Václave, jak se jakožto píseckému rodákovi podařilo získat angažmá na Moravě?
Jednoho dne jsem dostal zprávu od Jirky Kalouse, jestli mně může zavolat. Dali jsme si schůzku, pobavili se a taková nabídka se prostě neodmítá. Doma jsme se poradili co a jak, a bylo rychle rozhodnuto.
Když přišla nabídka od Komety, co se vám hned vybavilo?
Asi je to častá fráze všech, ale je to obrovská značka a především skvělí fanoušci. To už jsem tady stihnul za krátkou dobu poznat, když jsem si prošel město, že Kometa je v Brně fenomén. Troufnu si tvrdit, že je to tady náboženství.
Jako hráč jste nastupoval za České Budějovice, Milevsko, Písek či Tábor. Proč jste v tak brzkém věku skončil s hokejem?
V devatenácti letech jsem utrpěl vážnější zranění, musel jsem na operaci a rozhodl jsem se, že se budu věnovat vysoké škole. Začal jsem studovat trenérství, dostal se na svaz, následně jsem začal spolupracovat s Jakubem Kovářem. Díky zdravotním problémům jsem nechtěl už nic riskovat, na profesionální soutěž to prostě nebylo. Každopádně jsem chtěl u hokeje nějakým způsobem zůstat, což se mi povedlo. Hokej je můj život, chtěl jsem si ho zdokonalit školou a udělal si licenci B.
Říkal jste, že jste působil pět let na svazu, jakou funkci jste vykonával?
Začal jsem dělat regionálního trenéra v jižních Čechách, spolupracovali jsme s mým velkým kamarádem Standou Hrubcem (otcem Šimona) a jezdili po klubech. Pak jsme se všichni trenéři potkávali v národních týmech, na kempech U16 a U20, což je také velká zkušenost pro všechny z nás. Měnili jsme si tam informace, předávali si poznatky. Všichni se dobře známe a spolupracujeme.
Foto: Vít Golda.
Mimochodem zažil jste na těchto akcích i některé brněnské brankáře?
Určitě Lukáše Dostála, který jezdil pravidelně každý rok. Vyrostl z něj výborný brankář a je radost se dívat na to, kam to dotáhnul. Fantastický gólman a především člověk.
V Brně máte na starost Lukáše Klimeše, Mateje Tomka, Karla Vejmelku a další gólmany převážně ty mladší. Jak mezi vámi všemi probíhá spolupráce a seznámení proběhlo rychle?
Musím potvrdit, že si vše sedlo suprově a nemáme žádný problém. Poznali jsme se a poznáváme se dál. První týdny vedl trénink Martin Iterský, teď jsme byli sami na ledě a nějakým způsobem jsem poznával, co kluci dělají, na co jsou zvyklí, co dělají dobře a špatně. Od dalšího týdne beru Lukáše Klimeše s Matejem Tomkem na týdenní soustředění do Písku, kde budeme dvoufázově trénovat i za účasti Jakuba Kováře. Jsem rád, že to Jirka Kalous odsouhlasil a byl pro tuto akci. Už ji jednou zažil, když s Pepou Jandačem trénovali v Magnitogorsku. V Písku s námi trénoval Stanislav Galimov, trenéři viděli, jak ty tréninky probíhají a pro gólmany to bude určitě skvělá zkušenost. Kluci z Brna navíc uvidí, jak Kuba Kovář pracuje a jak se připravuje na sezonu. Určitě to všechny dokáže obohatit.
Co říkáte na Karla Vejmelku, který se chystá prorazit za mořem?
Když jsem dostal nabídku trénovat v Kometě, podíval jsem se na Karla Vejmelku s Lukášem Klimešem na videu, mrknul se na sestřihy zápasů. Napsal jsem si, na čem bych chtěl s oběma pracovat. Mrzí mě, že Karel odchází, ale na druhou stranu každý hráč si chce zahrát v zámoří. Moc mu to přeju, je to skvělá příležitost a hlavně ať mu to vyjde.
Mateje Tomka jste znal odkud? Co jste vše s ním zažil?
Potkávali jsme se na různých svazových akcích, především na kempech. Viděl jsem ho hrát za národní tým. Byla možnost ho sem dostat a já věřím, že s Lukášem vytvoří parádní dvojici a všechno bude šlapat.
Foto: Ivo Dostál.
Už bylo zmíněno, že pravidelně připravujete brankáře Jakuba Kováře na KHL, jak vznikla spolupráce mezi vámi?
Tuhle historku mám hrozně rád a s velkou oblibou ji vyprávím. Všechno začalo v Českých Budějovicích, kde jsem chytal v dorostu s Alexandrem Salákem. Do juniorky pak došel Kuba Kovář a já tím vlastně skončil. Dá se říct, že mi sebral místo (smích). Pak jsme se pár let nepotkávali, naše cesty se rozešly. Po nějaké době jsme se potkali, dali si večeři a oslovil mě, jestli bych ho nemohl trénovat. Šli jsme spolu na led a vznikla z toho spolupráce, která skvěle funguje už šestým rokem.
Mimochodem společně pořádáte i hokejový kemp pro mladé brankáře, je to tak?
Ano, už pátým rokem. Na začátku jsme každý den jezdívali z Písku do Prahy, což bylo časově náročné. Napadlo nás si pronajmout ledy v Písku, domluvili se s městem, jestli mohou začít mrazit už od června. Povedlo se a vymýšleli jsme, jak ten led co nejvíc využít a udělali následně zmíněné kempy.
Určitě jste rád, že můžete i během léta trénovat na ledě…
Dá se říct, že už to bude nutnost. Když to vezmu z pohledu brankáře, je to hlavně o práci na ledě. U hráčů to bude podobné. Je poznat, pokud nejste čtyři měsíce na ledě. Je to pro vás pak podstatně složitější. Jsem rozhodně pro, aby se mohlo během letních měsíců pravidelně chodit trénovat na led.