Ohlasy k zápasu
13.04.2012
B r n o - Po dvou divokých přestřelkách na východě Čech se v Brně odehrála partie, ve které hrály prim spíše obrany obou týmu. V brněnské defenzivě měl jako již tradičně významnou roli statný asistent kapitána Bičánka Tomáš Žižka. Ten sice z trestné lavice sledoval jediný úspěch hostujícího týmu, ve zbytku utkání však své vyloučení jednoznačně odčinil. Z pozápasových slov zkušeného borce, který již zná chuť extraligového zlata, je zřejmé, jak moc si aktuální atmosféry uvnitř i vně týmu váží.
Jak moc bylo obtížné otočit zápas, ve kterém jste po dvou třetinách prohrávali 0:1?
Dneska to bylo úplně jiné než v Pardubicích. Hosté výborně bránili střední pásmo a my jsme se přes ně nemohli prosadit. Byl těžký led, obtížně se nám na něm tvořilo a dávali jsme si špatné nahrávky. Hokej asi nebyl na koukání nic moc. Ale to už tak ve finále bývá. Dochází síly a zápasy se hrají na krev. My jsme to otočili vůlí, diváci nás hnali dopředu. I díky nim jsme urvali druhou výhru.Zmínil jste poněkud horší led. Mohl i tento faktor ovlivnit časté vylučování za vyhození puku? Nemyslím si, že toto by byl ten důvod. Dlouho jsem to nezažil, že bychom v zápase vyhodili tři puky. Ale to se v hokeji stává. Když jste pod tlakem, tak se někdy přihodí, že puk vyhodíte na střídačku. Ale to pravidlo je zatím jenom u nás a doufám, že se změní. Je blbost, pískat za vyhození puku na střídačku. Plexiskla tam prostě nejsou. Ale takové je pravidlo a chodili jsme za něj pykat.
Pardubice přijely s jiným herním projevem, hodně bránily střední pásmo. Dělalo vám problémy se přizpůsobit? Asi je to pravda. My jsme chtěli tvořit, ale Pardubice hrály opravdu výborně ve středním pásmu. Zachytávaly puky a jezdily do brejků. Trvka nás tam držel ve hře. Když jsme prohrávali 0:1 tak jsme nehráli dobře. Říkali jsme si to v kabině. Zaplaťpánbůh, že to bylo jenom o jednu branku a drželi jsme se ve hře. Ten zápas jsme ve třetí třetině otočili na krev a vůlí. Toho si na mančaftu strašně cením.
Jak se na týmu projevuje, že se opět objevily různá zranění a muselo se občas měnit složení útoků? V zápasech se to projevuje hodně. Hráčů už v kabině moc není. Ale ti, co nastupují, hrají výborně. Dobře se doplňujeme. Ta zranění nás spíše stmelují, v kabině je to cítit. Když nám odpadne spoluhráč, tak to chceme urvat za každou cenu i bez něj a pro něj. A to je na tom mužstvu fantastické. To jsem ještě nezažil.
Jak s vámi zranění hráči komunikují?
Pořád žijí s týmem. Je to na nich vidět. Chodí do šatny, povzbuzují nás. Není to tak, že se někdo zraní a my ho čtrnáct dní neuvidíme. Žijí s námi, jsou s námi v kabině, někteří i na střídačce. To hrozně pomáhá, lezem tam po čtyřech i pro ně.
Bylo těžké se dostat psychicky nahoru, když jste prohrávali a ještě věděli o dalších zraněních? Lehké to nebylo. Ale mně opravdu přijde, že když někdo vypadne, tak nás to ještě víc stmelí. To je vynikající a hodně si toho cením. Může nás to posunout až k metám nejvyšším.
Může vám radost z výhry navýšit sebevědomí tak, že zítra třeba budete hrát o něco útočněji.?
Nevím. Bude záležet na tom, jak budou hrát Pardubice. Jestli budou více napadat, nebo zase bránit modrou čáru. Uvidíme, jak to zítra bude. Ale je jasné, že síly ubývají a rozhoduje každá maličkost, jako třeba zmiňované vyhození puku. Je to těžké, ale musíme to zvládnout.Cítíte, že zítra máte šanci dostat se do trháku a učinit velký krok směrem k titulu? My to tak nevnímáme. V kabině nebyla po dnešní výhře nějaká euforie. Poplácali jsme se, trochu se nahecovali směrem k dalšímu zápasu. Neřešíme, kolik nám chybí vítězství. Zítra hrajeme zápas a musíme do něj dát všechno. Nějak to dopadne.
