Pojďme do toho se zdravým sebevědomím, nabádá Róbert Petrovický

Výkony v posledních zápasech jsou pro mě příslibem, říká Zdeněk Venera

Co očekáváte od série s Kladnem?

Pro mě osobně je Kladno jedno z největších překvapení letošní extraligy v pozitivním slova smyslu. Kladno letos hrálo opravdu výborně po celou sezónu, nejenom výsledky, ale i hra vypadala velice dobře. Má poměrně mladé mužstvo, hráči hodně bruslí. Myslím si, že play-off si vybojovalo naprosto zaslouženě a bude to pro nás hodně těžký soupeř.

Kladno zažilo oproti loňsku veliký posun. Určitě je to těžký soupeř. Samozřejmě, kdyby to byl kdokoliv jiný, tak řeknu to stejné, protože v play-off žádný lehký soupeř není. Výhoda je, že se nám nakonec podařilo uhrát osmé místo a začínáme dvakrát doma. Jednak se v domácím prostředí hráčům hraje lépe, takže bychom toho mohli zúročit. A také z toho důvodu, že mužstvo, které hraje z desátého, devátého místa, se může teoreticky stát, že venku dvakrát prohraje a může zůstat u jediného domácího zápasu, protože předkolo se hraje na tři vítězná utkání. Takže jsem rádi za osmé místo a taková minimální záruka dvou domácích zápasů tam je a my věříme, že nezůstane u toho a bude toho více.

Mám z toho takový pocit, že všichni hráči chtějí, abychom šli dál. Samozřejmě víme, že to bude chtít Kladno také. Výchozí pozici máme zhruba stejnou. Kladno asi před sezónou také nevyhlašovalo nějaké finálové ambice. Takže základní úkol mají splněný, posunuli se z play-out do předkola. U Komety je to obdobné. Celkově i statistiky vyznívají podobně. Čekám vyrovnanou sérii, uvidíme.

Jak vypadá zdravotní stav kádru?

Ze základu, který hrál v závěru, jsou všichni zdraví. Z kotníku sdělal sádru Michal Kempný, takže ten je jediný, který nám chybí.

Vyhlásili jste už neholení?

Ke mně se to ještě nedoneslo. Samozřejmě pokud do toho mužstvo půjde, tak se připojíme. Já mám narozdíl od hráčů výhodu, že mi to naroste celkem rychle, někteří hráči měli začít už v listopadu (smích).

Jak velký rozdíl je mezi Kladnem doma a venku, vypadá to, že Kladno hraje doma výrazně lépe?

Samozřejmě my jsme s nimi hráli dvakrát doma 1:0, což není žádné drtivé vítězství, na Kladně vyhráli oni. Ale to může být různé, teď těsně před koncem extraligy Kladno vyhrálo v Plzni 4:0. Plzeň je mužstvo ze špičky, suverénně uhrála druhé místo a měla toho s Kladnem plné zuby a nemyslím si, že by to vypustila. Takže se nedá říct, že Kladno hraje venku špatně, to v žádném případě.

Sérii play-off rozhoduje, já tomu říkám osobní vklad. To znamená, kdo pro to udělá víc. Kdo bude ochotný, nechat si něco líbit, dostanu sekeru, neoplatím. Můžeme si říkat, malovat na tabuli atd., hráči se hecovat v šatně na střídačce, největší vyhecování ostatních je ale přímo na ledě, že skočím do střely, někomu ujedu, nakopnu to. Takové to jedeme, jedeme bez toho, abychom to přenesli na led je k ničemu.

Jak daleko dovede Zdeněk Venera Kometu v play-off?

Pro mě jsou určitý příslib, neříkám, že záruka, výkony v posledních zápasech, kdy do toho šli hráči opravdu naplno. Roba (Róbert Petrovický) jsem viděl v Českých Budějovicích skočit do střely a nezdálo se mi, že by zrovna zakopl o čáru (smích). Cítím tam to, že jsou všichni ochotni obětovat se pro úspěch. Samozřejmě jestli to vyjde, nevyjde. Kladno je také mužstvo, které do toho půjde naplno.

Jaké jsou podle vás, pane Venero, nejsilnější stránky Kladna?

Já už jsem o tom mluvil okrajově a myslím si, že už to nemá cenu víc rozebírat. Určitě vám neřeknu, víme o tom, že brankář má slabou lapačku, tak budeme střílet na lapačku. Něco takového vám určitě říkat nebudu, některé věci si třeba řekneme v šatně (s úsměvem). Co se dá obecně bez problémů říct, Kladno je mladé mužstvo, které dobře bruslí, bude to těžký soupeř.

Jakým faktorem je Pavel Patera v jeho letech?

Říká se, že v play-off se zkušení hráči ukážou. Třeba se někdy v sezóně rozjíždí pomaleji a play-off je správný čas pro zkušené hráče. Pavel Patera dokáže v přesilovkách přesně najít spoluhráče, dokáže to poslat žabkou, sedne to přesně na hokejku. Má přehled, nemusí se otáčet, vidí za sebe. My máme také zkušené hráče, uvidíme. Každopádně Pavel Patera je velice klíčovou postavou Kladna.

Můžete popsat svůj program od nedělního večera, kdy jste se dozvěděli, že budete hrát proti Kladnu? Co jste všechno museli stihnout projet, co vás ještě čeká?

Času samozřejmě není hodně, ale to se nedá nic dělat, předkolo se musí odehrát rychle, aby čtvrtfinalisté neměli dlouhou přestávku. V neděli jsme dohráli zápas, samozřejmě jsme si zakřičeli. Zjistili jsme výsledky, na koho narazíme atd. Nikdo ani nešel nikam oslavovat, protože sezóna pro nás nekončí a chtěli bychom, když je to tak dobře rozjeté, dotáhnout ještě dále. V pondělí a úterý jsme normálně trénovali s tím, že v pondělí jsme to vzali trochu odpočinkověji bez nějaké konkrétní přípravy na Kladno. V úterý už jsme si něco k tomu play-off řekli a ve středu to dotáhneme dokonce a jdeme nato.

Jak se změní příprava v play-off narozdíl od základní části?

Je tam spousta organizačních věcí, které s tím souvisí. Pojedeme do Kladna na dva dny atd., Kladno sem na dva dny, ledy a podobné věci. Další věci, které jsou rozdílné od základní části, prodloužení není pět minut ale deset. Pokud by došlo na pátý zápas, tak by se hrálo až do rozhodnutí, žádné nájezdy. Přestávka je osmnáct minut před prodloužením. Takže věci, které vyloženě souvisí s play-off a samozřejmě i některé herní věci.

Jak probíhají taktické porady, musí se vše dopodrobna rozebrat?

To nemá cenu nějak přehánět, spíše si říct základní body. Já jsem také hrával hokej a vím, že když se porada přetáhla přes dvacet minut nebo půl hodiny, tak už to vnímání takové není nebo takhle, hokejisté jsou zvyklí jezdit po ledě, hrát hokej a ne schůzovat. Porady máme, nevím, co k tomu řekne Robo (Róbert Petrovický), jestli to potvrdí nebo ne. Znám trenéry, kteří hráčům po prohraném zápase pouštěli na videu celé to utkání. Já si myslím, že to nemá smysl, že to hráči nemohou vnímat a musí to být časově ohraničené.

Ve Zlíně jste předkolo play-off nikdy nezažil a kolikrát se říkalo, že vám pauza před zahájením play-off uškodila. Jak vnímáte novou zkušenost v podobě předkola? Bude výhodou?

To je otázka. Už se párkrát stalo, že mužstvo, které postoupilo z prvního nebo druhého místa, pak vypadlo. Může to být výhoda i nevýhoda. Pokud je mužstvo rozbité a hráči potřebují doléčit zranění, pak pár dnů odpočinku pomůže. Soupeř se v předkole nemusí tak vyčerpat, může jej zvládnout na tři zápasy. Nemusí být v předkole každý zápas osekávání, dvacet vyloučených a tak dále. Pak to může být výhoda. Dopředu vám to nikdo neřekne. Já jsem zažil předkolo ve Varech a směju se tomu. Dlouho se tam zápasilo o play-off, takže Vary byly jedním z týmů, který prosadil, aby se hrálo předkolo. Nakonec jsme měli sezónu, kdy bychom hráli čtvrtfinále, skončili jsme sedmí a vypadli jsme v předkole (smích). Na to, co nám mělo pomoct, jsme dojeli. Někde jsem četl, že si teď Sparta domluvila přátelské utkání s Libercem, aby nevyšli ze zápasového rytmu. Je to podle situace.

Zmínil jste osekávání a dvacet vyloučených, což by se dost podobalo poslednímu utkání základní části Kometa – Zlín. Očekáváte proti Kladnu klidnější průběh?

Těžko říct. Jisté je, že nikdo nechce dobrovolně prohrát. Nikdo nenastoupí jako beránek. Nevadí nám to. Souvisí to s tím, že možná budou určití hráči na obou stranách podrážděnější. Někdy záleží, jak to pojmou rozhodčí, jaký nasadí metr. To se pak promítne na hráčích, můžou cítit křivdy. Tak to je. Zápasy s Kladnem probíhaly zatím v pohodě.

Těší vás, že máte útočnou formaci Erat, Petrovický, Holec, kterou můžete na led poslat, když se láme chleba?

Podle mě se v této formaci hodně zvedl Roman Erat. Vyhovuje jim to. Roman se výborně přidal. Všichni jsou bruslaři, sedí si i myšlenkově. Samozřejmě tam byla zranění, která hráči nikdy neprospějí. Oproti první polovině sezóny vidím největší posun opravdu u Romana.

V posledních letech jste s Vary ani se Zlínem v play-off nechyběl. Má pro Vás letošní postup něco zvláštního do sebe?

Hlavně je to obrovská úleva pro celé mužstvo i pro mě. Celou sezónu jsme to vnímali tak, že musíme, musíme. Myslím, že třetí sezóna není až tak moc, ale fanoušci mají opačný názor. Kluci, kteří si to tu zažili vloni a předloni, mají na play-out velice špatné vzpomínky. Mám radost, že se jim ulevilo, protože jsem viděl, že to na nich hodně leží a nechtěli by to zažít znova. Očividně si oddechli. Mám na mysli například Radima Bičánka, Jirku Trvaje nebo Romana Erata. Tím spíše, že letos to bude o hodně drsnější. Vloni tam bylo tam 22 bodů, které odečetli Mladé Boleslavi, takže bylo dopředu jasné, že bude hrát baráž. Letos vidíte, jak je to vyrovnané. Bude to asi do posledního kola. Kdyby se to zde hrálo třetím rokem a mužstvo by se potkávalo s negativními reakcemi od fanoušků, sponzorů, sedlo by to na něj. Pak by v té spodní skupině mohly být určité problémy. No a pro mě? Přišel jsem a dostali jsme nějaký úkol. Možná by vyšel, možná ne, nevím. Možná bych šel někde dál. Tak to v životě trenérů je.

Základní část je jako maratón a play-off je takový sprint, srovnává Róbert Petrovický

Kometě se závar základní části povedl. Jak vnímáte předkolo play-off.

Sedí se mi tu dobře (s úsměvem). Je to takový lepší pocit. Nedokážu si představit, sedět a být v té kabině, strávit v ní sedm týdnů v takové velmi jiné atmosféře. Jednu kapitolu máme za sebou. Nám sezóna nekončí, teď začínáme hrát. Pojďme do toho zdravě, sebevědomě s tím, že jdeme o něco hrát. To co bylo je za námi, sezóna je dlouhá. Díváme se na to pozitivně, chceme ukázat, že do play-off patříme a uděláme proto maximum.

Cítíte, že forma graduje?

Začínáme v podstatě nová sezónu. Nyní rozhodnou věci, které do play-off patří, ať je to výborná akce, gól či dobrý bodyček. Můžete mít nejlepší tým v lize celou sezónu a v prvním kole vypadnout, toto je úplně o něčem jiném, rozhodují maličkosti. Musí být šrámy na tváři, proto jsou připravené ledové sáčky. Musí být krev, to patří do play-off, nato jsou doktoři, ať to zašijí a jede se dále. To bylo v hokeji, je a bude. Díváme se dopředu, a to je ten důvod, proč hokejista dře celou sezónu, ať už od letní přípravy, tam tedy jen někteří (smích). Připravuje se nato, aby na závěr vydal ze sebe vše co má a pomohl týmu, co nejvíce může.

Při rozhovorech jste Róberte velký hecíř, platí to stejné o váš i v kabině?

Každý to dělá jinak. Já jsem kdysi býval možná trochu hlasitější, nyní se soustředím hlavně na výkon na ledě, v kabině jsou hráči, kteří to hecují. O tom ten tým je, že má každý má jiný způsob jak mančaft vyburcovat, ať už je to mimo led dobrým pokřikem nebo dobrým bodyčekem. Mezi sebou si musíme říct, tady jsme, teď nás to čeká, povzbuďme se všichni. Chyby se budou dělat, když dělá někdo něco naplno, tak to neexistuje bez toho, aby neudělal chybu. A pak přijde čas, kdy je třeba se povzbudit, ať už individuálně nebo týmově. Nejdůležitější je výkon na ledě.

Už se v šatně objevili nějaké hesla, které provází některé týmy play-off?

Myslím, že ne. Bereme to jako pokračování sezóny. Je to zápas a série, na kterou se třeba připravit. Stačí být koncentrovaný dvě, tři hodiny denně. Mezi tím je třeba potrénovat, udělat nějaké srandičky. Brát to tak, že se tím bavíme. Nemůžeme tu sedět a být roztřesení, že přijde play-off. Dvě, tři hodině denně naplno, dohromady a vydat maximum.

Málokterý hráč, dokáže garantovat úspěch v play-off. Jediný hráč to garantoval, to si pamatuji, když jsem byl v USA - Mark Messier. Před jedním zápasem Stanley Cup řekl: „Dnes vyhrajeme.“ A klobouk dolů, dal tři góly a vyhráli 4:3, ale to je Mark Messier. Dvacet pět hráčů, uvidíme, co se stane, těšíme se nato.

Vyhlásili jste už neholení?

Myslím, že je to tady všude. Slyšel jsem, že i nahoře v kanceláři se nebudou holit.

Říká se, že nováček v soutěži to nemá lehké, i když jsou v něm zkušení hráči. Dá se zmíněné pravidlo přenést i do play-off?

Je tady tým, který má staré hráče i mladé hráče. Mladí se musí hodně učit a tohle je pro ně příležitost, aby se učili, aby věděli o čem to je. Někteří jsme to zažili - tituly, finále, semifinále, první kola, zklamání. To vše patří k tomu, je to o maličkostech, o tom jakou tým chytí formu. To není sezóny, sezóna je maratón a play-off je takový sprint. Záleží, jaká forma se chytí od gólmana po posledního hráče, zranění, to všechno dohromady. Všichni musíme podat maximální výkon. Mladí musí přinést energii, dravost. Staří musí přinést zkušenost, hlavu, ruky. Pokud to dáme všechno dohromady, věřím, že nějaké zápasy a série uhrajeme, ale garantovat to nikdo nemůže.

Róbert Petrovický zažil za svoji bohatou kariéru několik play-off. Bez pochyby si užije i to za Kometu Brno

Přijdou pro hráče v předkole play-off nějaké zvláštní finanční podmínky? Nebo máte něco nastaveno ve smlouvě již od začátku sezóny?

Musím se na to jít podívat (smích). Smlouvu jsem viděl, když jsem ji podepisoval. Dnes jsme o tom bavili v kabině, že pro nás starší, už to pomaličku končí. Toto už možná bude, člověk nikdy neví a doufám, že ne, poslední play-off. Možná ne, možná jich bude ještě pět. Na mladé to ještě čeká, ale kariéra uběhne strašně rychle. Profesionálně jsem odehrál dvacet roků. Je radost hrát o něco. To se pak může řešit někdy v létě, až si nad to sedneme. Uvidíme, jak daleko to dotáhneme. Teď se musíme soustředit na to, proč hokej hrajeme a co nás čeká.

Před pokladnami je plno, určitě tušíte, že bude vyprodáno. Povzbuzuje vás to nebo zavazuje?

Zavazuje. To je takové těžké slovo. Jsme tam, po čem jsme šli celou sezónu. Už před pár dny jsem řekl, že fanoušky budeme potřebovat. Jsou součástí hokeje a hlavně tu v Brně. Všichni se moc těší. Nechceme to vyhrát v prvním střídání. Proto je to play-off, možná se bude rozhodovat v pátém zápase. Budeme fanoušky potřebovat od začátku do konce série. I když budeme zrovna prohrávat, potřebujeme povzbudit, ať už to bude po pěkné akci, tyčce, dobré střele, aby nás vyburcovali k tomu, abychom zápas buď otočili, nebo udrželi. Šestý hráč na ledě je velmi potřebný. Stejně jako oni věří nám, se těším já, že nám pomohou a budou z nás mít radost. Ale to nemůže nikdo garantovat. Bude záležet na formě a všech okolnostech.

Vy byste to ale garantovat mohli, protože vaše formace má od ledna na svědomí polovinu vítězných branek. Zřejmě na vás bude větší zodpovědnost.

(Úsměv) Když se daří, fanoušci tě poklepávají po rameni, jak jsi dobrý, jak hraješ. Za roky jsem se naučil, že se síla ukáže, když se nedaří, když je třeba něco otočit. Ať už to trvá jeden den, týden, měsíc. Teď už je doba trošku kratší. Nám to vyšlo. Náš útok se dobře poskládal, sedli jsme si. Je dobře, že pořád hrajeme, že nemáme žádnou pauzu. Pevně věřím, že v tom budeme pokračovat. Ale před Kladnem musíme mít i respekt. Vědí, do čeho jdou, proti komu hrají, komu se daří, komu ne. Určitě něco nasadí, stejně jako my mají přípravy. Ví, o čem to je. Jde o tým. Je jedno, kdo dá góly. Na konci je důležitý výsledek zápasu nebo série.

Proti Vám bude stát brankář Chábera, druhý nejlepší muž extraligy. Jak na něj?

Gólman, to je prostě jiná sorta. Jsou jiní, mají odlišnou přípravu. Jako hráč do jejich hlavy moc nevidím. Koncentraci mají jinou. Těžko jim můžeme říct, aby byli připraveni s lapačkou na určitého hráče. Samozřejmě je základem úspěchu, když chytí gólman formu. Trvka ji momentálně má a doufáme, že si ji udrží.

Jiří Trvaj se soustředí na utkání přímo pekelně. Najdete si na ledě chvíle, kdy mezi sebou prohodíte pár slov, nebo se s nikým nebaví?

Někdy to potřebuje i gólman. Stane se, že dostane nějaký gól nebo mu to vypadne z lapačky. Pak za ním přijede zkušený hráč a řekne, že dáme gól, nebo výsledek otočíme. Pamatuji si, jak na mistrovství světa chytal Lašák proti Švédům. Stříleli mu to do lapačky a všude možně, pak přišly trestné střílení, já za ním přijel a ptal jsem se: „Tak čo Janko, ako?“ a on mi povídá: „Já jich všetky vychytám.“ Přitom tam byli hráči jako Naslund, Nylander. On je ale opravdu všechny vychytal. Ten brankář to prostě ví. To je historie. Je potřeba je povzbudit, když se něco stane. Na to tam jsme. On udělá zákrok a my dáme gól a otočíme zápas. Je to vzájemné. Proto je to týmový sport. Někdy je hokej strašně krásný a někdy hrozně krutý.

Jak tedy hodnotíte Jana Cháberu?

Nevím, musím se na něj podívat ve středu na videu (smích). V jedné sekundě je to těžké. Hráčů je na ledě příliš mnoho. Musíte situaci vyřešit tak, aby puk skončil v síti.

Jak byste charakterizoval spoluhráče ve formaci?

Jsem obyčejný hráč, jejich spoluhráč. Mám rád, jak hrají. Sedli jsme si. Střídáme se v gólech. Míra má formu, Roman se připojil. Začíná to už na becích, pokud vyjde přihrávka. Jsou to dobří kamarádi, bavíme se. Když uděláme nějakou chybičku, otevřeně mi nadají, i já nadám jim, ale v tom smyslu, abychom se povzbudili. Přeci jen je Miro ještě mladý, má čtyřiadvacet nebo pětadvacet, takže když mu člověk poví moc, bere si to moc k srdci. Ale my jsme byli stejní, když jsme byli mladší. Pořád se snažím, abychom do toho šli pozitivně a šli dopředu, aby se chyby neopakovaly. Jenže v dnešním sportu to není možné. Hokejem se bavíme, jde to a doufám, že půjde i dál. Pokud ne, nedá se nic dělat. Máme z toho radost.

Jak se Vám naskakovalo do rozjetého vlaku, když jste přišel v průběhu základní části? Jakou jste měl letní přípravu?

Dobrou. Udržuji se. Nemám problémy, že bych přibíral na váze. Klasicky si vyběhnu, zahraji tenis, zajdu do posilovny. Pak jsem dva měsíce trénoval v Trenčíně s hráči z NHL. Bylo jich tam strašně moc, takže jsme hráli zápasy, bago. Už jsem vzpomínal, že jsem do Brna přijel se synem na turnaj, procházeli jsme po městě a i Libor Zábranský říkal, že město žije hokejem, že je to tu super. Měli těžké sezóny, takže by se hodilo, kdyby přišel nějaký úspěch. Já jsem přišel, abych pomohl. Člověk nikdy neví, jaká sezóna bude. Myslím, že jsem alespoň maličko pomohl. Sezóna byla dlouhá a ze začátku to bylo dobré. Trenér ví, že jsem hrál s takovým malým, ale nepříjemně bolestivým, zraněním. Musel jsem hrát.

Byly zápasy, které se nedařily, byly výborné zápasy, ale nedali jsme góly. Ale to k tomu patří. Už jsme na všechno zapomněli. Jsme tam, kde jsme chtěli být. Těžko se dívá dozadu, že nám některé zápasy utekly, mohli jsme být v první šestce. Zase jsme vyhráli nějaké, co nikdo nečekal. Těch co nám utekly, bylo sice více, ale na nich se člověk učí. Víme, že nás to udělá silnějšími. Víme, jaké chyby jsme udělali, takže teď, když už o něco jde, se jich můžeme vyvarovat.

Když se řekne play-off, vybaví se Vám něco okamžitě?

Pamatuji si na Trenčín. Už strašně dávno v roce 1992 jsme hráli doma a někdo z tribuny hodil na led puk a Plzeň nám dala gól. Byl to takový moment, že kdyby rozhodčí gól uznali, mohla se celá série zlomit. Na ledě byly dva puky. Jeden někde mimo a druhý skoro v bráně. Bylo to hodně zamotané. To jsou takové momentky, které jsou a nejsou součástí hokeje. Nevíme, co přijde teď. Začínáme od začátku.

Jste ještě před play-off nervózní?

Ne. Myslím, že už ne. V každém zápase se soustředím na to, co mám. Když vidím, že je někdo nervózní, snažím se ho zklidnit. Jsou to tři hodiny denně a mezi tím jsou jiné věci. Mám rodinu, když bude lepší počasí, dám si tenis. Je potřeba se odreagovat, aby člověk na hokej pořád nemyslel. Někdo čte knihy, někdo chodí na vycházky. Pak přijdou ty tři hodiny, na které se musíte soustředit. Nervozita už není. Nervozita by byla, kdybychom byli v play-out. Nemusíme to řešit. Toto je v podstatě zábava.