Národností jste Kanaďan, kam přesně se budete vracet domů?
Narodil jsem se v Montrealu, odkud jsem kvůli hokeji v sedmnácti letech odešel. Nakonec jsem skončil v Edmontonu, kde nyní se svojí rodinou žiji a kam se ihned po odletu z ČR přesunu.
Kolik dětí máte a jaký mají vztah k hokeji?
Mám tři dívky v letech 22, 20 a 16. K tomu jednoho čtrnáctiletého chlapce. Celá rodina máme k hokeji blízko, takže všichni čtyři se při studiu hokeji aktivně věnují.
Kolik musí děti v Kanadě platit za příspěvky klubům, pro které hrají?
Cena, kterou musí zaplatit, je neskutečně vysoká. Bez rozdílu věku pro jedno dítě na sezónu to dělá 10 000 USD (v přepočtu asi 190 000 korun). Je to dáno především drahým pronájmem ledu, proto opravdu každý mladý hráč musí zaplatit takovou sumu za jeden ročník. V lepších mládežnických ligách už tyto poplatky sice nejsou, ale i tak tím musí projít každý.
Co si myslíte o tréninkových kempech? Měly by je hráči navštěvovat i v průběhu sezóny?
V Kanadě máme takové kempy po celý rok a podle mého názoru jsou pro hráče velkým přínosem. I v zimě se zaměřujeme na konkrétní partie těla, které se musí procvičit, posílit. Vím, že i Kometa má své vlastní kempy. Byl jsem se na nich podívat a měly velmi vysokou úroveň.
V Brně jste byl s Kometou přes dva týdny, jak se Vám město a všechno kolem zamlouvá?
Strašně se mi tady líbí. Všechny strávené chvilky tu stály za to, užívám si to. Kometa mě velice nadchla. Spolupracuji s ní hlavně proto, že v porovnání s Kanadou nemá tak přehnané finanční požadavky pro hráče. Už jsem zmiňoval příspěvky na sezónu, v létě po vás kluby ještě k tomu chtějí dalších 5 000 dolarů za letní soustředění a podobně. Ale opravdu se mi to tu zamlouvá. Učím kluky, co můžu, oni mě následují a tvrdě pracují.
Většinou pracujete s hráči v menších skupinkách. Je to pro ně lepší?
Trénuji s celým týmem, s menším počtem, ale i s jednotlivci. Záleží spíše na situaci. Celkově ale preferuji skupiny po několika hráčích, protože to vytváří takovou soutěživější atmosféru, chtějí ze sebe vydat všechno. I pro hráče je to větší zábava, když trénují ve čtyřech pěti. Navzájem se povzbuzují a tak. To platí i pro hokejisty NHL, se kterými praktikuji tyto tréninky.
Jak tréninky s Vámi zvládají nejmladší kategorie?
Pracovaly výborně, udělaly na mě velký dojem. Ačkoliv měly menší zátěž, vedly si skvěle. Jsou to spíše techničtější hráči s výbornými dovednostmi. S věkem bývají tréninky těžší a těžší, ale věřím, že to tito hokejisté bez problému zvládnout a budou moct pracovat na nabití větší síly.
Jak využíváte jednofázové a dvoufázové tréninky?
Záleží na části sezóny. Teď například trénujeme dvoufázově s tím, že hráči se snaží v posilovně nabrat sílu a později jdou na něco lehčího, jako například běh. V dalším měsíci kluci budou cvičit ráno a poté zřejmě půjdou na led, takže se tomu tréninky přizpůsobí. Odvíjí se to především tedy od období roku a věku hráčů. K hokeji potřebujete vytrvalost, sílu a rychlost. Tréninky musíte kombinovat tak, aby jste procvičili postupně vše. Jde o to, abychom trénovali chytře, ne tvrdě.
Jak jste spolupracoval s trenéry Komety?
Na trénincích jsme stále spolu, snažíme se navzájem o zpětnou vazbu a komunikaci, ale trochu nám dělá problém cizí jazyk.
Vnímáte nějaké rozdíly mezi Kanadou a ČR?
Už ne tolik, jako dříve. Před patnácti lety jsem pracoval s mnoha českými hráči a když to teď porovnám, tak je vidět, jak se český hokej zvedl a přiblížil tomu severoamerickému. Z osobního pohledu ale českým hráčům chybí síla. Oni jsou soustředěni spíše na dovednosti. I kvůli tomu jsem tady, abych kluky naučil nabrat sílu. Tato generace je sice silnější než předchozí, ovšem rezervy tam pořád jsou.
Čím si vysvětlujete, že před několika lety bylo v draftu NHL několik českých hráčů, zatímco polední roky jsou Češi při výběru výjimkou?
Odpověď na tuto otázku neznám, ale asi je to jednoduše proces.
Jak pohlížíte na odchod mladých evropských hokejistů do zámoří?
Na tohle není jednoznačná odpověď, jestli je to správné, či ne. Podle mě ale není špatné to v Kanadě jeden rok zkusit. Zámořské ligy jsou NHL velmi blízko a určitě evropským hráčům neuškodí vyzkoušet si je. Je tu však větší šance, že se odtud do Národní hokejové ligy dostanete. Podívejte se na Jágra, jak to měl. Je ale pravda, že Jaromír je superstar, což je trošku jiný příběh.
O Jágrovi každý ví, že po týmových trénincích jde na led nebo do posilovny sám. Dělal jste to taky tak?
Každý špičkový hráč to tak provádí. Wayne Gretzky, Mark Messier a další to tak dělali. Tohle hrálo v jejich výborné kariéře velkou roli.
Dvakrát jste vyhrál Stanley Cup. Co musí tým mít, aby dosáhl podobného úspěchu?
Snad nejdůležitější jsou „lídři.“ Hráči, kteří mají podstatné vůdcovské vlohy. S velkými hokejovými hvězdami můžete vyhrát pár zápasů i šampionát, ale nedodají vám do kabiny pohodu a týmového ducha. Záleží hodně i na tom, jaký je trenér. Jestli dokáže správně motivovat a povzbudit své hráče k lepším výkonům.
Snem skoro každého malého kluka je vyhrát Stanley Cup. Pomůže mu takový cíl v jeho dosáhnutí?
Jistě, bez velkého snu by to ani nešlo! A to nejen v hokejových souvislostech. I já jsem snil o výhře trofeje Lorda Stanleyho. Všechno to ale začíná malými krůčky a odhodláním. Ať už v posilovně, nebo na ledě. K cíli se musíte doslova propracovat.
Byl to tedy i Váš případ?
Je pravda, že já jsem nebyl zrovna nejdovednější hráč, ale dohnal jsem to svojí pílí a tréninky. Byl jsem silnější a rychlejší a díky tomu jsem měl své místo v NHL.
Jak jste se cítil, když jste poprvé konečně vstoupil na led NHL?
Bylo to něco neuvěřitelného. Byl to ten nejlepší pocit na světě.
S Liborem Zábranksým jste přátelé a máte společnou zálibu v rybolovu. Co jste spolu chytili?
Ulovili jsme nějaké kapry a sumce. Respektive jsem je ulovil já! Libor chytil nějaké malé rybky. (smích)
Co je Vaším největším úlovkem?
V Kanadě jsem, v provincii Victoria, chytil osmaosmdesáticentimetrového lososa.