Zlom v posledních minutách aneb jak je důležité míti Melouna

Komentář k zápasu

Kometa přivítala v Rondu Ústí nad Labem, které zatím ještě letos nepoznalo po 60 minutách hořkost porážky na cizím ledě, pouze jedinkrát prohrálo v prodloužení. Její hráči naopak zase ještě nemuseli zpytovat svědomí po ztrátě bodů v domácím prostředí. Kometa stále postrádá zraněné Sedláčka s Alešem Staňkem, kteří již sice začínají trénovat, ale na zápasové zatížení to zatím ještě není. Zdravotní otazník visel i nad startem Jana Fadrného, ale všem fandům se ulevilo, když se jako úplně první domácí objevil v bráně vedoucí k ledu. Díky všem těmto faktům bylo možné očekávat nadmíru zajímavý zápas.

To se již od počátku také začalo naplňovat. Obě mužstva hned od začátku šla do zápasu s vervou a počínala si velmi aktivně. V prvních minutách měli poněkud navrch hosté, domácí brankář Maláč si musel připsat pár, byť ne příliš složitých zákroků. Jeho protějšek Sáblík měl klid jen do 4. minuty. Nejprve jej Fadrný obhodil blafákem, jenomže ke gólmanovi přidal i půl branky. Hned vzápětí Sáblík úspěšně zlikvidoval Baranykovu samostatnou akci, i Karlíčkovu dělovku od modré. Přemíra útočné snahy nechala skulinky v domácí obraně. Hodkovo zakončení Maláč ještě zlikvidoval, ale vhazovalo se po jeho levici. Hosté vyhráli vhazování, pukse dostal až k Pazourkovi, jehož nahození od pravého mantinelu si, asi po odrazu o něčí brusle, našlo cestu až za Maláčova záda – 0:1. Teď bylo na domácích, aby pevně převzali otěže zápasu. Pomoci jim k tomu mohlo vyloučení Šaffera, jenomže si nedokázali vytvořit stálý tlak. Ani další vyloučení, která postihla obě strany nepřinesla výrazné šance, byť neustále na pozoru se museli mít jak oba gólmani, tak i všichni obránci. Hra měla opravdu vysoké tempo a výbornou kvalitu. K soustavnému tlaku se Kometa dostat až v posledních pěti minutách první třetiny. Zle svírali hosty. Největší šanci měli Fadrný s Černým, ten však promarnil rozhodující okamžik, kdy měl zasunout do prázdné brnaky puk, který mu jeho spoluhráč naservíroval.

Kometa naposledy skórovala v závěru zápasu doma s Havířovem. Již víc jak 80 minut čeká na vstřelenou branku. Přitom šancí její hráči mají habaděj, jen zatím narážejí na propustnou zeď jménem Sáblík. Hra nahoru dolů pokračuje i po přestávce, Kometa ještě zpočátku dohrává v přesilovce po Lipinově vyloučení z I. třetiny, ale neúspěšně. Ve 27. minutě podržel Hodek Moskala a ještě než skončila kraťulinká výhoda domácích stihl faulovat podruhé., čímž si k signalizovanému trestu vykoledoval nášup. V přesilovce Appel s Meluzínem dostali ve velikánské skrumáži před Sáblíkem puk až těsně brankové čáře, ale chybělo snad pět centimetrů, aby se puk okolo pravé tyčky doplazil do sítě hostů. Na kontě domácích stále svítí nula. Potom se síly na ledě vyrovnaly, když si šel sednout na trestnou Moskal za zákrok, jakých před tím prošly kvanta bez zájmu hlavního arbitra. Ve 31. minutě, těsně před návratem Hodka na led, se už hosté radovali ze vstřelení branky z úniku Sýkory. Jenže ten ještě před zakončením se nedíval kam zvedá hůl a trefil do obličeje domácího Brančíka. Led zbarvila krev, Brančík putoval na šití na ošetřovnu a Sýkora, namísto oslavy vstřelené branky, na 2+2 minuty za katr. Domácí cítili, že teď se jim naskýtá šance. Tlačili se dopředu, jenomže ústecká obrana dnes pracovala bezvadně a bez ztráty kytičky přestála toho dlouhé oslabení, i zbytek celé třetiny. Domácí ani v této části hry nedokázali vstřelit branku a brněnskou lavičku již vedle střelecké impotence začínalo obcházet strašidlo první domácí porážky.

Zlomit mohla vše jedna jediná branka. Něco tak banálního se může občas, ale stát skoro neřešitelným problémem. Zpočátku hra patřila spíše hostům. Ve 43. minutě zničeho nic k úžasu i hostí vyloučil hlavní sudí na dvě minuty Appela. Zde pravděpodobně sehrála svou roli jeho pověst bouřliváka. V přesilovce se hosté hned dvakrát už radovali ze vstřelené branky, ale jak Jankových, tak i Kudrnovi, zkazil Maláč v poslední chvíli radost. V těchto okažicích své spoluhráče opravdu podržel. S přibývajícími minutami se hra stěhovala stále více před Sáblíka, hosté začali spoléhat na svou obranu, Sáblíka a výsledek 0:1. Ze všech sil domácí, podporovaní více než 3000 fandů, buší na ústeckou obranu. Rozhodčí pouští i poněkud ostřejší zákroky. Ví, že každé vyloučení teď může rozhodnout. Čtyři minuty před koncem udělají hosté, dnes již podruhé technickou chybu. Asi je špatně ve škole naučili počítat do pěti, neboť opět mají na ledě během hry o jednoho muže navíc. Celý stadión je ve varu, domácí mají asi poslední velkou možnost udělat něco s průběhem zápasu. Po 40 sekundách onen velký okamžik přišel, stadión exploduje nadšením, když se Meluzín dostal k odraženému puku, který doklepnul za Sáblíka záda a vyrovnal na 1:1. Zbývají asi tři minuty, do konce řádné hrací doby, ve kterých se ale diváci rozhodně nemají proč nudit. Asi z přebytku motivace dělají zejména hosté nezodpovědné zákroky. Domácí je sem – tam lehce oplácejí. Jeden z takových zákroků předvedl na své obranné modré Karlíček, ale reakcí hostů byla velká strkanice,která skončila naháněčkou na Appela, neboť původce zákroku se již „schoval“ na střídačce mezi spoluhráči. Appel rozhodně neměl pochopení pro lov na svou osobu a snažil se hostujícímu komandu vyhýbat. Z nepochopitelných důvodů jeho počínání však rozhodčí ocenil desetiminutovým osobním trestem, čímž napomohl brněnskému ostrostřelci k upevnění jeho pozice nejtrestanějšího hráče ligy. Dnes si již nezahraje, ale jeho kolegové dovedou zápas k remízovému konci.

A přichází prodloužení ! Nyní se nepíská opravdu skoro nic, čehož hosté využívají. Po poněkud tvrdším zákroku kolenem skončí na ledě Černý a jeho noha nevypadá nejlépe. Podobně skončil v přípravě Meluzín a pak musel několik týdnů absentovat. Tentokrát snad vše dopadne líp. Zraněného spoluhráče domácí borci pomstí. Ve 3. minutě prodloužení už nemohl rozhodčí nechat bez povšimnutí další z faulů hostí a signalizuje trest. Domácí se však nechtějí s pukem rozloučit a uměle tak protahují přesilovku. K vyloučení však již nedojde, neboť Moskal doráží Meluzínovu přihrávku až za Sáblíkova záda – v Rondu vybuchl festival radosti podruhé.