Víte, proč si Vás vůbec vyhlédla Kometa? Nabízela se například pražská Slavie, kde už jste pár startů absolvoval.
Brno má s Brodem nějakou spolupráci. Ale proč si vybralo zrovna mě, to nevím. Asi jsem v Brodě nepodával úplně nejhorší výsledky, takže možná proto. Co se týče vztahu Brod – Slávie, hodně se zhoršil. Letos i v loni se spolupracovalo více s Kometou. Čekal jsem, že když by někdo, tak to bude spíše Kometa než Slavie.
Nečekal jste, že by někdy mohla přijít nabídka od Liberce? Přeci jen jste tam odehrál mládežnické roky.
Asi ne (úsměv). Tam byli úplně jiní hráči. Když jsem odcházel, zrovna byla výluka v NHL a hokejisté z této soutěže hráli samozřejmě i v Liberci. Pak se tam natahaly strašně drahé posily, mezi kterými byl například Luboš Vaic. Kdysi dávno jsem doufal, ale ta doba už je pryč.
Narodil jste se v České Lípě, pak hrál v Liberci. Jak jste se ocitl v Havlíčkově Brodě?
V libereckém áčku mě tenkrát nechtěli a nedali mi šanci, abych se ukázal někde v první lize. Poslali mě do Jablonce. Tak trošku na truc jsem utekl do Pelhřimova, kde jsem měl slíbeno, že dostanu šanci ukázat se v Havlíčkově Brodě. Během půl roku už jsem se ocitl v týmu Rebelů a už jsem tam zakotvil. Ale ta cesta byla opravdu dlouhá.
Jací jsou v porovnání lidé v Čechách a na Moravě?
Je to úplně jiné. Ze svého pohledu bych řekl, že na Moravě jsou lidé přívětivější, pohostinnější.
Střídavě jste strávil čtyři roky i ve druhé lize. Co Vám dala třetí nejvyšší česká hokejová soutěž po herní stránce?
Dvě sezóny jsem byl v Jablonci, půl sezóny ve Vrchlabí a celou sezónu v Pelhřimově. Pak jsem do Pelhřimova jezdil pomáhat ještě další dvě sezóny. Po hokejové stránce to nebylo nic moc. Spíš jsem tam čekal na šanci v první lize, která, zaplať pánbůh, přišla. Po nějaké době jsem se chytil. Snad to bude podobné i v extralize.
Před dvěma sezónami Vás poprvé povolal do extraligy Vladimír Růžička. Jaké byly první pocity?
Měl jsem hroznou radost, ale bohužel jsem toho ve Slavii moc neodehrál. Byla to jen dvě nebo tři utkání a navíc nekompletní. Šance byla spíše sporadická. I tak jsem nasál atmosféru a vyzkoušel jsem si, jak to v extralize chodí. Doufal jsem, že budu hrát více.
Vzpomenete si na první utkání? Byl jste hodně nervózní?
Byl to zápas v play-off proti Litvínovu. Měl jsem v něm dvě střídání. V prvním se mi povedlo vyslat Lukáše Endála do brejku, ve kterém jej někdo fauloval. Ve druhém se ke mně dostal puk a pamatuji si, že jsem do něj plácl jak smyslů zbavený. Bylo z toho zakázané uvolnění. Od té doby jsem už na ledě nebyl, takže nervózní jsem byl hodně.
Dostavila se podobná tréma i před prvním startem v Kometě?
Určitě. Chtěl jsem se předvést před diváky. Přeci jen jich tu chodí hodně, což se mi strašně líbí. Navíc jsem vyčníval kvůli červeným rukavicím. Kdybych se ukázal špatně, lidé by mě asi moc vřele nepřijali. Určitě by se na hlavu vedení snesla kritika, že si pozvalo takového šaška z Brodu. Jsem rád, že se mi to jakž takž povedlo.
Neplánujete tedy koupit pro jistotu druhé, záložní, modré rukavice?
Mně se to líbí. Hraji s nimi i v týmu Rebelů. Když jsem v Kometě, máma mě aspoň v televizi nebo na internetu pozná (smích). Zatím si nechám červené.
Říkáte, že nejste střelec, ale za šest let jste v první lize nastřílel 51 gólů. Byla to jen náhoda?
Možná to byly jen dorážky nebo střely z bezprostřední blízkosti branky, protože co je dál než pět metrů od brány, tam nedoletí (smích). Nějaké góly sice dám, ale nahrávek je daleko více. Rád připravuji šance pro ostatní.
Dá se nějak vysvětlit, že v první desítce produktivity útočníků Havlíčkova Brodu jste první a máte jako jediný plusové body v účasti na ledě (+19)?
Sám nevím. Asi utíkám z ledu dříve, než dostaneme gól (smích). Jednou se mi to letos stalo v Benátkách. Z ledu jsem utekl, protože už jsem toho měl dost a zrovna jsme dostali gól. Ten mínus jsem si ale nechal napsat. Možná je to i o štěstí. Spíš je to tak, že když jsem útočný typ, s klukama se usadíme v útočném pásmu a moc branek nedostáváme. Samozřejmě jsem rád, že nejsem v mínusových číslech, ale je opravdu hodně zvláštní, že jsem tak nějak divný.
V Brodě jste měli v prosinci problémy s fanoušky, chodilo jich kolem tisícovky. Jaké je pak přijet do Brna?
Je to ohromná změna. Bývá tu plný dům a všichni lidi fandí, což v Brodě neexistuje. Tam fandí maximálně kotel. Málokdy se povede roztleskat celý stadion. Když jsem tu byl poprvé nebo jsem do Brna jezdil ještě s Brodem, běhal mi z toho mráz po zádech. Hrát tady je nádherný pocit. Pomalu si na to zvykám. Vnímám, že je to součást brněnského hokeje.
Teď je tu ještě jeden velký rozdíl. V Brodě je tým poskládaný zejména z mladíků, v Brně jsou spíše zkušenější hráči. Jaký je rozdíl na ledě a v kabině?
Ohromný. V Brodě patřím ke starším hráčům už i já a musím tým táhnout, radit mladým, říct jim jak a co hrát. V podstatě to tam na mě stojí. Tady, jak se říká, držím hubu a krok a nechávám si poradit spíše já. Ptám se, co mám dělat, abych to klukům nekazil. Tíha na mě tolik není.
Našel jste v Kometě někoho, kdo Vám se vším ochotně pomůže?
Hodně se bavím s Leošem, protože jsem s ním odehrál většinu zápasů. Konzultujeme spolu. V šatně mám vedle sebe Michala Kempného s Braňou Jankovičem, takže jsem mezi mladými (smích).
Když se po každém střídání vrátíte na střídačku, vyslechnete si toho hodně?
Záleží, zda něco zkazím nebo ne. Když něco zkazím, vysvětlujeme si, co jsem provedl špatně, abych se toho pro příště vyvaroval. Že bychom na sebe řvali, to ne.
Zapojujete se do diskuze i Vy? Řeknete spoluhráčům, co jste chtěl udělat jinak?
Spíš co jsem zamýšlel, že bychom mohli udělat, a neudělali jsme. Rozhodně neřeknu, že jsme něco měli hrát „tak a onak“. Na to ještě nemám dostatek zkušeností. Starším klukům nemůžu říct, jak bych to hrál já.
Těší Vás, že si Vás trenér Zdeněk Venera vytáhl na utkání, která pro Kometu rozhodují o úspěšnosti sezóny?
Jsem rád, že mám trenérovu důvěru. To se mi v extralize zatím moc nestávalo. Znamená to pro mě strašně moc. Budu si tu důvěru snažit udržet.
Do konce základní části zbývá pět utkání. Znamená to pro Vás větší zodpovědnost?
Snažím se hrát pořád stejně. Hlavně abych neudělal nějakou hloupost. Nemůžeme teď dostávat zbytečné branky, to je hrozně důležité.