Pokud chceme body, musíme otáčet výsledek, diví se Petr Polodna

Začali jsme se ustrašeně, lamentoval Vladimír Kýhos

Ještě než skončila děkovačka hráčů na ledě, přišel za novináři Vladimír Kýhos, aby zodpověděl pár otázek ohledně právě skončeného zápasu. Už předem však věděl, co ho čeká: „Už se mě na to ani neptejte, já to vím,“ začal posmutněle jako první. A měl pravdu. Kometa se opět dostala do úzkých, když v 25. minutě prohrávala 0:2. Přiměřený tlak na tým často funguje jako motivační prostředek, v případě brněnského týmu to platí dvojnásob: „Myslím si, že se kluci necítí pod tlakem, protože začnou hrát, až o něco jde. Havířov byl ale silný soupeř, který hrál dobře,“ uznává trenér na druhou stranu, že hosté se do zápasu vrhli po hlavě.

Hned v úvodu zápasu Kometa dostala možnost hrát nadějnou přesilovku 5 na 3. Tu však přes několik velkých šancí nezužitkovala. U Havířova tomu bylo naopak. Kde viděl trenér Kýhos příčiny? „Začali jsme trochu se strachem, asi protože jsme si v kabině všechno vyříkali a kluci se báli hrát. Hlavně první třetinu to bylo jalové. Ovlivnily ji přesilovky a hlavně pak oslabení a my jsme se nedostali do potřebného tempa,“ spekuluje hlavní trenér Komety.

V průběhu zápasu a především pak v poslední části Brno svého soupeře doslova zamklo ve třetině a pouštělo na brankáře Valenta jednu střelu za druhou. Dlouho však bez kýženého výsledku: „To se jim říká pořád, aby chodili do brankoviště. My máme problém, že si to chceme nahrát až do brány, ale dnes tam byla spousta zahozených puků, co se týče střelby, a před brankou nikdo není,“ žehral Kýhos nad neplněním pokynů svých svěřenců, kteří často i za nepříznivého stavu vymýšlejí pohledné, ale někdy neefektivní akce. Pro brněnský tým je však v nadneseném duchu lepší prohrávat a získat tři body, než vést 3:0 a dopadnout jako proti Vrchlabí, které vyhrálo v Brně po samostatných nájezdech.

Chyběli mi kluci i děkovačky, raduje se z návratu Petr Polodna

Za hráče se po zápase přišel podělit o dojmy z prvního zápasu po dlouhé době Petr Polodna. Usměvavý chlapík byl evidentně šťastný, že už zase může dávat v brněnském dresu góly: „Kluci mi chyběli a také děkovačky po zápase,“ řekl ke své dlouhé absenci. Ani on však nezabránil dalšímu zaváhání Brna v úvodu zápasu. Situaci viděl takto: „Tady už je to asi tradicí, že když chceme body, tak se musí otáčet výsledek. Ještěže máme sílu mančaftu a většinou to zvládáme,“ vystihl poměrně trefně scénář posledních zápasů. Je ale potřeba přihlédnout k vývoji zápasu: „V první třetině jsme měli hrozně moc vyloučených, člověk se těžko dostává do hry, museli jsme se bránit a bohužel to nevyšlo.“

Jeho přítomnost na ledě přinesla týmu ovoce. Petr Polodna v 36. minutě důležitým gólem vyrovnával na 2:2. Druhou trefu v sezóně pro něj připravil pohlednou akcí Petr Haluza, který objel branku a z otočky poslal puk do brankoviště, kde operoval právě Petr Polodna: „Já jsem se snažil zablokovat hráče, Petr Haluza objel třetinu a šikovně to poslal před branku. Já už jsem to jenom dorazil,“ komentuje skromně svoji trefu sympatický hráč s číslem 91.

Jeho zranění trvalo dlouhých 17 utkání. Naposledy nastoupil doma proti Chomutovu a připsal si asistenci. Pak ale přišlo nepříjemné zranění kolena: „Pokud to čtou soupeři, tak bych chtěl říct, že jsem stoprocentně zdravý,“ komentuje se smíchem svůj současný zdravotní stav. Poté dodává: „Ale jo, koleno drží, akorát trochu fyzičku ještě nemám a na konci jsem už nemohl. To je otázka pár dní a bude to v pohodě,“ pochvaluje si návrat mezi mantinely. Jeho rekonvalescence nakonec netrvala tak dlouho, což těší všechny zúčastněné: „Ze začátku jsem to hlavně ledoval, byl v klidu takových čtrnáct dnů až tři týdny. Nakonec se to vyléčilo dřív, než jsme čekali.“

Petr Polodna si však ani po svém návratu nemohl zahrát se svým oblíbeným spoluhráčem, Milanem Kostourkem. Toho přepadla nepříjemná viróza a musel zůstat doma: „Milan má nějaký bacil, musí se léčit antibiotiky, ale na další zápas by snad měl být v pořádku, takže bychom si spolu mohli zase zahrát,“ těší se Petr Polodna a pak už odchází zpět do kabiny za svými spoluhráči.