Jsem šťastný, i proto se mi v Kometě daří, říká letošní navrátilec Peter Mueller

Už je to nějaká doba, co jste v Brně naposledy hrál, co vás po přesunu do zahraničí přivedlo k návratu do české extraligy?
Zpátky mě přivedl především telefonát od Tomáše Vincoura. Chvíli jsme se bavili a řekli jsme si, že pokud budou mít obě strany zájem, tak se můžeme dohodnout na spolupráci. Samozřejmě jsem byl z toho telefonátu nadšený a nesmírně jsem si vážil příležitosti k návratu do Komety. Je to skvělý pocit, být zpět ve městě, hrát před našimi fanoušky v této hale. Je to velká pocta, že tu mohu opět hrát a vážím si toho.

Poslední sezonu jste trávil v německém Wolfsburgu, proč jste své angažmá ukončil tak náhle?
Do Německa jsem se vlastně přesunul ihned po ukončení mého angažmá v České republice. Můj odchod vyplynul ze situace, protože spolupráce nefungovala úplně tak, jak by měla. Nyní jsem rád, že jsem zase v extralize, avšak Wolfsburgu bude i nadále přát úspěch.

Můžete ze svého pohledu porovnat, jak moc se liší německá liga od té české?
Neřekl bych, že se tyto dvě soutěže nějak zásadně liší. Když se člověk podívá například na hokejovou Ligu mistrů, tak je jasně patrné, že jsou poměrně srovnatelné. Řekl bych, že většina nejvyšších soutěží v Evropě jsou si vlastně velice podobné. Největším rozdílem jsou dlouhé cesty autobusem na zápasy, především kvůli tomu, že Německo je velká země. Herní projev je možná trochu více podobný severoamerickému hokeji, jelikož jsou týmy z poloviny složené z cizinců, především z Američanů, či Kanaďanů. Limit cizinců v mužstvu je myslím okolo jedenácti zahraničních hráčů, což je vysoké číslo ve srovnání třeba s českou extraligou. V některých týmech se sice tolik cizinců nenachází, ve většině z nich jich však hraje opravdu dost.

Když už jsme u dlouhých přesunů, mohl byste nějak porovnat kvalitu cestování po zápasech v jednotlivých zemích?
Co se týče konkrétně Wolfsburgu, tak nejkratší výjezd byl něco mezi dvěma a půl hodinami a nejdelší trval něco okolo sedmi, či dokonce osmi hodin. Je zřetelné, že oproti Česku je to veliká změna. Z Brna míváme nejdelší cesty o dost kratší, trvají zhruba čtyři hodiny, a to je poměrně výrazný rozdíl.

Ve které evropské lize byla podle vašeho názoru nejlepší atmosféra na stadionech?
Rozhodně v České republice. Vždy všem vykládám, jak neskutečná atmosféra je v Brně a všechny přátele zvu na naše domácí zápasy. Zdejší kulisu je zkrátka těžké popsat, pokud ji člověk nezažije na vlastní kůži.

Co myslíte, jak váš přijali fanoušci po vašem návratu?
Je to složité, jelikož jsem Brno v předešlých letech vnímal jako domov a jako místo, které nikdy nechci opustit. Potom se však stalo mnoho věcí a nyní, když jsem opět tady, tak doufám, že brněnští fanoušci rozumí tomu, jak moc si svého návratu vážím a jakou mám radost z toho, že před nimi mohu znovu hrát. Je mi jasné, že okolo mě mohlo být v několika posledních letech trochu napětí a rozumím tomu. Nyní jsem však rád za to, jak mě zde přivítali a vážím si jejich podpory.

Malinko odbočíme. Navštívil jste i mnoho evropských měst, kde se vám líbilo nejvíce?
Vzhledem k tomu, že Vídeň je odsud velice blízko, tak jsem se v poslední době několikrát podíval právě tam. Dřív během mé profesionální kariéry jsem hrával i ve Švýcarsku, konkrétně v Curychu, kde to bylo velice pěkné a bylo tam hodně míst k prozkoumání. Díky hokeji jsem procestoval opravdu hodně míst, je poměrně složité vybrat pouze jediné, kde by se mi líbilo nejvíc. Obecně bych však řekl, že jsem si zahrál v mnoha pěkných městech, díky čemuž jsem měl mnoho příležitostí k poznání Evropy.

A který evropský stadion se vám líbil a oblíbil jste si ho?
Krom Brna se mi velice líbilo ve švýcarském Davosu, kde se tradičně hrává Spenglerův pohár. Je to unikátní budova, vzhledem k tomu, jakým způsobem je celý stadion postavený a kde se vlastně nachází. Stadion je prakticky celý ze dřeva a působí téměř jako katedrála. Takže hned po brněnském stadionu bych vybral právě arénu v Davosu.

V Evropě je mimo hokeje velmi populární také fotbal, měl jste možnost navštívit i nějaké fotbalové utkání ve volném čase?
Ano, dříve jsem několik fotbalových utkání navštívil. Na žádném jsem v poslední době sice nebyl, ale můj syn je velký fotbalový fanoušek, takže se jej snažíme brát na co nejvíce fotbalových zápasů to jde, když jsme tady v Evropě. Snažíme se mu tak plnit jeho sny.

V Brně se vám po návratu do klubu prozatím velice dobře daří, co přisuzujete tomuto dílčímu úspěchu?
Velký podíl na tom mají spoluhráči a naše útočná formace, kterou jsme dokázali vytvořit. Zároveň mi velice pomáhá, že celý klub mě uvítal zpět, dal mi možnost za něj znovu nastoupit a pomoci týmu k vítězství. Doufám, že to v tomto duchu bude pokračovat i nadále, a že ještě dosáhneme mnoha úspěchů. V tuto chvíli se cítím velice dobře a příjemně, což dle mého názoru hraje v mém výkonu velkou roli. Čím je člověk šťastnější, tím hraje lépe a tím větší zábava pak je nastupovat na led do každého zápasu. Moje nynější forma tedy zajisté vzešla i z přístupu klubu a taktéž i z podpory fanoušků.

Jste obecně známý svojí tvrdou střelou a skvělým zakončením, trénujete toto nějak speciálně?
V tomto případě jde především o pravidelný trénink. Střílím vždy před startem tréninku a také po jeho konci, pravidelně se protahuji a také tvrdě trénuji v posilovně. Jsem si vědom, že dobré zakončení a střelba tvoří velkou část mé práce a mé pozice v mužstvu, takže si musím být jistý, že jsem na zakončení vždy připraven.

Když jste se nyní vrátil, s kterými spoluhráči jste se již znal? A jak proběhlo vaše opětovné setkání?
Je jich opravdu hodně (směje se). Mám takový dojem, že jsem po příchodu znal tak 90% mých nynějších spoluhráčů. Spíš by se mi podařilo lépe vyjmenovat hráče, které jsem neznal. Bylo samozřejmě skvělé se se všemi opět setkat, byl jsem neskutečně šťastný, když jsem mohl přijít do kabiny a vidět všechny ty známé tváře. Potřásli jsme si rukama, objali jsme se, a to nejen s týmem, ale také i s ostatními zaměstnanci, což mě velice potěšilo.

A co ostatní spoluhráči?
Seznámení s nimi proběhlo v naprosté pohodě, hlavně také díky tomu, že všichni kluci, kteří hrají hokej, jsou podle mě skvělí. Hokejové prostředí je velice propojené, takže se hráči během své kariéry často potkají někdy v průběhu svých kariér. I když se tedy s někým člověk doposud neznal osobně, tak seznámení většinou trvá opravdu velice krátko a za chvíli to je jako bychom se znali již léta. Přesně tak si myslím, že to probíhalo zde a klukům patří veliký díky za to, jak vřele mě přijali.

Herně jste si hodně sedl s Adamem Zbořilem a Kristiánem Pospíšilem, věděl jste, že to mezi vámi bude fungovat už od prvních společných tréninků?
Člověk velice brzy pozná, jestli spolupráce bude fungovat, ať už je to na prvním společném tréninku, nebo to vyplyne z pouhé konverzace mimo led. Často jde jen o to, jak probíhá celá komunikace mezi hráči, jak se vyvíjí jejich vzájemné debaty, jak společně mluví a jestli na věci nahlížejí stejným způsobem. Když je mezi hráči dobrá komunikace mimo ledovou plochu, tak je velmi pravděpodobné, že si budou rozumět i během zápasů. S Adamem Zbořilem a Kristiánem Pospíšilem bylo jednoduché zjistit, že to mezi námi bude fungovat, jelikož máme na hru stejný náhled a všichni máme chuť hrát stejný styl hokeje. Bavíme se spolu takřka neustále, ať už na ledě, či na střídačce, nebo i v kabině, což mi přijde opravdu skvělé. Jde o to, že se navzájem snažíme jeden z druhého udělat lepšího hráče. Nemůžeme být spokojeni pouze s jedinou přihrávkou, jelikož šance může nastat až o další dvě, nebo tři přihrávky později, tudíž jsem jim vděčný za to, že mě mezi sebe vzali i přesto, že jsem se k týmu přidal až později v sezoně. Mám také radost z našeho dosavadního výkonu a doufám, že to mezi námi bude takto skvěle klapat i nadále.

Myslíte tedy, že i komunikace mimo led na tom má velký podíl?
Ano, podle mého názoru je tento typ komunikace velice důležitým faktorem. Když mají moji spoluhráči něco na srdci, či mají ke hře nějaké připomínky, postřehy, nebo pokud chtějí něco vyzkoušet, tak je důležité o tom mluvit. Když společně hrajeme, tak si navzájem musíme téměř číst myšlenky, takže spolu musíme komunikovat. Často si potřebujeme promluvit o tom, co je potřeba zlepšit, abychom měli na ledě co největší úspěch, takže ať je to na tréninku, či během zápasů, tak se vždy snažíme o naší hře konverzovat.

Změnilo se v Brně něco od doby, co jste tady hrál naposledy?
Hodně se tady staví (směje se). Samozřejmě jsou tu nějaké nové restaurace, možná se mi také zdá, že je Brno o něco populárnější, a že se stává více a více populární každým rokem, což je určitě skvělé a těší mě to právě kvůli mému vztahu k tomuto městu. Všiml jsem si, že se zde hodně buduje, čemuž odpovídá počet stavenišť.

Když jste zmínil staveniště, co říkáte na stavbu nové multifunkční arény na výstavišti?
Nová aréna je neuvěřitelný a úžasný projekt, který posune Brno na ještě vyšší úroveň, co se týče hokeje, či celkového povědomí o městě. Myslím, že to bude skvělé, až se nová hala dostaví.

Mluvili jsme o změnách ve městě, ale co vy, změnil jste se, nebo je to pořád ten stejný Peter Mueller?
Podle mého jsem prostě stále ten stejný Peter, jakým jsem býval. Považuji se za toho samého člověka, který chce hrát hokej a užívat si každý zápas.

Které utkání jste si doposud nejvíc užil?
Bude to nejspíš úplně první utkání v dresu Komety po tak dlouhé době. Byl to zápas proti Mladé Boleslavi, který jsme vyhráli. Bylo skvělé nastoupit do vítězného utkání. Naše lajna měla úspěch už od prvního zápasu, což mě ještě utvrdilo v tom, jak jsem ze svého návratu šťastný. Cítil jsem se jako kdybych do Brna přišel úplně poprvé a těším na další zápasy, které nás čekají.

Jak jste prožíval svůj první gól po návratu do Komety?
Byl to úžasný pocit. Je těžké to celé popsat slovy, zkrátka ta podpora fanoušků a ten celkový fakt, že to bylo během domácího utkání, to celé dohromady tvoří naprosto neuvěřitelný a nepopsatelný pocit. Bude to pro mě moment, na který nikdy nezapomenu. Celá situace vzešla z přihrávky od Kristiána Pospíšila, který zavezl kotouč do útočného pásma a já pak jen poslal kotouč za gólmanova záda.

Velká část sezony je stále ještě před námi, je nějaký konkrétní zápas, na který byste se těšil nejvíce?
Myslím, že každý zápas má něco jiného, podle toho, proti kterému soupeři zrovna hrajeme. My se nyní nemůžeme dívat příliš daleko do budoucnosti a zaměřovat se příliš na to, proti komu budeme hrát, musíme být zkrátka připraveni na každé utkání, které nás čeká. Praha je naším velkým rivalem, takže proti Spartě jsou to vždy důležité a zajímavé zápasy, ale v tuto chvíli je pro nás každé utkání velkým utkáním.

V České republice působíte již nějakou dobu, jak jste na tom vlastně s češtinou?
Určitě by mohla být lepší. Snažím se, ale z nějakého důvodu mi to prostě nejde do hlavy tak, jak by mělo a občas se pořádně ztrapním, když se snažím mluvit česky (směje se). Přál bych si, aby toho měla angličtina s češtinou více společného, ale bohužel zrovna tyto jazyky příliš podobností nemají. Myslím, že jsem se oproti mému minulému působení v Brně trochu zlepšil, ale spíše v tom smyslu, že rozumím mnohem lépe, než že bych dokázal lépe mluvit. Každopádně se nevzdávám a budu se dál snažit!