0 0
|
Foto:
Zdeněk Špinka (klhchomutov.cz)
Vladimír Škorpík (hcpce.cz)
Statistiky: hcorli.cz, hcpce.cz, klhchomutov.cz
