Jiří Trvaj v Plzni zazářil. Nyní si odpočine doma, s rodinou

Je pro Vás vývoj semifinále příjemným překvapením?
Když jsme do Plzně jeli, nepředstavovali jsme si vůbec nic. Snažili jsme se hrát od začátku, i když nám to v pondělí nevyšlo, zápas jsme nakonec otočili. Druhý zápas byl jiný, a také jsme ho ubojovali. Vedeme 2:0, a to je fajn.

Jak moc roste sebevědomí?
S každým vyhraným zápasem se posouváme kousek dál a jsme blíže našemu cíli. Zároveň víme, že je potřeba vyhrát čtyři utkání. Ještě to může být dlouhé. Uvidíme.

Jak jste se v úvodních utkáních semifinále proti Indiánům cítil osobně?
Jsem spokojený, protože jsme dvakrát vyhráli. Snad jsem udělal dost (úsměv).

Sedí Vám vypjaté zápasy?
Jsou těžké a každá chyba může rozhodnout. Oba zápasy jsme vyhráli o gól, takže je potřeba se soustředit opravdu do poslední vteřiny.

Jiří Trvaj právě předvádí jeden ze skvělých zákroků úterního večera. Po návratu z trestné lavice se na něj plzeňský Jan Kovář řítil zcela osamocený, ale s blafákem na brněnského brankáře nevyzrál. „Moje neproměněné šance dneska rozhodly. Dvakrát jsem měl na hokejce gól, ale nedal jsem,“ mrzelo dvaadvacetiletého útočníka. „Je to stejná chyba, jako kdybych soupeři přihrál,“ kroutil Kovář hlavou. Jiří Trvaj je po dvou zápasech semifinále nejvytěžovanějším brankářem play-off. Jako jediný nastoupil v součtu s předkolem do 11 utkání a už se řadí na čtvrté místo v tabulce úspěšnosti zákroků (92,81%) Foto: Milan Podpera (hcplzen.cz)

V závěru druhého utkání nefungovala časomíra. Utíkal čas pomaleji?
Když čas hlásili, utíkalo mi to docela rychle. Ze začátku to bylo nepříjemné, protože se hra přerušovala pro nic za nic. Bylo to divné. Ale situace se musí vzít, jaká je. Časomíra nešla a všichni jsme se museli spolehnout na hlášení hlasatele. Nepříjemné to bylo ve chvílích, když byl vyloučený hráč, takže jsem přesně nevěděl, kdy se soupeř vrátí na led, abych mohl upozornit naše obránce.

Narušil Vám náslech hlasatele koncentraci?
Nenarušil, protože hlásil vždy v přerušení hry, takže to bylo v pohodě.

Když se zápas táhl dlouho 0:0, byl jste nervóznější?
Neřekl bych. Zápas se tak vyvíjel. Směřovalo to k tomu, že rozhodne jeden gól a převrátilo se to na naši stranu.

Co by se muselo stát, abyste zápas prohráli? Od konce základní části jste chytli solidní formu.
(Smích) To se takto nedá říct. Jsem rád, že se nám daří. Nechtěl bych to nějak komentovat. Je fajn, když víme, že můžeme vyhrát i venkovní utkání. Je to veliká pomoc.

Byla z plzeňských hráčů cítit frustrace? Říkali Vám na ledě něco?
Dneska tam bylo hodně provokačních nájezdů nebo hlášek, ale já je nevnímám. Ať si je říkají, neslyším je.

Berete je flegmaticky?
Nejsem flegmatik. Prostě když něco takového zaslechnu, pouštím to druhým uchem ven. Je to problém toho hráče. Jestli má někdo chuť něco říct, ať si to řekne.

Bývají narážky osobního rázu?
Asi jsou, ale nebudu to rozvádět. Ať si každý sáhne do svědomí.

Jak se při rychle jdoucích zápasech po sobě nejlépe odreagujete, načerpáte sílu?
Samozřejmě doma s rodinou, dětmi. To je největší relax.

Jste doma ušetřený od povinností, abyste se mohl soustředit čistě na play-off? Například čtení pohádek.
Občas dětem čtu, ale vesměs musí manželka, protože jsem pořád pryč. Mají už zaběhnuté koleje, takže si třeba jen sednu a poslouchám s nimi (smích).

Usnete u pohádky dříve než oni?
Ne, ne, ne (smích). Že bych šel spát zase takhle brzo, to ne.

Chce s Vámi i rodina rozebírat zápasy podobně jako novináři?
Ale ano. Teď se zajímají všichni více než jindy. Celá rodina i sousedi. Děti fandí u televize, takže se o tom určitě bavíme. Máme doma hokejovou atmosféru.

Takže sousedi jezdí s vlajkami Komety na autech?
To asi ne (smích), ale myslím, že na druhý zápas semifinále se u nás všichni dívali. Může se jich sejít hodně, ale přišla jen jedna rodina odvedle s dětmi, takže drželi palce.