Rozhovory
včera
B r n o – V české extralize byste našli jen hrstku hráčů, kteří byli v loňské sezoně vytížení podobně jako Jakub Flek. Brněnský štírek odehrál prakticky všechno, co se odehrát dalo. Přípravné zápasy, téměř všechny reprezentační podniky EHT, komplet celou extraligu a na závěr to nejlepší, mistrovství světa. Z něj se do kabiny Komety vrátil společně s Janem Ščotkou jako zlatý šampion.
Do přípravy Komety jste se připojil jako novopečený mistr světa. Jak se vám to poslouchá?
Je to krásný pocit, jsem za to strašně rád, že se nám povedlo udělat takový úspěch. Pauza sice rychle utekla, ale už jsem se docela těšil na kluky v naší kabině a na týmovou sezonu.
Mistrovské oslavy byly dlouhé a náročné?
Ještě nějaké dozvuky jsou a probíhají (smích). Slavili jsme několik dnů v Praze, i doma ve Varech a slíbil jsem i lidem v Brně, že jim medaili přivezu ukázat. Každý si oslavy užil na maximum, já slavil několik dnů v kuse. Pravdou je, že někteří kluci odpadli a pokračovali po nějaké pauze, já patřil k tomu pevnému jádru, které vydrželo nejdéle (smích).
Vaše sezona byla extrémně dlouhá a náročná. Byl to z vašeho pohledu nejtěžší a zároveň nejúspěšnější ročník v kariéře?
Určitě souhlasím, už vlastně takhle jedu čtvrtou sezonu v řadě. Pokaždé je dlouhá, ale teď byla konečně mimořádně úspěšná. Vyhrát světový šampionát se nepovedlo řadě věhlasnějších hráčů, než jsem já. O to víc si toho vážím, že jsem mohl být u toho. Reprezentovat je pro mě to nejvíc, co v hokeji jde. Pokud to půjde, bude forma a vydrží zdraví, rád u nároďáku budu pokračovat dál.
Když jsme spolu v minulých letech mluvili o vašem příběhu, že jste málem ukončil kariéru, to by vás asi v životě nenapadlo, že o několik let později bude mít nad hlavou pohár mistra světa, že?
Kdyby mi někdo před těmi lety řekl, že se stanu mistrem světa a budu hrát v nejlepším reprezentačním týmu s nejlepšími hráči, zaklepal bych mu na čelo a řekl, ať si jde vyměnit doktora nebo rovnou prášky (smích). Je to pěkný příběh a vzpomněl jsem si na to. V hlavě mi probíhalo spoustu věcí a myšlenek. Je to asi takové zadostiučinění, protože jsem tu kariéru neměl fakt lehkou a svou cestu si udělal docela krkolomnou. Bez podpory své rodiny bych to určitě nedal, k hokeji bych se asi nevrátil. Výhru jsem věnoval právě i svým nejbližším, díky nim jsem zase začal hrát hokej a dosáhl takového úspěchu. Věřím, že dalších ještě dosáhnu.
V hledišti a v televizi vás vaši nejbližší pozorně sledovali. A co váš syn, také chodil fandit tátovi?
Vidíte, je to pár dnů, co oslavil rok. Synek byl skoro na každém zápase, některé večerní duely sice prospal mamince v náručí, ale vnímal to. Musím zaklepat, je to hrozně hodný mimčo, má rád kolektiv, obecenstvo. Dali jsme mu sluchátka kvůli hluku, žena měla k sobě i babičku s dědou, myslím si, že jsme to pěkně všichni zvládli.
Už padají doma otázky, jestli bude synek hokejistou po tátovi?
Ptají se spíš lidi okolo. Asi bych byl rád, kdyby hlavně sportoval a vybral si nějaký kolektivní sport. V hokeji bych mu nebránil. Hlavně bych si přál, aby byl v této bláznivé době především normální.
Prožil jste velmi hektický rok. Dokázal jste dobít baterky a přepnout hlavou na věci budoucí?
Od hokeje jsem vypadnul asi na tři týdny, jsem odpočatý fyzicky i psychicky. Dvakrát jsme byli na Mallorce, užili jsme si to, byla to krásná dovolená. Všichni se k nám chovali slušně a neměli jsme žádné problémy.
Také jsem vás zaregistroval na filmovém festivalu v Karlových Varech. Jste milovníkem filmů?
To se úplně říct nedá. Pozvánku na červený koberec jsem teda nedostal, a asi bych o to ani dvakrát nestál. Doma když běží televize, je to spíš taková kulisa. Filmový festival mám ale rád z jiného pohledu. Má svou tradici a historii. Dostal jsem pozvánku na různé večírky, například s lidmi, kteří řídí největší firmy v republice. Bylo zajímavé jim vykládat můj příběh a bavit se s nimi o hokeji. Jsem z Mariánských Lázní, ale Vary jsou prakticky můj domov, i moje paní odtud pochází, máme tady zázemí a rádi se tam vracíme.
Nicméně už třetím rokem je pro vás aktuálním bydlištěm Brno. Jak jste se s rodinou zabydleli v jihomoravské metropoli?
Nám se tady hrozně líbí, Brno máme rádi a nic nám tady nechybí. Když bych to měl ale srovnat, Vary jsou klidnějším městem, člověk si tam jede spíš odpočinout. Brno je naopak energičtější, žije zde mnoho mladých lidí, studentů, je to více společenské město.
Pro vás začala společná příprava s týmem v tomto týdnu, v jaké jste fázi?
Na tři týdny jsem si dal fakt pořádný oraz, protože tělo bylo po sezoně zhuntovaný. Pak jsem začal trénovat, chodil do posilovny a cvičil i na dovolené. Šel jsem si zaběhat, dal nějaká cvičení a taky držel poctivě životosprávu. Ráno jsem vyslal rodinku na pláž, pak jsem se k nim připojil.
Blíží se doba, kdy celý tým vyjede na led. Už se na něj těšíte, nebo byste se mu ještě raději vyhnul?
Už mám fakt docela chuť, na led se těším a přiznám se, že už jsem se v tomto týdnu párkrát sklouznout byl. Musíte si to zase osahat, vyzkoušet novou výstroj. Jo, těším se na novou sezonu a jak to všechno vypukne.
Ještě před startem soutěže máte několik přípravných zápasů včetně soustředění v Itálii. Budete to brát zároveň jako soustředění a poznávání nových spoluhráčů?
Jasně, bude to zase něco jiného. Jsem za to rád, člověk alespoň vypadne z toho domácího prostředí. Stmelíme partu, odehrajeme nějaké zápasy a věřím, že si to užijeme.
Když jste přišel do kabiny, rychle jste se zorientoval, kdo kde sedí a jací noví spoluhráči vám přibyli?
Hodně hráčů znám. S Tomášem Rachůnkem jsme snad pět let hráli v jedné lajně, Gašpera Krošelje znám z Boleslavi, s Hynkem Zohornou jsme byli v reprezentaci. Český rybníček je malý, myslím, že se většina známe. Těším se, jak dojedou zbylí kluci z ciziny, a že budeme jako tým fungovat.
