Ohlasy k zápasu
25.10.2009
B r n o - Měl to pro něj být specifický zápas. Petr Hubáček se také vrátil do prostředí, ve kterém vyrůstal. Poprvé tak hrál v extralize "doma" proti Kometě. Nutno podotknout, že byl jedním z nejviditelnějších hráčů. O tom hovoří také fakt, že si v zápase připsal jednu branku a asistenci a byl vyhlášen nejlepším hráčem zápasu ze strany Vítkovic. Jaké měl brněnský rodák po zápase pocity, si můžete přečíst v tomto rozhovoru.
Jaký byl pro Vás návrat do Brna?
Návrat byl dobrý. Těšil jsem se na to. První třetinu jsem moc vnímal, že jsem doma v Brně. Kvůli tomu jsem se na ten zápas nezvládal maximálně koncentrovat. Byl jsem takový rozrušený. Postupem času už si to sedlo a bylo to lepší.
Jak jste se cítil před zápasem?
Nervózní jsem nebyl. Přeci jen už je mi třicet roků, tak už to tak nevnímám. Když jde jeden zápas za druhým, tak člověk vstane a vnímá to tak, že je dnes zápasový den a nic víc. Když jsem věděl, že jedu do Brna, tak jsem na to myslel pět dnů předem. Určitě jsme to vnímal jinak a chtěl jsem, aby se nám zápas povedl.
Vypsal jste v kabině klukům nějakou speciální odměnu?
My to ani moc nevypisujeme, protože je to automaticky dané. Když hraje někdo někde proti svým, tak potom něco platí. Za ty léta už je to vážně automatické. Mě se to teda týkalo poprvé.
Mohlo Vás to prostředí nebo Kometa vůbec nějak překvapit?
Prostředí já znám, protože jsem tady vyrostl. Atmosféra byla výborná, jako vždycky. Kometa hrála dobře bojovně, agresivně, dynamicky. Podstatnou část zápasu jsme s tím měli problémy. Nakonec jsme o gól vyhráli. Ale jestli můžu říct, tak pro nás to byl nejtěžší zápas z nějaké té série posledních sedmi osmi zápasů. Dneska jsme vyhráli. Poslední zápasy jsme většinou prohráli v prodloužení. Dnes nás to stálo hodně sil.
Dalo by se říci, že byla Kometa dvě třetiny lepší? A jestli ano, tak čím to bylo?
Bylo to tím, že dobře bruslili a hráli jednoduše do útočného pásma. Stejně tak hráli jednoduše ze svého obranného pásma. Měli jsme s tím velké problémy. Co vím, tak hrají už třetí zápas po sobě během osmi dnů na tři lajny, tak bylo jasné, že to tempo, které nasadili na začátku, nemůžou vydržet celý zápas. Třetí třetinu jsme byli lepší my, i když byly fáze, ve kterých jsme měli štěstí. Jako třeba na konci, kde nás přestříleli.
V podstatě téměř všechny vaše branky padly z důrazu před brankovištěm. Byl v tom nějaký úmysl?
My jsme hrávali celé zápasy hodně po rozích, ale chyběla nám tam ta dorážka. Poslední týden jsou všechna trenérova slova: „Tlačte to všechno do brány.“ Takže dneska to přineslo úspěch. Těch dorážek tam bylo několik. Je to také taktika, jak vyhrávat zápasy.
Ve druhé třetině se začal hrát velice útočný hokej, čím to bylo?
Petr Hubáček
Bylo to hodně nahoru dolů. Bylo to dáno tím, že Kometa hrála agresivně od začátku utkání a v první třetině byla lepší. My jsme hráli víceméně staticky a snažili jsme se na ně čekat. Po první části jsme si řekli, že i my musíme zvýšit tu svoji agresivitu toho bruslení a rychlost celkově. Díky tomu se to otevřelo na obou stranách. Akce na jednu stranu střídala akci na druhou. Pro lidi to byl dobrý hokej. Pro těch sedm tisíc sto to byl ale špatný výsledek.
Baví hráče, když se začne najednou tak útočit?
Určitě je to i pro hráče lepší, když hrají nahoru dolů, než když se někde courají a vyčkávají. Hráče to baví, tak proč to tak nehrát. Ale pro trenéry jsou to nervy.
Pomohla vám hodně vaše třetí branka, kterou jste snížili minutu před koncem druhé části na rozdíl jediné branky?
Určitě byl ten gól důležitý. To je vždycky, když před koncem třetiny padne gól. Dostali jsme se na dostřel a věděli jsme, že Kometa to tempo celý zápas nevydrží. S tím jsme šli do té třetí třetiny, že tu naši aktivitu ještě zvýšíme. Chtěli jsme opustit hru od obrany a vrhnout všechny síly do útoku s cílem vyrovnat. Že jsme dali ještě branku na pět čtyři, to už byla otázka nějakých okolností a štěstí.
Po té Vaší brance jste se ani moc neradoval. Bylo to tím, že jste byl v “domácím“ prostředí?
Já jsem v Brně vyrostl, tata hrál za Kometu, takže jsem byl od malička v hledišti za Lužánkama. To trvalo prakticky až do osmnácti let, než jsem odešel z Brna. Člověk to pak vnímá trošku jinak, než jen jako hráč. Radoval, neradoval. Tak radost jsem měl ale,… Pamatuji si, že když hrál Švanci (Petr Švancara, pozn.red.) za Žižkov a dal gól proti Brnu, tak se taky neradoval, protože je taky Brňák. To je tak dané (usmál se).
Nemůžeme se nezeptat, zda byste chtěl být brzo doma?
To je dobrá otázka, ale je těžké na ni odpovědět. Že jo, mně končí smlouva a…(odmlčel se na chvíli). Jsem Brňák, že jo? Asi tak bych na to odpověděl.
Tímto pro brněnské fandy povzbudivým konstatováním zakončil Petr Hubáček svůj rozhovor.
