Dvanáct hodin s brněnskou Kometou

Malebná víska Zubří leží v samém srdci Českomoravské vrchoviny, kousek od Nového Města na Moravě. Zdejší rekreační areál BVV Brno je inzerován jako oáza klidu, a reklama se v tomto případě nemýlí. Řeklo by se - ideální místo pro týdenní dovolenou. Ovšem kondiční soustředění brněnské Komety má k poklidné dovolené ještě dále než český tým k medaili na moskevském šampionátu. Posuďte sami.

Perný den začíná budíčkem v sedm hodin ráno, půl hodiny poté se tým schází na snídani. Mezi devátou a desátou pak následuje první část galejí, v dnešním případě je to výjezd na kolech do blízkého Ski Areálu. Tam už trenéři Čada a Zábranský vytyčili trasu, na které se během následujících chvil budou jejich svěřenci lopotit. Jeden okruh na kole, jeden během. A to vše se opakuje pětkrát. Výjimku má jen Marián Morava, jedoucí po zranění pouze na kole. Úplně pak chybí Patrik Moskal (z rodinných důvodů musel soustředění opustit již dříve) a Tomáš Vincour, kterého sklátila nemoc. Již první okruh rozděluje celý tým na skupinky, „chuťovkou“ je zejména táhlé stoupání pár chvil po startu. Na čele se usazuje skupinka bojovníků – Dan Hodek, Saša Lhotský, Pavel Vostřák, Rosťa Malena, Aleš Staněk a Vojta Kloz. První dva jmenovaní pak na čele figurují i po konci této anabáze. Legrácky jdou stranou. Jen věčný vtipálek David Appel, který právě zablácen míjí fotografku, si neodpustí poznámku: „To tam ale nedávejte, na ten net!“ Novic Tomáš Polok se nevyvaruje defektu v podobě spadlého řetězu, Marek Čiliak (mladý, talentovaný gólman, který se letos připravuje s A-týmem) je zase málem smeten rekreačním běžcem, který se řítí v protisměru a příliš nesleduje okolí.

První část přípravy pomalu končí, hráči dobíhají poslední kolo. „Pojď, Honzo, už to máš za sebou,“ volá asistent a zároveň šéf klubu Libor Zábranský na obránce Mikela. „Ještě ne“, dostane ze sebe obrovitý bek, který je právě asi v polovině smrtícího stoupání. Nahoru míří klusem i hlavní trenér Čada, chce sledovat, jak jeho ovečky zvládají závěr dopoledních galejí. „Zaber, Rosťo, kdyžtak ti dám umělý dýchání!“ povzbuzuje jej jeho asistent. I poslední hráči dobíhají, chvilka oddechu a jede se zpět do Zubří. Cesta domů je v porovnání s lesním martyriem pohodová, půlhodinku před obědem pak hráči tráví oddechem a hygienou. Masér Martin Krpec a vedoucí týmu Ota Železný se věnují údržbě kol. „Teď opravujeme kola, večer kolena,“ poznamená k tomu Krpec.Přestávku před obědem strávíme prohlížení areálu. Je opravdu parádní, chatky, dva zděné domy, přírodní bazén, hřiště na míčové sporty s umělou trávou, druhé pak pro plážový volejbal. Snad jen počasí by mohlo být přívětivější. Vane velmi silný a lezavý vítr, neprší, je však docela chladno. „Zima jak v Rusku,“ procedí mezi zuby procházející Železný.

Pak již je čas na oběd. Jídelna je prostorná a útulná, přesně zapadá do celkového obrazu areálu. Podává se zeleninová polévka s nudlemi a jako druhý chod krůtí maso (opět se zeleninou) a rýže. K tomu salát, koláček a tatranka, k pití neperlivá minerálka. Atmosféra je poklidná, přeci jen je již čvrtek a hráči mají v nohách skoro celý týden slušné dřiny. Po jídle odchází většina hráčů do chatek, spánku je málo a každá hodina volna je vítaná. Někteří si sednou s kávou do klubovek a sledují televizi, či jen tak potichu klábosí. Mezi ně patří například Pavel Vostřák, který je také spolu s Petrem Lipinou hned vyzpovídán. Pak se hráči a posléze (za obvyklých vtípků) i realizační tým rozcházejí. Mají klid do půl čtvrté, pak začíná odpolední dril. Výjimkou je Vratislav Čech, který hned po obědě míří do Brna za studijními povinnostmi.

Areál vypadá jako po vymření, nikde živá duše. Při sledování hokejového zápasu Kanady se Švýcarskem nás sice poněkud rozhodí stíhačka, prolétající v nedaleké blízkosti, jinak ale klid nic neruší. Okolo půl čtvrté už se ale z chatek trousí první hráči, v pohybu je již dávno i dvojice „kluků pro všechno“ Železný – Krpec. Kola jsou připravena, vyčištěna, šroubky utaženy, řetězy promazány. Jen zmatený Jirka David se přichází pozeptat, kde se nachází jeho bicykl. Ten byl totiž omylem umístěn k jiné chatce, v té se zase její obyvatelé diví, proč jich najednou mají víc. „Promiň, Jiříku,“ omlouvá se masér. Několik hráčů už je připravených na další díl namáhavé přípravy. „Už nám zbývá jen sto kilometrů,“ usmívá se bek Malena. Pak už se před skupinku cyklistů staví trenér Čada a nastiňuje trasu odpoledního „výletu“. Prostý výčet vesnic zatím nijak děsivě nevypadá, uvidíme. „Obětavci dozadu,“ zní poslední poznámka, a pak už se vyráží. Počasí se zlepšilo, svítí sluníčko, vítr ale příliš nepolevil.

Trasa vede ze Zubří po okresní silničce směrem na Vojtěchov. Cyklisty doprovází i tři vozy, v jednom z nich sedíme my. Peloton se trhá, vpředu se objevuje skupinka již dříve zmíněných vytrvalců. Cesta začíná klesat, projíždíme Lhotou a Lískem. Pak přichází první stoupání na Míchov. Jedna zdejší odbočka trošku znejistí nejen nás, ale i Honzu Mikela, který jede těsně za vedoucí skupinkou osamocen. Nutno říci, že řízný bek poznal svůj omyl dříve než my… Pak, po opětovném najetí na správnou cestu, přichází táhlé a velice dlouhé stoupání přes obec Věcov směrem na Paseky. Peloton se definitivně roztrhal, poslední skupinku tvoří David Appel, kapitán Barus (který se hned v úvodu zdržel pro defekt na brzdách) a mladíci Čiliak s Polokem. Při závěrečných metrech stoupání je najednou předjíždí místní cyklistický nadšenec, což asi znavené hokejisty nepotěší. Pak už je tu Koníkov a první polovina cesty téměř končí. Téměř… Hráče čeká už „jen“ dvoukilometrový výšlap na blízký kopec. A pak zase zpátky, po stejné trase do Zubří.

Pod kopcem čekáme na první skupinku. V jejím čele excelentní cyklista Pavel Vostřák, za ním se pak seřadili Kloz, Morava, Staněk, David, Lhotský, Malena, Zábranský, Ambruz a Hodek. Pár minut za nimi projede kolem Mikel. Ten, vida naší skupinku, utrousí :„Proč jste mi neřekli, že jedu špatně? Víte, kolik jsem si zajel?“ Chudák Honza netuší, že my na svůj omyl přišli ještě mnohem později. Za ním pak následuje další osamělý bojovník Černý, následně trojice gólmanů Kubeš, Fiala a Čiliak, dvojice Sojčík – Lipina a nakonec pak Míra Barus, David Appel a mladík Polok. Cesta zpět do Zubří je také velmi náročná, okolo půl sedmé ale dojíždí poslední opozdilec a je pomalu čas na večeři. Areál mezitím navštívil i prezident klubu pan Zündorf se slečnou Krejčí, oba se živě zajímali o podrobnosti a průběh soustředění. Libor Zábranský pak při pohledu na nás zavtipkoval :„Nechtěli byste si to taky zkusit?" „Nám to stačilo autem," zněla odpověď. Hráči se mezitím pozvolna přesouvali do jídelny. K večeři se podával kuřecí plátek s bramborem a oblohou, k tomu jako předkrm šunka, sýrová pěna, zelenina a pečivo.

Náročný den pomalu končí a je na čase odjet domů. Pavel Vostřák sleduje ještě ke kávě televizi, konkrétně zápas Slavie s Mladou Boleslaví. Ostatní hráči se trousí do svých chatek. Jak vlastně bydlí? Chatky jsou čtyřlůžkové, s televizí, koupelnou, sociálním zařízením. Ne všechny jsou však plně obsazeny. Jednu z nich obývá loňský útok „ABS“, konkrétně kapitán Barus, kanonýr Appel a rychlík Staněk. Na další jsou zase mladíci – Peter Sojčík, Martin Zábranský, Tomáš Kubeš a s nimi Tomáš Polok. Zbylí gólmani (Radek Fiala a marek Čiliak) pak obývají chatku s nejčerstvější posilou, explzeňským Pavlem Vostřákem. Na jiné se zase vytvořila jihlavská ekipa (Marián Morava, Dan Hodek, Rosťa Malena), posílená o Jirku Davida. Na další se k obráncům Čechovi, Klozovi a Mikelovi přidal útočník Ambruz, poslední objekt pak obývají matadoři Saša Lhotský a Míša Černý, s nimi ještě Petr Lipina a dnes chybějící Patrik Moskal. A přímo uprostřed, v centru dění, nesmí chybět dvojička Krpec – Železný.

Po sedmé hodině necháváme tedy hráčům konečně trochu klidu a opouštíme areál. Již zítra tak učiní i oni, náročný týden jim definitivně skončí. Ne však příprava samotná. Doufáme, že tímto článkem jsme fanouškům poněkud přiblížili atmosféru jednoho dne kondičního soustředění. I fanoušci by totiž měli vědět, co vše se skrývá za životem hokejisty, potažmo každého vrcholového sportovce. Co vše je ukryto za snem, kterému se v Brně hokejoví příznivci oddávají. Za snem o extralize...