Gól proti Slovanu jste dal zády k brance bekhendem, což nebylo poprvé, máte to nacvičené?
Marci (Tomáš Marcinko, pozn. red.) mě tam krásně našel a já jsem věděl, že jsem už hodně blízko u gólmana. Byl jsem rozjetý a ve velké rychlosti jsem si nevěřil na otáčení nebo dělání kličky, takže jsem se držel pravidla: když jsi blízko, cpi to nahoru. Poslal jsem to tam a vyšlo to.
Třetí formace se ustálila ve složení Kohout – Marcinko – Flek. Sedí vám to?
Myslím si, že jsme to ukázali, odehráli jsme spolu druhý zápas a druhý zápas jsme byli u dvou nebo tří vstřelených gólů. Myslím si, že každý máme něco, v čem jsme silní, a skvěle se to doplňuje. Pomalu začínáme poznávat naše návyky a víme, co ten druhý udělá.
S Martinem Kohoutem se znáte z Karlových Varů, hráli jste spolu někdy ve formaci?
Moc ne, ve Varech jsem hrával prakticky pořád s Tomášem Rachůnkem a Dávidem Grígerem. S Martinem úplně ne, pár zápasů jsme spolu odehráli ještě v MHL. Hlavní ale je, že toho hráče vidíte každý den na ledě a víte, jaké má návyky nebo v čem je silný, díky tomu si pak na ledě snažíme vyhovět. Hrajeme to už nějaký pátek, takže jsme na tohle připravení. Věřím, že si to přeneseme i do sezony.
Vám osobně se příprava bodově hodně povedla (4+4 v šesti zápasech), cítíte se před startem extraligy dobře?
Ano, musím zaklepat, že se mi v loňské sezoně vyhnula zranění a odehrál jsem všechno, až na nějaké nemoci, ale to k tomu vždycky patří. Pak jsem si ještě prodloužil sezonu s nároďáčkem, což je taky super, když je člověk co nejdéle na ledě. Pár týdnů jsem si dal úplný oddech a nastoupil jsem do individuální letní přípravy, kterou už jedu pár let a cítím se po ní vždycky dobře. Věřil jsem, že si to přenesu i na led – a zatím to tam padá. Musím jen doufat, že to vydrží.
Třetí útočná formace slaví gól proti Slovanu, foto: Ivo Dostál.
Příprava se vyvedla i týmově, vyhráli jste šest z osmi zápasů, je to důvod k opatrnému optimismu?
Důvod k optimismu to je, ale určitě ne přehnanému. Příprava je minulost a teď to bude všechno o level o dva výš. Důležité bude chytnout začátek.
Proti Slovanu měl Lukáš Kaňák dvě asistence a bylo vidět, že se nebojí. Celkově je teď obrana Komety hodně útočně laděná, můžeme se těšit na ofenzivnější hokej?
Zrovna tady jde (usmívá se na procházejícího Kaňáka). Je úplně hroznej. (směje se) Ne, to je samozřejmě vtip. Všichni nově příchozí zapadli. Dobře víme, jaký je Lukáš typ hráče, taky to není nějaký dvoumetrový řízek. Je šikovný na puku, skvěle vidí hru a umí podpořit útok. V přípravě se mu dařilo jak dopředu, tak dozadu. Klobouk dolů před ním.
Se Slovanem Bratislava jste se v přípravě potkali dvakrát. V čem byli jiní než týmy z české extraligy?
Oni mají skoro půlku týmu složenou z cizinců a hlavně Kanaďanů, kteří jsou zvyklí hrát fyzický hokej, ale někteří byli i slušně technicky vybavení. Kdybych to měl porovnat, tak mi to přišlo takové víc bezhlavě útočné. Moc nemysleli na zadní vrátka a všechno valili dopředu. Na děkovačce jsem se bavil s jedním z protihráčů a ten se mě ptal, jestli nás potrápili víc než u nich (výhra Komety 6:2). Já jsem mu říkal, že nám dali zabrat i u nich a byli hodně útoční, byť tomu výsledek neodpovídá. On sám mi potvrdil, že hrají útočný hokej a na obranu tolik nemyslí. Mě osobně tyhle zápasy baví, je to nahoru dolů a člověk si u toho natrénuje i fyzičku.
Pro vás jako hráče s reprezentačním potenciálem musí být lákadlo i MS v Praze, myslíte na to?
Teď to neřeším. Někde úplně vzadu v hlavě to je, zahrát si mistrovství světa byl vždycky můj sen a povedlo se mi to třikrát po sobě. Kdyby byla možnost zahrát si ho i doma, tak by to bylo ještě o stupínek výš než ty předešlé. Momentálně se soustředím na start extraligy, abych se tam dostal, budu muset mít dobrou sezonu. Květen je ještě daleko, důležité jsou nejbližší měsíce.