Za vychytanou nulu bych měl jít na hamburger, usmívá se Hovi

Sasu Hovi měl po vyhraném zápase dobrou náladu. Kromě vítězství k ní měl i další důvod, vychytanou nulu: „Jsem velice spokojený. Byl to krásný zápas, hráli jsme velmi solidně, bylo to nahoru dolů, výborně jsme bruslili. Myslím, že to byl nejlepší zápas v této sezóně. Mně osobně pomohlo, že jsem si v poslední době odpočinul. Jeden ze zápasů odchytal Jirka Trvaj, následovala pak reprezentační pauza. To mi dost pomohlo. Hrál jsem předtím už hodně zápasů a ta koncentrace nebyla taková, jaká by měla být. Teď už jsem zase zpátky a výsledky jsou dobré.“

Když byl finský gólman tázán na to, co měl středeční zápas společného s tím pondělním, řekl, že si byly podobné. „Hráli jsme ten styl, jaký musíme. Když takhle odehrajeme celý zápas, výsledky máme dobré. Chlapci v poli hrají velmi dobře, proto se daří i mně. Osobně se letos cítím fajn, formu mám dobrou a letos chci hrozně moc bojovat pro ten tým, co tu máme. Jsou tu výborní kluci, držíme spolu, hraju pro ty hráče, pro náš tým. Je to lepší než minulý rok. Někdy mám horší zápasy, někdy zase lepší, je to o té koncentraci, dokonalé to není. Když se hodně chytá, bývá to tak. Zkusím ale držet co nejlepší formu, chci pomáhat chlapům k výhrám. Byly tam dva zápasy, kdy jsem moc nechytal a jen tak tam stál. Z toho mi šla nálada dolů a chytal jsem špatně. Takže ta pauza mi opravdu pomohla, teď už mám zase chuť,“ pochvaluje si Hovi.

Tomu jistě radost udělala i vychytaná nula, i když sám tvrdí, že taková věc ho těší jen při zápase, po něm už to moc nevnímá: „Po zápase je to jen pro maminku a statistiky, pro mě to tak důležité není. Maminka mě doma stále sleduje, určitě už mi i poslala smsku, že musím jít na hamburger. Když jsem byl mladý, tak za každou nulu mě maminka pozvala na hamburger. Nebylo normální to jíst, bylo to jen výjimečně za odměnu.“

Sasu Hovi

Brněnský gólman baví domácí diváky nejen svými výkony a děkovačkami, ale občas i menšími konflikty s protihráči. „Psychicky potřebuju být v zápasech v náladě, plný adrenalinu. To mi pomáhá. Jak jsem malý, tak musím být rychlý, rychle se hýbat a k tomu právě potřebuju adrenalin. Když nejsem plný emocí, tak se výkon hůř kontroluje. Bojuju naplno a dopředu nemyslím na to, že bych se porval, ale občas se to stane. S gólmanem bych se neporval určitě, trvalo by mi třicet sekund, než bych k němu dojel, a to bych se tak unavil, že by to nemělo cenu,“ směje se otec dvou malých dětí.

Ten byl pro letošní extraligovou sezónu jmenován brněnskou jedničkou. Jak nese jeho kolega Trvaj pozici dvojky? „Bere to velice dobře, každý den mi pomáhá. Je rád, když vyhrajeme, na trénincích mi pomáhá, mluvíme spolu. Třeba dnes jsme řešili, že je těžké, když na mě střílí na tréninku ráno hráči hned zblízka. O takových věcech spolu mluvíme každý den.“

Kromě zajímavého rituálu s hamburgery jich Hovi moc nemá, jen jediný. Den před zápasem musí dobře spinkat, jak sám říká. „Zápasový den je důležitý už od noci. Musím pořádně spát a naladit se na to, že bude zápas. Doma pak spím ještě hodinu až hodinu a půl, což v ostatní dny nejde, máme doma dvě děti a psa. Ale v zápasový den to tak dělám. Oddychnu si a pak si řeknu, aha, dnes máme zápas. I když se jindy spát moc nedá, rodina mě těší. Náš pes je zlatý retrívr, jmenuje se Umppa podle filmu Karlík a továrna na čokoládu. Viděl jsem ho před čtyřmi roky asi týden předtím, než jsem si šel vybrat psa do Topolčan. Ten můj pes ke mně přišel jako takový blbec, byl takový šťastný, pro mě vypadal jak Umppa Umppa,“ směje se upovídaný Fin.

Na psa mluví svým rodným jazykem. Finsky doma mluví totiž celá rodina. „Pes nám finsky rozumí. Dcera už pochytila nějaká česká slova, je to sranda. Když jsem s ní jednou z domu mluvil přes skype, tak jsem se jí česky ptal, jak se jmenuje. Odpověděla, že Saaga, rozuměla mi. Žena se divila, co si to tam povídáme. Bylo to hezké. Minulou sezónu jsme se přestěhovali do domu se zahradou, máme tam klídeček, jsme spokojení.“