Rozhovory
včera
B r n o – Brněnská juniorka již má polovinu utkání základní části před nadstavbami za sebou. Poslední čtyři duely odehrála na venkovním ledě, tuto šňůru navíc natáhne v pátek proti jihlavské Dukle. Nejen o tom se rozpovídal devatenáctiletý útočník Robin Rakus, jenž během šestnácti zápasů nasbíral čtrnáct kanadských bodů.
Robine, více než polovinu základní časti již máte za sebou, jak byste ji zhodnotil?
Začátek nebyl úplně dle našich představ. Měli jsme tam pár výher i proher, bylo to jako na houpačce. Posledních pár zápasů, hlavně těch venkovních, co jsme odehráli, bylo v dobrém tempu. Byli jsme dobře nastavení a už se ty zápasy překlápí více na naši stranu, což je super.
Odehráli jste dlouhou pasáž bez domácího utkání, páté v řadě vás čeká v pátek v Jihlavě. Jak náročné to pro vás bylo?
My se na ty zápasy těšíme, protože s kluky jedeme ven. Užíváme si to, že jsme spolu a trávíme společně čas. Je to sranda, takže to má i svá pro. Samozřejmě to cestování je už trošku otravné, když jedeme například čtyři hodiny do Liberce. Každopádně si myslím, že nás to vůbec nijak nepostihlo a teď se nám i venku daří o trochu více.
Hned ve třech zápasech po sobě jste se trefil, proti Mladé Boleslavi jste se podílel dokonce na všech brankách. Spolupráce s Adamem Boltvanem a Davidem Moravcem vám tedy šlape?
Je to super, já jsem se ze začátku trochu trápil, dlouho jsem žádný gól nedal. Spadl ze mě po tom prvním gólu obrovský kámen. To, že jsem dal potom branku i v dalším zápase a poté i v Boleslavi mi udělalo opravdu radost. Spolupráce je skvělá, s kluky si na ledě vyhovíme a zatím to funguje. Musím to zaklepat, ale zatím dobrý (úsměv).
Robin Rakus v utkání proti Mladé Boleslavi, foto: Caroline Elizabeth Zalud
Proti vašemu dalšímu soupeři jste velmi úspěšně otevřeli letošní sezonu, jak se na páteční utkání těšíte?
Já jsem tu první zápas nehrál, o to větší mám ale motivaci. Utkání skončilo vysokou výhrou pro nás, ale na ten zápas už se vůbec nedíváme. Myslím, že to bude velice těžké utkání. U nich na malé hale se hraje tvrdě, bude to nepříjemné. Víme, že si umíme vytvořit šance, takže se jich nebojíme. Respekt samozřejmě máme, ale doufáme, že vyhrajeme.
Soupiska se oproti loňsku výrazně nezměnila, jaký největší rozdíl v týmu vnímáte?
Moc těch rozdílů není, je pravda, že to jádro tady zůstalo. Přijde mi to hodně podobné jako loni. Samozřejmě, že ti hráči, co odešli, nám chybí, hlavně mně osobně. Zase to nahrazuje těch pár nových. Takže se to tak vyváží a myslím, že to může být podobné jako v minulé sezoně.
V loňské sezoně jste si hodně pochvalovali partu v kabině, dá se tedy říct, že to letos bude stejné?
Je to super, ale ještě nebudu říkat, že je to stejné jako loni, protože sezona je dlouhá. Po nadstavbách před play-off si pak můžeme říct, jestli je to opravdu tak skvělé jako loni.
Liší se to pro vás tato sezóna z toho pohledu, že už jste jedním z nejstarších v kádru?
Uvědomuju si, že jsem starší. Nicméně se snažím makat pořád stejně, abych předal nějakou tu morálku těm mladým. Aby viděli, že i když tu mám odehranou třetí nebo čtvrtou sezonu, že na sobě pracuju pořád stejně. Snažím se předávat hlavně pozitivní zkušenosti.
Utkání proti Přerovu, foto: Caroline Elizabeth Zalud
Kromě hokejových povinností jste taky nastoupil na vysokou školu, jak je pro vás náročné ji s Kometou skloubit?
Studuji trenérství, obor lední hokej tady na Masárně. Těch hodin tam moc nemám, dejme tomu dvě tři denně od pondělí do čtvrtka. Je to v pohodě, dá se to všechno stihnout. Jen musím více komunikovat s učiteli, protože už to za mě nevyřeší třeba třídní. Jsem tam sám za sebe a musím si vše zařizovat.
Co je podle vás nejsilnější stránkou vašeho mužstva?
Může jich být víc? (smích) Určitě je to bojovnost, trpělivost. Jak to ze začátku bylo nahoru dolů, tak jsme to ustáli a ta trpělivost se zde projevila, jelikož byly špatné dny a pak i ty dobré, protože jsme měli snahu to překlopit na naši stranu.
Pro letošní sezonu se změnil systém soutěže, takže jste si zahráli proti celkům, které jste v loňské sezoně nepotkali. Jak tuto změnu hodnotíte?
Mně osobně se to líbí, protože nehrajeme pořád proti těm stejným soupeřům. Loni jsme hráli třeba s Třincem čtrnáctkrát, i s play-off a nadstavbami. Za mě je určitě pozitivní, že to není rozdělené a jsme všechny týmy dohromady.
Utkání proti Litvínovu, foto: Caroline Elizabeth Zalud
Překvapil vás třeba nějaký soupeř?
Nevím, jestli vyloženě překvapil, ale jsou tam kvalitní týmy. Nejtěžšími soupeři byly určitě Třinec a Liberec. Jsou to týmy na top úrovni tady u nás. Utkání proti nim jsou taková více namotivovaná, protože jsme se s nimi potkali i loni v play-off.
Proti komu se vám hrálo nejlépe?
Jak jsme teď hráli venku proti Hradci a Pardubicím, tam se nám hrálo velmi dobře. Cítili jsme se dobře jak v kabině, tak potom na ledě. Zmínil bych asi všechny venkovní zápasy od druhé půlky. Nevím, čím se to překlopilo, ale to štěstí se na nás nalepilo a dařilo se nám.
První letošní utkání proti Liberci nabídlo mnoho branek, oproti tomu to druhé, vaše zatím poslední odehrané, bylo velmi vyrovnané a moc gólů nepadlo. Čím to, že ty zápasy byly tak rozdílné?
Brankáři chytali výborně, musím dát kredit Honzíkovi (Jan Ondráček, pozn. red.) i jejich gólmanovi (Sebastian Charvát, pozn. red.). Ukázali to i v nájezdech. Myslím si, že ten zápas byl velmi atraktivní pro diváky. Šance tam byly, jenom góly ne. Bylo to velmi vyrovnané a na vysoké úrovni, akorát branek padlo málo.
