Fanoušci
19.09.2012
Dlouhodobý komeťácký projekt, jenž hledá Hrdiny Království Komety, při nedělním domácím utkání proti kladenským Rytířům představil nového člena pomyslné síně slávy. Stala se jím sportovkyně Miroslava Knapková, která zviditelnila Brno a jižní Moravu – Království Komety – na olympiádě v Londýně 2012, když se jí povedla získat zlatá medaile ve skifu. Sportovkyně, která se v Brně narodila i vyrůstala, vhodila na prvním domácím utkání sezóny 2012/2013 slavnostní buly a po utkání také předávala ocenění nejlepším hráčům. O své návštěvě se s námi ráda pobavila.
Je pravda, že jste s veslováním začala až v devatenácti letech?
Je. Poprvé to bylo v Brně, kde jsem rok před mojí maturitou veslovala za TJ Lodní Sporty Brno. Pak jsem dělala přijímací zkoušky na vysokou školu do Prahy, které jsem splnila a přestoupila do zdejšího oddílu.
S hokejem se začíná už v brzkém věku. Někdy i čtyřletí kluci nebo holky už stojí na ledě s hokejkou. Ve veslování je tak pozdní začátek obvyklý?
V České republice to úplně běžné není. Co jsem pak měla možnost porovnání se zahraničím, tam se to stává. Mají totiž výborný univerzitní systém, který podporuje sporty. Můžete začít až v dospělém věku a výsledky mohou přijít. Je však jasné, že už předtím musíte nějaký sport dělat.
Miroslava Knapková byla zařazena mezi Hrdiny Království Komety
Kolik hodin denně jste před olympiádou strávila jen tréninkem?
Čistého času asi 4 hodiny. Takhle počítám jen dobu, kdy jsem byla buď vyloženě na vodě nebo v posilovně. Člověku to však zabere celý den, protože ke sportu patří i regenerace a kompenzační cvičení. Někdy jsem trénovala i třikrát denně.
Přišly někdy i chvíle, kdy už se Vám trénovat nechtělo, měla jste sportu plné zuby?
Abych řekla pravdu, na regenerace jsem nikdy moc nebyla. Jenže jak je člověk starší (úsměv), tělo si samo řekne, že potřebuje odpočinek. Musíte tomu trošku pomoct. Chodím hodně cvičit k fyzioterapeutce, která mě podobně jako hokejisty napravuje.
Brala jste návštěvu domácího utkání Komety jako odpočinek?
Ano. Abych řekla pravdu, na hokeji jsem mockrát nebyla. Byla jsem hrozně překvapená, když mě moderátor na stadionu představil, jaký nastal řev. Už když jsem čekala mimo ledovou plochu, cítila jsem se zvláštně a při vchodu na led jsem cítila velkou atmosféru. Při vyprodaném stadionu to byl celkem hukot.
Jaká bývá atmosféra na Vašich závodech? Přeci jen závodíte na hodně rozlehlé vodní ploše.
Je jasné, že takovou atmosféru nemáme. Nedělní hokej mi trošku připomněl atmosféru v Londýně, kde se fandilo hodně. Rozdíl je hlavně v tom, že závodíme venku a akustika je odlišná. I přesto jsem na olympiádu trošku zavzpomínala (úsměv).
Co říkáte na fakt, že jste byla zařazena mezi Hrdiny Království Komety?
Překvapilo mě to. Myslím, že jsem se mezi hrdiny zařadila hlavně díky zlaté medaili z Londýna.
Jakého ohlasu jste se po zisku zlaté medaile dočkala v rodině?
Naši byli a jsou hrdí, měli velkou radost. Moc dobře věděli, kolik mě to stálo úsilí. Ví, že jsem se musela často rozhodovat mezi sportem a školou, nebo jsem se to snažila skloubit. Ví, kolik jsem musela investovat energie a byli také u nezdarů, které jsem musela překonat. Jsou rádi, že to nakonec hezky vyšlo a díky dřině a úsilí, které jsem sportu věnovala, to nakonec dopadlo.
