Hodnocení utkání se jako první chopil kouč hostujících Beranů, Rostislav Vlach: „Dnes to bylo vyloženě o množství šancí a gólů. Měli jsme šancí dostatek, ale góly jsme nedali, což se projevilo na výsledku. Trošku to ovlivnil zezačátku ne úplně dobrý led, ale potence našich hráčů byla špatná, na čemž ztroskotal výsledek. Hra však byla vyrovnaná, zápas se ale zlomil za stavu 3:0 pro domácí. Máme ještě měsíc do ligy a doufám, že forma vyvrcholí se začátkem extraligy. Šance proměňovat musíme, jinak je to k ničemu. Na zápas navazující nájezdy byly tradičně loterie, ale Jirka Trvaj ukázal, že má formu. Sasu Hoviho znám taky, takže myslím, že trenér Jeřábek bude mít z gólmanů trochu těžkou hlavu.“
Slova trenéra Vlacha potrvdil i kouč domácích, Vladimír Jeřábek. „Máme radost, že oba gólmani jsou tak výborní a taky zdraví. Budou se zřejmě střídat až do posledního přípravného zápasu a pak se uvidí. Dnes musím pochválit ale i útok. Před domácím publikem jsme chtěli vyhrát, takže jsme polevili včerejší trénink a vyšlo to. Výhře nedáváme moc velkou váhu, protože měl Zlín hodně šancí, ale podržel nás Jirka Trvaj. Až v závěru jsme utekli na 4:1, když měli hosté největší nápor. Je tam od nás ještě hodně chyb, hlavně když přidržujeme puk a tím se soupeř dostává do šancí. Těší nás ale čtyři vstřelené góly, které padly po pěkných akcích. Byly tam ale i další šance, ze kterých branky nepadly. To se však stávalo i Zlínským,“ hodnotí moravskou bitvu pan Jeřábek.
Ten se vyjádřil i k opětovně zkomplikované sestavě svého týmu: „Neměli jsme dva centry, Jirka Dopita má zřejmě lehčí virozu, tak jsme ho nechali si odpočinout, Radim Hruška si zase hnul krkem, tak raději taky nehrál. Kluci to ale odehráli dobře, Marek Kvapil hrál třetího centra výborně. Mírně se nám už krystalizují útočné řady i obranné dvojice. Teď máme 14 dní předzápasový rytmus, úterky a pátky máme kvalitní extraligové soupeře. Tam už to vše budeme ladit. Ve čtvrtek a v pátek budeme hodně trénovat, od pondělka polevíme,“ nastínil kouč Jeřábek nejbližší plány svého mužstva.
Jeden z nováčků v týmu brněnské Komety a zároveň jeden z jejích nejmladších hráčů, Jakub Svoboda, se zasloužil o jednu ze čtyř branek svého týmu. „Konečně nám to tam začalo padat. Předtím jsme měli šance, ale měli jsme smůlu. Doufáme, že nám to vydrží až do sezóny a bude se nám dál dařit. Příprava je stále ve fázi kondice, trénujeme dvakrát denně. Sestava se stále mění i na tréninku, takže ani v zápase nám zatím nevadí, že pořád někdo chybí. Tento týden jsem trénoval s Markem Kvapilem a Tomášem Pospíšilem. Dnes v zápase jsem ničím moc překvapen nebyl. Jak tu fandí lidi, jsem viděl už loni v jednom zápase, který jsem tu odehrál. Celé léto jsem se pak připravoval na hokej, takže ani ten mě úplně nepřekvapil. Rozdíl oproti první lize tu ale samozřejmě je, v extralize se víc bruslí a dohrává, vše je rychlejší. Mám se tu ale výborně, kluci mě vzali dobře, je tu skvělá parta.“
Mladíčkovi tu s hokejem pomáhá i nejstarší muž týmu, Jiří Dopita. „Jirka mi radí. Když jsem udělal chybu, špatně jsem si najel, tak mi říkal, jak to mám lépe udělat, takže to je super. Nejmladší jsme tu ale naštěstí tři, takže třeba o sbírání puku si stříháme. S Michalem Kempným a Radimem Ostrčilem se střídáme.“ Svoboda se po úterním utkání stručně předstvil novinářům: „S hokejem jsem začínal v Přerově, v juniorce jsem šel do Pardubic, pak do Brna, následoval rok v Americe a naposledy jsem hrál ve Znojmě. V Americe jsem hrál kanadskou ligu, jejíž součástí byla právě tři americká mužstva. Tamní hokej je víc o nahazování, dobruslování, je to více do těla a myslím, že přímočarost u brány se mi bude hodit i tady. Budu se tu ale snažit dávat víc gólů, i dnes jsem měl hodně šancí, ale padlo to tam jen jednou, to bych měl zlepšit,“ doufá v ještě lepší zítřky Jakub Svoboda.
V rozverné náladě před novináře přistoupil zřejmě nejlepší muž utkání, domácí gólman Jiří Trvaj. Ten zavtipkoval hned po první otázce, jak se mu bude po dobrém utkání spát: „Dneska nejdu spát, dneska jdu do večírku. S výkonem jsem spokojený, bylo teplo, tak jsem se pořádně zapotil. Zlín měl hodně šancí, měli jsme tam nějaké hrubky, naštěstí to ale vyšlo.“ Dobře naložený Trvaj s úsměvem odpověděl i na otázku, zda mu jeho kolega Hovi poradil, aby se po nájezdech tolik radoval: „Kdepak. Někdo mě chtěl asi naštvat... Končí zápas, já se na konec už těším, protože jsem toho měl plné zuby, vyhrajeme, vše ze mě spadne a v tu chvíli mi ukážou pět jako pět nájezdů. Mých „oblíbených“. Na to vám kašlu, si říkám. Ale nechtěl jsem si kazit náladu, tak jsem to dobojoval a zaradoval se. Náladu jsem si už sice trošku zkazil, ale už jsem jim za to vyčinil,“ popisuje v legraci s o něco peprnějšími výrazy veselý gólman.
Ten se téměř dočkal vychytané nuly, což se však nakonec nezdařilo. „Vždycky chce mít člověk nulu, hlavně když se zápas vyvíjí tak, že tam ta nula dlouho svítí. Ale hlavní je výhra,“ říká ve stručnosti gólman, kterého mají fanoušci spíše za introverta. V úterní večer však ukázal, že opak je zřejmě pravdou. Na otázku, zda se mu s vzrůstající formou zlepšila i náladu, odvětil se smíchem: „Jak jste to poznali, že jsem neměl dobrou náladu? Já mám dobrou náladu od začátku sezóny. Doufám, že mi to vydrží. Ani si nepamatuji, kdy jsem naposled chytal doma, ale důležitá je každá výhra. Dnes se mi to povedlo, tak je to fajn. Před zápasem vždy trenér řekne, kdo bude chytat, a každý se toho chopí, jak nejlépe umí. Víc neřeším,“ ukončil své pozápasové ohlasy Jiří Trvaj.