Komentář Libora Zábranského ke čtvrtečnímu Hokejovému fóru

Mezi účastníky fóra byl vládní zmocněnec pro sport Milan Hnilička, v programu vystoupili vedoucí představitelé Českého hokeje, zástupci klubů nebo Martin Musálek z Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze.

Prezident Českého hokeje Tomáš Král prezentoval údaje týkající se ekonomiky, sportovních výsledků a rozvojových projektů. Mezi hlavní problémy ve výchově mládeže zařadil mimo jiné prostor, který dostávají mladí hokejisté v soutěžích dospělých, a strukturu mládežnických soutěží, v nižších věkových kategoriích tlak na výsledky, důraz na systém a biologickou akceleraci.

„Potěšil mě jak počet, tak reprezentativní složení a zájem účastníků fóra,“ uvedl Král. „Výstupem z jednání budou návrhy, které připraví vedení svazu s odbornými komisemi a rozešle k vyjádření klubům. Týkat se budou zrušení odstupného v dospělých soutěžích, úpravy systému soutěží včetně zúžení nejvyšší juniorské a dorostenecké extraligy nebo úpravy věkových kategorií, především 9. tříd. Jednoznačnou podporu dostal projekt Akademií U20, který by se měl po Litoměřicích rozšířit také na Moravu.“

Informace prezentované Českým hokejem

• Prostředky, které Český hokej investuje do výchovy mládeže, se za deset let trojnásobily a za šest let zdvojnásobily. V letech 2014–2018 investoval Český hokej do výchovy mládeže 540,3 miliónu Kč, z toho 232,4 miliónu Kč na mládežnické reprezentace a 307,9 miliónu Kč na výchovu mládeže v klubech.
• V období 2008–2013 prošlo draftem NHL 27 českých hokejistů, z toho 7 z domácích či evropských a 20 ze zámořských soutěží. V období 2014–2018 to bylo 43 hokejistů, z toho 29 z domácích či evropských a 14 ze zámořských soutěží. V období 2013–2018 získaly české kluby za přestupy do NHL celkem 245,2 miliónu Kč, roční částka vzrostla z 15,3 miliónu Kč v roce 2013 na 75,3 miliónu Kč v roce 2018.
• Ve srovnání se skandinávskými zeměmi zaostáváme v prostoru, který dostávají junioři mezi dospělými. V sezoně 2018/19 nastupují v TELH pouze 3 junioři, kteří hráli alespoň v polovině utkání s průměrným icetimem přes 10 minut. V nejvyšší švédské soutěži je jich 20 a ve finské 16. Vzájemná bilance českých, finských a švédských hráčů ročníku 1999 v reprezentacích U16–U18 byla přitom v zásadě vyrovnaná.
• Mládežnický reprezentační program je zcela srovnatelný s hokejově vyspělými zeměmi. Systém vzdělávání trenérů, stejně jako metodika, jsou v zásadě stejné jako ve Švédsku nebo Finsku. V České republice a ve Švédsku je odborné vzdělávání povinné, ve Finsku dobrovolné, ale prošlo jím zhruba 80 % trenérů. Ve Švédsku je k dosažení nejvyšší licence potřeba absolvovat 700 hodin přednášek a seminářů, v České republice a ve Finsku 650. Rozdíly nejsou ve vzdělávání ani metodice, ale v tom, jak se uplatňuje v praxi. Z uvedeného důvodu navýšil Český hokej počet profesionálních trenérů žáků, financovaných a řízených svazem, z 21 v roce 2015 na 130 v roce 2018.
• V mládeži je problémem upřednostňování akcelerovaných, biologicky vyspělejších hráčů. V kategorii VTM U14 tvoří biologicky přiměření 50 %, biologicky akcelerovaní 35 % a biologicky pomalí 15 % hráčů. Rozdíl biologického věku činí 3 roky, výškový rozdíl 16 cm, hmotnostní rozdíl 22 kg. Největší prostor dostávají biologicky akcelerovaní jedinci, kteří ovšem dosahují zenitu ve věku 17,5 let a potom stagnují.
• V žákovském hokeji jsou největšími problémy „výsledkaření“, malá herní volnost a důraz na systém. Při počtu cca 14 000 hráčů v žákovských kategoriích registrujeme 1 500 přestupů a hostování, ve Švédsku se 42 000 hráči jich bylo v sezóně 2018/19 pouze 38.
• Potěšující je rozvoj členské základny. Počet klubů, obsazujících žákovské soutěže, vzrostl ze 109 v roce 2013 na 152 v roce 2018, tj. o 42 %. Na uvedených číslech se podílely mimo jiné Týdny hokeje, kterých se již zúčastnilo téměř 20 000 dětí, práce profesionálních trenérů mládeže nebo distribuce bezplatné výstroje pro nejmenší hokejisty v celkové hodnotě 81,6 miliónu Kč. Počet družstev v juniorských soutěžích vzrostl ze 75 v roce 2016 na 105 v roce 2018, tj. o 40 %.

Libor Zábranský: Jako nejklíčovější fakt vidím konkurenční prostředí

Jak čtvrteční Hokejové fórum ze svého pohledu hodnotíte?
Vidím to ve dvou rovinách. Jednak jako člen výkonného výboru, jehož zasedání proběhlo před tímto fórem. Cítil jsem snahu věci pojmenovat, sám jsem si k některým věcem - i když možná důrazněji - řekl svoje, hlavně co se týče nedávného šampionátu dvacítek, ale i celkově k mládeži. V žádném případě jsem to nemyslel tak, abych svou důrazností někoho urazil. V Kometě jsem patnáct sezón a než jsem přišel k A-týmu, působil jsem celou dobu ve všech mládežnických kategoriích. Proto si troufnu skromně říct, že jisté zkušenosti jsem si skutečně odžil, odpracoval a mám nárok jasně některé věc popsat a říct svoje stanovisko. Na druhou stranu si uvědomuji, že se to někomu nemusí líbit, taky ale vnímám pozitivní reakce a možnosti diskuze. Osobně si myslím, že pokud se nezmění systém mládežnických soutěží, nesníží se počet juniorek a dorostů a nezvýší se konkurence mezi hráči a samozřejmě i trenéry, tak se nikam dál neposuneme. Nemůžeme se pořád dívat, kdo co jak dělá v zahraničí, to je samozřejmě poučné, ale jestliže na hokejovém fóru při projevu Josef Řezníček řekne neúprosná fakta, že Švédsko je počtem obyvatel srovnatelná země, ale má 42 tisíc hráčů v žákovských kategoriích a my pouze 14 tisíc, tak prostě tomuto musíme přizpůsobit i náš přístup ke změnám a snažit se vytvořit náročné a konkurenční prostředí v kategorii dorostu a juniorky.

Co říkáte na projekt „dukly“ v litoměřickém klubu, který ve druhé nejvyšší soutěži soustřeďuje mladé hráče?
S tímto nápadem přišel předseda svazu Tomáš Král před dvěma lety a osobně si myslím, že to smysl má. Jsem přesvědčen o tom, že bychom uvítali i další takovýto tým na Moravě, protože z logiky věci není možné, abychom hráče jako je například Lukáš Dostál posílali na vybraná utkání do Litoměřic. To by potom strávil více času na dálnici, než přípravou na hokejový růst. Tomáš Král navrhl, že se toho ujmu. Vytipujeme na Moravě lokality, rád bych o tom mluvil se všemi extraligovými a prvoligovými kluby na Moravě. Vytipujeme dvě tři města, která mají odpovídající zázemí, stadion, z logiky věci i podporu měst a obecně vyhovující podmínky na to, aby bylo vytvořeno špičkové prostředí pro talentované reprezentanty a hráče širšího kádru reprezentace U18, U19 a U20.

Jste majitelem a generálním manažerem Komety, hlavním koučem A-týmu, intenzivně jednáte s politiky v souvislosti s výstavbou multifunkční arény, v neposlední řadě jste členem Výkonného výboru Českého hokeje a máte řadu dalších aktivit. Nebude to na kapacitu jednoho člověka až příliš?
Já osobně jsem rád, že se tomuto projektu budu věnovat. Věřím, že to hokeji pomůže. V Kometě razíme při výchově hráčů jednoznačně to, že by měli mít jasný cíl hrát za A-tým Komety. Že největší čest a hrdost, co pro sportovce a komeťáky obzvlášť je ta, když obléknou reprezentační dres. Jejich jasným cílem musí být hrát za reprezentaci. Teprve poté mají kvalitu na to, aby se o tyto hráče zajímalo zahraničí. Za jedenáct a půl roku působení u mládeže se nám dařilo obecně s trenéry Komety tohle myšlení trochu měnit. Dnes bohužel vám každé dítě na dotaz odpoví, že chce hrát v NHL. Je přirozené, že si vůbec neuvědomuje, jak se k NHL přiblížit. Je to o hrdosti a touze reprezentovat, být hrdý na klub, ve kterém působím. I tohle musíme v dětech společně s láskou k hokeji jako takovému pěstovat. Až teprve hráč splní tuto kvalitu, bude obětavě bojovat za reprezentaci, tak si ho všechny významné ligy ze zahraničí včetně NHL všimnou. A tohle je náš cíl v Kometě. Vychovávat hráče pro reprezentaci. Pokud této cíl máme a já jsem ho v sezóně 2014/2015 nastavil, tak stejně tak velmi rád se budu věnovat tomuto projektu, protože si myslím, že vytvoření špičkových podmínek může naše talentované hráče posunout dál a tím pádem posouváme celý český hokej.

Co vás na čtvrtečním fóru zaujalo nejvíce?
Tak ekonomické ukazatele jsou jasné. Čísla nikdy nelžou. Nejvíce mne zaujala přednáška doktora Musálka, která graficky prezentovala to, že jsme do věku 14 až 15 let schopni držet fyzicky krok se světovou špičkou, ale pak se nůžky po osmnáctém roce věku hráčů rozevírají. Pokud to budeme brát jako fakt a tyto vzorky byly relevantní a dělány z většího počtu hráčů, tak v tomuhle bychom měli věnovat zvýšenou pozornost v celém hokejovém trenérském hnutí, protože chyba někde být musí.

Sami jsme tuto zkušenost v Kometě nabrali v roce 2014, kdy jsme se s kategorií mladšího dorostu vydali na turnaj do Kanady. Jednalo se o hráče ročníku 2000, tedy hráče jako je Lukáš Dostál a další. Hráli jsme špičková utkání s týmy, které měly ve svých středech hvězdy následujícího draftu NHL. A naprosto bez problému i na malých kluzištích jsme stačili herně, fyzicky a dokonce i šikovností a herním čtením jsme kanadské hráče přehrávali. V tu chvíli se samozřejmě nedívám na výsledky, jak jednotlivé zápasy dopadly, ale na celý obraz. Následující rok jsme vzali tuto kategorii včetně všech našich trenérů na stáž do Linköpingu a Jönköpingu. Všechna tři utkání se stejnými věkovými kategoriemi Švédů jsme jednoznačně vyhráli, bruslařsky jsme dominovali. Ale pak se stejné kategorie potkají za tři roky a herní projev je přesně opačný. To, co jsme viděli v těchto dvou švédských akademiích, tedy podmínky, zázemí, bylo naprosto totožné s těmi českými. Tréninkové metody ve všech žákovských kategoriích byly naprosto totožné. Takže někde chyba být musí a musíme najít příčinu. Jinak se neposuneme dál.

Jako nejklíčovější fakt vidím konkurenční prostředí. Pakliže Linköping vybírá hráče do své akademie, má volných pouze sedm postů a vybírá hráče z okruhu 300 – 400 km, je jasné, že kvalita vybraných hráčů je obrovská. Pak logicky i jakákoliv další tréninková jednotka a obecně tréninkový proces je na vysoké úrovni, protože tito hráči se sami v takovémto prostředí a svojí kvalitou zlepšují přirozeně. To my bohužel nemáme.