Když vám Jožo Kováčik zavolal, že si přeje, aby svůj poslední zápas kariéry odehrál pod vašim vedením, jaká byla vaše reakce?
Chtěl, abych byl posledním koučem, který ho v zápase trénoval. Emoce moc najevo nedávám, ale pro mě to znamenalo hrozně moc. Myslím si, že jsme spolu v minulosti prožili mnoho, ať už s Jožkem, s Harrym, s Leošem, s Martinem Eratem nebo se Zaťem. Co mi řekl v podstatě symbolizuje to, jak Kometa funguje.
Před utkáním Béčka jste přišel do kabiny povzbudit hráče, nasát zápasovou atmosféru. Takové momenty jste musel mít vždy rád ať už jako hráč nebo trenér...
Nemluvil jsem. Proč bych měl? Jen jsem se na všechny podíval. Myslím, že to stačilo. Všichni kluci věděli o co jde.
Jaký to byl pro vás pocit postavit se znovu na střídačku, kterou jste po sezoně opustil kvůli velkému vytížení a povinnostem kolem výstavby nového stadionu na Výstavišti?
Pro mě pořád stejně. Chybí mi to, teď mě ale Kometa potřebuje jinde.
V neděli čeká na Kometu rival ze Sparty. Co se vám vybaví ve spojitosti s Jozefem Kováčikem, který končí na střídačce a právě proti Spartě odehrál mnoho důležitých zápasů?
Těch momentů je víc. Ale z pohledu ze střídačky vidím ve čtvrtfinále v Praze šílený zákrok Nedomlela, který doskakoval z trestné lavice, a kdy Jožo zůstal ležet na ledě. Pak jim to vrátil, když mu Zaťa posunul puk po buly a on vymetl víko od modré v prodloužení. Je to tak jak to je, že odchází, ale zároveň to musíme respektovat a pochopit. Na chvíli si odpočine a třeba se k hokeji zase vrátí. To je zkrátka život.