Kvůli emocím a zážitkům hokej hraju, říká bojovník Tomáš Malec

Co říkáte nejprve na základní část, která se vám střelecky poměrně slušně vydařila? Soupeřova brankáře jste překonal celkem pětkrát.
Víte, já se na to moc nedívám. Spíš se soustředím na obdržené góly. Moje úkoly jsou hlavně bránit a pomáhat týmu, aby moc neinkasoval. Tam to nebylo v základní části až tak dobré, jak bych si sám představoval. Zatím nebudu hodnotit sezónu, protože nám stále běží, ale jak říkám, dívám se na týmové statistiky, na týmové výsledky, a to je pro mě priorita.

Proti Hradci Králové (6. ledna 2019) se vám povedly vstřelit dvě branky a útočil jste na hattrick. Měl jste v hlavě, že by se to mohlo podařit?
Byla to sranda, smáli se trenéři, spoluhráči a diváci. Pobavili se všichni. Takový zápas jsem nezažil a opravdu jsem o tom přemýšlel, že bych mohl přidat i třetí trefu. Dva góly jsem snad nikdy nedal, ze střídačky jsem si říkal, že když bych dal i třetího, to by už se smáli všichni. Byla tam jedna taková střela, ze které to mohlo padnout. Pro lidi to byla zábava, bral jsem to jako zpestření. Fanoušci chodí na zápas, aby zažili emoce a tohle k tomu právě patřilo.

V Kometě patříte ke služebně nejstarším hráčům. Odehrál jste v ní do této chvíle 454 zápasů a celkově máte v extralize 695 utkání. V Brně jste s výjimkou hostování ve Vítkovicích a v Chomutově od roku 2010. Co ve vás evokuje pokřik tribun Harry, Harry?
Je to ten důvod, proč hokej hraju. Pro ty emoce, pro ty zážitky, které ve mě zůstanou celý život. Je to pro mě strašně silné. Když cítíte na lidech, že je hokej baví, že na něj rádi chodí... To je zkrátka to nejdůležitější, co může být. Někdo si může myslet, že hokej hrajeme jen kvůli penězům, jasně, jsou důležité k životu, ale tyto emoce nikdo nezažije. Jsou to věci, které ve vás zůstanou po celý život. A já jsem rád, že tohle můžu zažívat právě v Brně. Moc si toho vážím.

Nefalšovaná radost jinak svátečního střelce Tomáše Malce. Letos nasázel soupeřům pět branek. Foto: Ivo Dostál.

Když se vrátíme k nedávno skončené sérii s Hradcem. Jak jste ji viděl?
Ono se to podle výsledku může zdát snadné, ale lehké to nebylo. Všechny zápasy byly vyrovnané a velmi těžké po psychické i fyzické stránce. Důležité bylo, že jsme spolu drželi jako tým, dodržovali věci, které jsme si v kabině řekli. Podržel nás Marek Čiliak, na kterého spoléháme. To jsou faktory, které nás posunuly do semifinále.

Krom toho jste dokázali zblokovat celkem sedmdesát střel, což je vysoké číslo. Sám jste jich schytal deset, kolikrát hodně těžkých...
Vůbec to neřeším. Je to samozřejmost a nepřemýšlím o tom, jestli mě něco bolí nebo ne. Hraje se nadoraz, na dno svých sil. Každý hráč je schopen se obětovat pro mužstvo, abychom vyhráli zápas. Jsou to naše silné věci, na které spoléháme a chceme v tom pokračovat dál.

V extralize se vám blíží meta 700 odehraných zápasů. V Kometě jste jich odehrál v tuto chvíli 454. Kdyby vám před lety někdo řekl, že v Brně odehrajete takovou porci, asi byste tomu nevěřil, co myslíte?
Těžko říct. Když člověk někam jde, nerozmýšlí nad tím, jak dlouho tam bude a kolik toho odehraje. Přišel jsem do Komety s tím, že v ní chci odvádět co nejlepší výkony. Když se na ta čísla dívám, je to něco úžasného. Pro mě jako hráče, který se s Brnem hodně spojil, je to strašně silná věc. Narodily se mi tady děti, jsme tu s rodinou hrozně spokojení. Vážím si toho, že tady můžu být, že jsem tady tak dlouho. Věřím, že ještě nějakou dobu vydržím a pomůžu týmu, abychom mohli dosáhnout velkých věcí.