Ve druhé třetině přišly hned dvě chvíle, kdy mohl čtyřiadvacetiletý útočník Komety otevřít skóre zápasu, jenže nejprve trefil zblízka beton a v oslabení přestřelil levý růžek Růžičkovy brány. I kvůli tomu se na sebe hodně zlobil: „V poslední době to tak bývá častěji. Na jednu stranu jsem neproměnil šance, a na druhou byl navíc gól na 1:1 po mé chybě. Moc štěstí nemám. Nevím, čím to je,“ kroutil hlavou hráč, jenž už se úspěšně zotavil ze zranění žeber.
Pardubické vyrovnání přišlo čtyři a půl minuty před koncem zápasu. „Puk šel do rohu kluziště a já jsem tam zbytečně vyrazil za hráčem. Pak jsem chyběl u beka, který vypálil a jeho ránu dorazil Tomáš Zohorna do prázdné brány,“ litoval zpětně pátý nejproduktivnější hráč Venerova výběru.
Kometa si dnes nepomohla ani zbytečnými fauly. I když byly některé z nich posouzeny možná přísně, byly a Jihomoravané kvůli nim odehráli téměř celé prodloužení ve třech. „Udělali jsme faul ještě před koncem zápasu a pak jsme špatně střídali. Byly to chyby, za které jsme zase pykali,“ říkal Holec.
Sám přitom netušil, co stojí za nepříjemnými ztrátami z posledních třetin: „To bych taky rád věděl. Vždycky vedeme a na konci dostaneme gól. Nevím. Únava v tom určitě není. Smůla? Těžko, na ni se nemůžeme vymlouvat. Nedáváme góly. I když jsme dnes na jeden mohli vyhrát, bohužel se nám to nepovedlo.“