Co říkáte na sezónu Komety, která vyvrcholila mistrovským titulem?
Je to samozřejmě úžasný sportovní výkon a jakási satisfakce za léta, kdy byla Kometa titulu neuvěřitelně blízko a nakonec končila těsně před vrcholem. Je vidět, že se hráčům pod vedením trenéra Zábranského a jeho týmu podařilo něco, o čem fanoušci brněnského hokeje už dlouho toužili.
Sledoval jste play-off a fandil z hlediště?
Musím říct, že čas hejtmana je opravdu rozdělený po hodinách, ale na několik posledních zápasů, včetně toho finálového, jsem si samozřejmě našel čas. Osobně jsem mluvil s lidmi, kteří do Brna přijíždí z jiných krajů, a všichni jsou atmosférou v brněnské hokejové hale fascinováni.
Co říkáte tomu, že se Kometě tento úspěch povedl po dlouhých 51 letech?
Já už jsem několikrát při příležitosti oslav zisku titulu poznamenal, že je to „můj“ druhý titul. U výhry Komety v roce 1966 jsem byl jako sedmiletý kluk, týmu jsem byl fandit se svým tatínkem. Za odměnu jsem dostal modrobílou chemlonovou čepici. A teď po více než padesáti letech jsem byl u finále opět osobně a nakonec jsem dostal z rukou kapitána medaili. Jsou to nepopsatelné pocity a navíc jsem se při slavnostním setkání s hráči a týmem Komety setkal i s legendami, které získaly titul pro Kometu před 51 lety.
Věřil jste, že letos by to mohlo vyjít? Kádr byl přeci jen hodně silný...
Z vlastní zkušenosti vím, že věřit je důležité, ale ve sportu rozhoduje nejen síla týmu, ale že úspěch a konečné vítězství je závislé na mnoha okolnostech. Ale držel jsem palce.
Zaujal vás v play-off některý z hráčů svými výkony?
Jednoznačně asi brankář Čiliak, který mnohokrát v zápasech dokázal celý tým podržet svými zásahy. Navíc při oslavách titulu na „Zelňáku“, kde ho děkující dav fanoušků dohnal až k slzám, se ukázalo, že je to opravdový srdcař. To byly krásné okamžiky. Ale samozřejmě musím ocenit úžasnou spolupráci celého týmu. Výhra není o jednotlivcích, ale o celku.
Zájem fanoušků byl obrovský, a to nejen v DRFG Areně, ale také právě na Zelném trhu. Jak jste vnímal atmosféru a oslavu fanoušků a hráčů?
Jak už jsem řekl, fanoušky brněnského hokeje, kteří nejsou jen z Brna, ale přijíždí na zápasy z celého Jihomoravského kraje, nám mohou všechny týmy jen závidět. Je to až neuvěřitelné, jakou atmosféru dokáží vytvořit přímo u ledu, ale také na brněnských náměstích. A to ještě nevidíme ty davy fandů v hospůdkách a na dalších místech v obcích a městech našeho kraje, kterých je také velká spousta.
Samozřejmě fanoušky zajímá, jak se vyvíjí situace ohledně stadionu za Lužánkami. Myslíte si, že větší kapacita stadionu pro obrovský zájem fanoušků je nezbytná?
Zcela jistě. Město myslím nedávno odsouhlasilo směnu pozemků a v tomto ohledu už jsme výstavbě nového stadionu zase o kousek blíž. Jednoznačně jsem pro stadion za Lužánkami a pokud bude projekt připraven k samotné realizaci, kraj ho zcela jistě podpoří.
Byl zisk titulu, řekněme, posuvným krokem k tomu, aby se o Lužánkách mezi politiky začalo opět více diskutovat?
Myslím, že se o to všichni snažili i před tím, ale je potřeba využít současné euforie z vítězství a posunout projekt dopředu. Myslím, že to se děje. Je to psychologický tah – když vyhráváte a jste úspěšný, máte mnohem lepší vyjednávací pozici – to platí obecně ve všech oblastech lidské činnosti.