S Petrem Sýkorou jsme se vsadili, kdo dá za sezónu víc gólů.
Ještě před začátkem rozhovoru bych vám chtěl vyřídit pozdravy a poděkování od fanoušků, že vůbec za Kometu hrajete a spolu s týmem děláte spoustě lidí radost.
To jsou hodní. Já bych jim za to chtěl taky poděkovat. Je to super, že nám fandí a že mě mají rádi (smích).
Do konce základní části zbývají tři kola. Hradec Králové, Chomutov a Ústí patří k nejlepším týmům 1. ligy. Těšíte se na tyto zápasy?
Určitě se těším a doufám, že nám vyjdou jako ty poslední zápasy, které jsme teď odehráli. Všichni se budeme snažit, abychom skončili do druhého místa. Uděláme pro to maximum.
Berete tyto zápasy jako přípravu na play off? Je dost pravděpodobné, že se s některým z těchto týmů opět potkáte.
Budou to těžké zápasy, takže se k tomu určitě budeme snažit přistoupit jako v play off. Potom bude ještě pauza, ale tyto zápasy nám ukážou, jak na tom jsme a co je potřeba zlepšit.
Začínáte v kabině trochu víc vnímat, že se blíží play off?
Víme, že už nám chybí jen pár zápasů a pak to všechno teprve opravdu začne.
První už určitě nebudete, je pro vás hodně důležité skončit na druhém místě? Domácí prostředí v play off může týmu hodně pomoci.
To je jasné, že chceme skončit co nejlépe. I loni s Chomutovem jsme chtěli skončit co nejvýše, protože rozhodující sedmý zápas by se hrál doma, před našimi diváky, což je sedmý hráč na ledě.
Vám osobně se v posledních zápasech daří. Tři utkání, šest branek, cítíte na sobě střeleckou pohodu, štěstí v zakončení?
(Do rozhovoru vstoupil Michal Černý se slovy: „Na to se ho ani neptejte, to se zase bude půl hodiny vychloubat.“)
(smích) Já doufám, že to bude pokračovat. Sice jsem teď dal nějaké góly, ale všechno to vyplynulo ze spolupráce celé lajny. Máme tlak, z toho jsou šance a mě se to tam párkrát povedlo dát. Třeba v půlce sezóny se mně moc nedařilo, ale pak se to zase zlomilo. Asi se nemůže dařit celou sezónu, ale já doufám, že teď to vydrží co nejdéle.
Loni jste dal 26 gólů, teď jich máte 21. Kdybyste udržel toto tempo do konce základní části, tak byste svůj úspěch překonal. Zvládnete to?
Byl bych rád, ale hlavně abychom udělali body jako tým. Když to pomůže k tomu, abychom byli druzí, tak budu moc rád. Ale když to nezvládnu a my budeme stejně druzí, tak se nic nestane.
Sledujete svoje statistiky?
Spíš moje mamka nebo přítelkyně. Sledují to a říkají mi, abych se víc snažil. Ale hlavně si voláme s Petrem Sýkorou z Pittsburghu, protože máme sázku, kdo dá za sezónu víc branek. Já zatím vedu (smích).
Takže se s ním znáte osobně?
On tady v létě trénoval. Často si voláme a hecujeme se.
A prozradil byste, o co jste se vsadili?
To si raději nechám pro sebe (smích).
Doufám, že na konci sezóny se budeme radovat i z jiného úspěchu, než byl Tipsport Cup
Přejděme k vašim hokejovým začátkům. Pocházíte z Českých Budějovic. Kdo a v kolika letech vás přivedl k hokeji?
To je pravda. K hokeji mě přivedl taťka, protože taky hrával hokej, stejně jako jeho brácha a můj děda. Mamka s mojí sestrou dělaly krasobruslení a její strejda hrával taky hokej, takže jsme v podstatě taková rodina od ledu a bylo jasné, že budu hrát hokej. Ještě bratranec hrával hokej, ale potom začal dělat rozhodčího. Ze začátku mě tedy v Českých Budějovicích vedl jako trenér taťka, potom jsem prošel všemi mládežnickými kategoriemi až do áčka.
Jak jste zmínil, poměrně brzy jste nakoukl i do Budějovického áčka, předpokládám, že jste tam tenkrát potkal Kamila Brabence, je to pravda?
Myslím, že jsme se tam potkali. Já jsem s nimi trénoval, když jsem byl v dorostu a juniorech, tenkrát to vedl pan Tlačil, který je teď v Budějovicích hlavní trenér. Byl to on, který si mě vzal v osmnácti letech na první zápas do Havířova. To si pamatuju, že jsem hrál v pětce se Sailerem a Kotalíkem, takže tyhle dva si pamatuju víc.
Poté jste šel na krátké hostování do Chomutova, ale v další sezóně jste se objevil v Mladé Boleslavi. Jak vzpomínáte na toto angažmá?
To byla sezóna, kdy se mi moc nedařilo. Pan Kaňkovský si mě tam přivedl, ale pak to dopadlo tak, že mě zase vyhodil. Je to sezóna, na kterou bych chtěl zapomenout a jsem rád, že mě vzali zpátky do Chomutova. Tam si mě vzal pan trenér Kýhos a mně se zase začalo dařit.
Pak jste se tedy vrátil do Chomutova, ve kterém jste loni vyhrál kanadské bodování. Jak se zpětně díváte na tuto sezónu?
Sezóna byla výborná, došli jsme až do finále. Co se týče mě, tak se mi taky dařilo, protože jsem vyhrál bodování ligy. V play off to bylo docela dobré, protože jsem měl skoro bod na zápas a docela mě překvapilo, že někteří lidi říkali, že jsem na play off nepoužitelný. A to jsem ještě pár venkovních zápasů nehrál, protože mě pan Pešout nechal sedět.
Chomutov se dostal až do finále, ale tam poměrně jasně podlehl Mladé Boleslavi. V čem si myslíte, že byla hlavní příčina?
Mladá Boleslav byla dobrá a my jsme měli někoho špatného.
Váš poslední hokejový krok vedl do Brna. Hned po vašem příchodu jste v létě vyhráli Tipsort Cup. Pro hráče a hlavně fanoušky to byl určitě krásný letní zážitek před důležitou sezónou.
To bylo super, poprvé jsem poznal fanoušky, jak s námi všude jezdili. Hrálo se nám dobře, měli jsme fazónu a doufám, že na konci sezóny se budeme radovat i z jiného úspěchu.
Je asi zbytečné hodnotit sezónu před play off, ale přesto se hodně lidí zajímá, jak se vám v Brně líbí po hokejové stránce. Spokojenost s herním projevem a výsledky mužstva.
Lidi, co to sledují, tak ví, že se daří, ale zároveň přijde horší období. Narážím na ty vánoce, to nám bohužel prostě nějak nešlo. Ale žádný tým se neobejde bez toho, aby neměl výpadek. Já doufám, že my už ho mít nebudeme. Jinak asi nemá cenu hodnotit sezónu, když ani není konec základní části, natož play off.
V předchozích sezónách vás trenér Kýhos kritizoval za špatnou defenzivní činnost. Naučil jste se už bránit?
Já nevím (úsměv). Pořád mám rezervy v defenzívě. I když se třeba snažím a bráním, tak bych se na to měl víc zaměřit. Jsou tam nedostatky.
V kabině jsou mladší hráči, jako jste vy, ale zároveň ostřílení mazáci. Jak berete zkušenější hráče v kabině, jako je Pavel Zubíček, Kamil Brabenec, Michal Černý nebo třeba Robert Kántor. Mají v kabině velký respekt?
Jsou to určitě vůdci týmu, ale tady jsme spíš na jedné lodi, je sranda a nikdo se nebojí se s někým hecovat nebo tak. Atmosféra v kabině je po této stránce výborná.
S kým si v kabině nejvíc rozumíte? Je to Petr Polodna, se kterým se znáte už z předchozího působení.
Těžko říct. Je to se všema. Ať je to Petr Polodna, Ivan Padělek, Michal Černý. Raději nebudu moc jmenovat, protože bych nechtěl na nikoho zapomenout.
Jsem tak pověrčivý, že si ani všechny rituály nepamatuju
Jak se vám líbí v Brně po osobní stránce? Měl jste čas prozkoumat některé brněnské zajímavosti?
Už se tady vyznám, Brno není zase tak velké (smích). Ale je to pěkné město, s přítelkyní jsme tady nastěhovaní. Kulturní vyžití je tady dobré, chodíme do kina, na Špilas nebo jen tak na procházku. Lidi jsou tady kamarádští, takže je to dobré.
Zabloudil jste někdy?
Jednou jo, to jsem jel na trénink, ale někde jsem špatně odbočil a najednou jsem byl v nějaké úplně neznámé ulici.
Jak trávíte volný čas? Když není zápas, tak máte trénink dopoledne a pak celý den volno?
Když máme po tréninku, tak si jdu na oběd, pak si třeba lehnout. Když jsem tady sám, tak si doma zahraju PlayStation a teď jsem k narozeninám dostal PSP (PlayStation Portable). Hraju teď hlavně FIFU. Ale je toho určitě víc, co se dá dělat ve volném čase.
Pořádáte v kabině nějaké turnaje na PlayStationu? O hokejistech je dobře známo, že mají tento druh her rádi.
Kluci už mi nabízeli, že dáme turnaj ve fotbale, ale ještě jsme to neuskutečnili.
Fanoušky také zajímá, jaký máte oblíbený film nebo co rád jíte?
Co se týče jídla, tak mám rád českou kuchyni. Třeba vepřo, knedlo, zelo. Na pití ledový čaj. Jinak filmy mám rád hlavně české. Taková ta klasika, jako jsou Homolkovi a podobně. V poslední době jsme byli v kině s přítelkyní na František je děvkař. A pak na Falcovi, což teda není český film.
Jaký byl váš hokejový vzor, když jste byl malý? Existuje někdo, koho obdivujete i v současnosti.
Dřív to byl Pavel Bure. Teď bych asi vyzvedl Petra Sýkoru z Pittsburghu, který má hodně dobrou střelu. A jinak se mi líbí, jak hraje Crosby nebo Malkin.
V utkání ze včerejška na dnešek se Petru Sýkorovi proti NY Rangers poměrně dařilo, dal gól a nahrávku.
To je pravda, ale pořád je v bodování za mnou (smích).
Najdete si čas sledovat NHL v televizi nebo na internetu?
Občas jo, třeba zrovna toho Sejčka (Petra Sýkoru) jsem několikrát viděl. Pittsburgh je celkově můj oblíbený tým. Doufám, že mi v létě doveze podepsanou kšiltovku.
Máte nějakého oblíbeného spoluhráče?
Já jsem měl hodně dobrých spoluhráčů. Dobře se mi hrálo s Peťou Polodnou, v Chomutově s Jirkou Charouskem, Petrem Jírou. Tady v Brně s Míšou Černým a Kamilem Brabencem. Myslím, že jsme dobrá lajna.
Hrál jste někdy i proti někomu slavnému?
Když jsem byl v Boleslavi, tak proti nám hrál některý z těch týmů hvězd, kde byl Sýkora, Hašek, Eliáš. V dorostu jsem hrál ještě s Michálkem a Jirkou Novotným, kteří jsou v NHL. S nimi jsem hrál v pětce a teď se na ně dívám v NHL.
Na drese máte číslo 88? Vybral jste si ho schválně?
Dřív jsem měl osmičku po tátovi, pak jsem měl ještě oblíbenou desítku. Když jsem pak někam šel, většinou byla osmička obsazená, tak jsem si vzal číslo 88, což v té době moc hráčů nemělo. Docela se mi v ní dařilo, tak jsem si ji nechal. Pravda je, že v Boleslavi jsem dostal 91 a to byl možná důvod, proč se mi nedařilo.
To naznačuje, že jste pověrčivý, je to pravda?
A jak! Já mám hrozně moc rituálů. Mám jich tolik, že mám problém si to všechno zapamatovat. Něco třeba udělám, povede se mi zápas, tak to musím dělat pořád. Ale mezi ty základní patří příprava hokejky před zápasem, udělám si kafe, Redbull, zavolám mámě, přítelkyni…
To abyste vstával před zápasem v šest hodin ráno, abyste všechno stihl.
No to skoro jo, pak mám honičku, abych byl včas na ledě (smích).
Většina hráčů si pochvaluje brněnskou atmosféru. Jaký je pro vás rozdíl, když hrajete doma pod vyprodaným publikem, nebo v Kadani, kam přijde 260 lidí?
Sice to říká každý, ale je to pravda. Tady je to super. V Kadani asi někdo řekl, že je tam bomba, tak nikdo nepřišel. Je to znát, ale když jste na ledě, tak se na to moc nesoustředíte. Ale pomáhá to. Fanoušky dobře slyšíme, a když dáme gól, tak nás vytleskají. To je paráda.
Máte nějaký oblíbený pokřik?
Hodně se mi líbí “Povstaň, jsi-li Komeťák“ a pak mám i koměťáckou hymnu v mobilu.
Několik fanoušků si všimlo, že po vyhraném utkání dáváte najevo větší radost, než ostatní. Prožíváte zápasy hodně?
To nevím, my máme všichni velkou radost a baví nás děkovačky po zápase. Taky jsme se bavili v kabině, že bychom mohli na play off něco připravit, takže se mají lidi na co těšit.
Za chvíli začne play off. Je nějaký tým, se kterým byste se tam chtěl potkat, nebo naopak?
Je jasné, že když chceme do extraligy, tak musíme porazit všechny týmy, takže snad ani nemá cenu si říkat, kdo je lepší a kdo horší.
Proti komu se vám zatím hrálo letos nejhůře a proč?
Třeba proti Chomutovu první zápas na jejich hřišti, to se mi nehrálo dobře. Přeci jenom jsem tam hrál několik sezón a byl jsem nervóznější. Teď už je to ale dobré, měl jsem v posledním zápase spoustu šancí, a kdybych některou dal, tak jsme vyhráli v základní době. Pak je hodně dobré Ústí, které má výbornou defenzívu a je to nepříjemný soupeř. Jinak asi nemám neoblíbený tým.
Jen kdyby náhodou, co kdyby se hrála baráž Kometa – Budějovice? Napadlo vás to?
Možné je všechno, i když je to strašně dopředu. Za Budějovice jsem jednu baráž hrál - proti Jihlavě. A bylo vidět, že když je na týmu deka, tak i kvalitní mužstvo s tím těžko něco udělá. Tenkrát nás vyřadila Jihlava 4:0 na zápasy.
Chtěl byste na závěr něco vzkázat fanouškům?
Určitě! Ať nám pořád fandí. My vždycky uděláme maximum proto, aby se vyhrálo. Doufám, že nakonec budeme všichni slavit společně.