Byl to váš nejdůležitější gól kariéry? Dá se říci, že ano. I když před dvěma roky jsem ve finále s Pardubicemi taky nějaké dával, tenhle má však pro mě větší hodnotu.
Bylo těžké zachovat si v celé situaci klid? Nevnímal jsem to. Chtěl jsem něco zkusit, nechtěl jsem hned střílet. Naznačil jsem střelu rameny, cukl jsem a vyšlo mi to. Machovský se položil a já už měl jen prázdnou bránu.
Troufl jste si v prodloužení víc i díky vašemu prvnímu gólu v první třetině? Když jsem se v první třetině konečně dokázal v play-off trefit, všechno to ze mě hned spadlo a v prodloužení jsem si pak dovolil víc. Vítězný gól byl rozhodně pohlednější.
V sérii vždy platilo pravidlo, že kdo dá první gól, zvítězí. Problesklo vám to v hlavě po vaší první brance v utkání? Napadlo mě to. Chtěli jsme ale hlavně doma vést od první třetiny a jít jako první do vedení. Stejně tak v první třetině v Plzni. Tam kdyby domácí vedli, hnalo by je publikum a bylo by to nepříjemné.
Jak jste na tom se silami po této těžké sérii? Máme jich ještě hodně. Jsme z léta dobře natrénovaní. Přesto jsme určitě rádi, že jsme rozhodli už teď a nemuseli jet do Plzně ještě k sedmému zápasu. Jednouché to ale rozhodně nebylo.
V semifinále narazíte na Spartu, máte ji již v hlavách? Takhle brzy po zápase ještě ne. Teď nás čekají drobné oslavy, chceme si tento pocit, co nejvíc užít.
O jaké oslavy půjde? Dáme si nějakou dobrou večeři, jedno pivo a bude. Semifinále začíná co nevidět.
Co bylo hlavním rozhodujícím faktorem celé série? Rozhodla týmová práce. Od prvního zápasu jsme dobře šlapali a nakonec uspěli. Všichni jsme šťastni a jdeme dále.