Poctivou prací to play-off urveme, doufá Radek Procházka

Jsme s trenérem na jedné lodi a je jedno, jestli je tam Franta nebo Pavel, říká Radek Procházka

Radek Procházka sice zaznamenal gól, radost z něj však přílišnou neměl. Na prohře s Mladou Boleslaví 1:2 už to nic nezměnilo, neboť vyrovnávacího gólu Jihomoravané nedosáhli. Střelec se však pokusil osvětlit příčiny výsledkové krize: „Padla na nás prostě deka. Nejsme schopni dát gól ani z obrovských šancí. Nejsme schopni dotlačit puk do branky. Podle mě to ale srdíčkem a poctivou prací půjde, musíme to dotlačit do play-off. Bojovali jsme, bojujeme pořád, ale z přemíry snahy, kdy každý chce, vznikají chyby. Za ty nás soupeř potrestá a my ho za jeho chyby potrestat neumíme. Takto nás potrestala Boleslav i Třinec. Nám to tam bohužel nepadá a od toho se odvíjí všechno.“

Kometě nepomáhají ke střílení gólů ani přesilovky. Padla tedy otázka, zda se v tréninku od rezignace kouče Jeřábka něco v tomto ohledu změnilo. „Něco ano, přesilovkám se věnujeme, ale nedá se to zlepšit během pár tréninků. Je to i otázka psychiky. Když nám tam padne nějaká šmudla, tak se to zlomí. Nesmíme sledovat tabulku, nikoho, věnovat se jen sami sobě, poctivě pracovat. Nový styl myslím nemáme. Je to něco jiného než kouč Jeřábek, ale nevím, jak bych to vysvětlil. Věnujeme se všemu, ale nedá se to otočit hned. Děláme přechod do útoku, založení útoku, přesilovky. Není na to ale moc času, nedá se to trénovat denně hodinu a půl, protože druhý den hrajete. Prostě nám to tam i dál nepadá a od toho se to odvíjí. Kdyby třeba Dlouhán dnes tu šmudlu dal v první třetině, mohlo to být jiné. To je jen takový příklad. Bohužel to tak ale není. Jinak by to mohlo vypadat jinak, třeba 6:1,“ lituje smůly v zakončení.

Radek Procházka

Téma trenérských změn střelec jediného brněnského gólu ještě rozvedl: „Nechci nikoho pomlouvat a hodnotit, co kdo dělá dobře nebo špatně. Prostě se nám nedařilo. Odnesl to trenér, i proto, že jsme mu nepomohli. Teď jsme začali pracovat na přechodu do útoku. Doufejme, že se to co nejdřív promítne v zápasech. Hokej je všude stejný, je o tom, aby pět lidí útočil a pět bránilo. My jsme s trenérem na jedné lodi, je jedno, jestli je tam Franta nebo Pavel. Všichni bojujeme o tři body. Všichni víme, o co hrajeme. Každý je profesionál. Musíme makat a bojovat. Vedení za námi hráči ještě nebylo, za trenéry podle mne ano, ale nás zatím nechávají v klidu.“

Dalším aspektem mnoha proher je podle Procházky také sebevědomí. „Kdybychom dali v první třetině dva góly, tak nás to nakopne a každý si dovolí víc, než když prohráváme. Každý má psychiku dole. Myslím si, že jde o to, dostat se do desítky, je jedno, jestli z šestého nebo z desatého místa. Pak začíná nová soutěž a může to dopadnout jakkoliv. Nemůžeme si nalhávat, že je situace růžová. Není. Každý bod je dobrý, po 52. kole je sečteme a uvidíme. Já doufám, že v play-off budeme,“ nezakrývá bojovný útočník týmové cíle.

Na přetřes přišlo také téma atmosféry v kabiny mužstva, které zápas po zápase prohrává: „Myslím si, že na to, kde jsme, je atmosféra ještě dobrá. Kdybychom se začali hádat nebo svalovat vinu jeden na druhého, bylo by to už úplně špatné. Zatím se to ale neděje. Je nás tam přes dvacet a každý ví, že hrajeme kolektivní sport. Jednou udělá chybu jeden, jednou druhý, s tím se počítá. Nejdůležitější je teď jet si do Litvínova pro bod, dva nebo nejlépe tři. Doufám, že se zmobilizujeme a ukážeme, že jsme dobré mužstvo,“ burcuje v závěru svého hodnocení Radek Procházka.

Na Kometu vzpomínám rád, byla mým odrazovým můstkem v kariéře, ohlíží se takřka deset let nazpět Milan Mikulík

Druhým aktérem vítězného zápasu byl Milan Mikulík, který má do Boleslavi vyřízené střídavé starty z prvoligového Ústí nad Labem. I on se vyjádřil k právě odehranému 41. kolu: „Od začátku jsme věděli, že se bude Kometa snažit po nás jít, vytvořit si tlak a vstřelit co nejrychleji gól. Našim cílem bylo dobře pokrývat střední pásmo a co nejlépe bránit,“ což se hostům až na výjimky dařilo prakticky celý zápas.

Milan Mikulík

Boleslav se příliš do útoku nehnala, čekala na své šance a ty přišly především z brejků: „Kometa má dobré útočníky, silné na puku, naší snahou bylo dnes co nejlépe bránit a čekat na chyby. Jednu z nich se nám podařilo využít, když Nikola Gajovský krásně překonal z trestného střílení Hoviho. To byl hodně důležitý moment celého utkání,“ naráží na situaci, kdy domácí Radim Bičánek zatáhl za záchrannou brzdu, leč se špatným koncem.

Stejně jako Divíšek, tak i Milan Mikulík pochválil své spoluhráče za bojovnost a obrovskou chuť v Brně vyhrát. „Dařilo se nám plnit taktické pokyny trenéra, podržel nás Marek Schwarz, k tomu všemu hrál celý tým velice dobře a obětavě. Pokud budeme předvádět podobné výkony i nadále, bude to dobré. Musím zopakovat, že naším cílem bylo zde bodovat, povedlo se“ usmál se Mikulík.

Současný hráč ústecký Lvů nastínil své další účinkování v kádru Středočechů, bude v něm nastupovat i dál? „Momentálně jsem zde na střídavé starty, takže se v sobotu, kdy hraje Ústí s Chomutovem, musím hlásit u svého mateřského klubu,“ říká Mikulík, který si za pět utkání v boleslavském dresu připsal jednu branku.

Už asi jen málokdo si vzpomene, že Milan Mikulík odehrál za Kometu vice jak šedesát prvoligových duelů. V ročníku 2001/2002 si připsal pětadvacet bodů (10+15), vzpomene si tento ex-brněnský hráč v podstatě na své hokejové začátky? „Bylo mi tehdy kolem dvaceti, na Brno samozřejmě nezapomenu. Kometa byla odrazovým můstkem v mé další kariéře. Dříve to tady bylo takové divoké, ale za tu dobu, co zde nejsem, se udělal v brněnském hokeji obrovský pokrok,“ chválí současné vedení.

S hokejem začínal v Ostravě, po vojně se dostal na dva roky do Komety, ale své štace rozhodně nelituje: „Určitě ne, do Brna mi dal nabídku pan Vrba a po dvou letech jsem se dostal až do extraligového Znojma, kde mi umožnil hrát tehdejší manažer Dočekal. V dresu Orlů to byly opět velmi dobře strávené čtyři roky. Pamatuji si, když do Ronda chodilo kolem třístovek diváků, dnes a prakticky vždy, je vyprodáno, což je super. Brno bylo a je hokejové město, extraligu si určitě zaslouží,“ dodal na závěr příjemného povídání a vzpomínání Milan Mikulík.