Po zápase jsme se zeptali obou brankářů na jejich dojmy.
"Bylo mi líto, že dnes Péťa nechytá. Před zápasem jsme se špičkovali, že za stavu 4:0 půjde do brány a to se vyplnilo,“ spokojeně odpovídá Ondřej Raszka.
„Proti Ondrovi se mi chytalo dobře. Jsme velcí kamarádi už dlouho a dnes to byla taková rivalita,“ usmívá se Petr.
Dnešní brankáři mají totiž hodně společného. Oba museli opustit v dorosteneckém věku mateřské kluby, aby dokázali trenérům, že mají na to, aby hájili barvy svého klubu.
Cesty obou dnešních mužů v kleci se spojily v Havířově, kde společně odchytali sezónu 2006/07. Zatímco o Raszku v Třinci stáli již druhou sezónu, Matoušek po své strastiplné cestě putoval dál.
Po další úspěšné sezóně v havířovském dorostu, musel Petr Havířov opustit, když svůj post jedničky přenechal domácímu brankáři Janu Strmeňovi. Místo v Brně se pro něho ale nenašlo, proto odchytal loňskou sezónu v prostějovské lize juniorů.
V minulé sezóně měli opět dnešní brankáři něco společného. Ondřej Raszka se dostal při utkání v Litvínově na 43 minut do extraligové branky mužů, když střídal Romana Čechmánka a Petr Matoušek odchytal 40 minut za HC Zubr Přerov v druhé lize.
V letošní sezóně se brněnský brankář konečně vrátil do svého mateřského klubu. Ale v pozici jedničky opět nezačal, přestože k tomu neměl daleko. Na svou šanci si musel teprve počkat.
„Chytat jsem začal až po odchodu Juraje Beláčka. Od té doby jsem odchytal všechny zápasy. Dnes jsem si měl odpočinout a měl dostat příležitost Martin. Bohužel mu to nevyšlo,“ soucítí se svým spoluhráčem Martinem Šenkem.
„Moje cesta zpět na Kometu byla velice dlouhá a vůbec ne taková, jakou bych si přál,“ uzavírá rozhovor nadějný brankář Komety. Cesty obou včerejších soupeřů tedy snad směřují správným směrem a hlavně za jejich cílem.