Dorostenecký hokej
před 2 dny
B r n o – Michal Hartl se v posledních týdnech rozhodně nenudil. Za sebou má dvě reprezentační akce, na té druhé, která se odehrála v Gruzii, dovedl jako kapitán českou reprezentaci do šestnácti let dokonce k bronzové medaili. Jak tento útočník brněnského dorostu vnímal obě události a jak prožívá návrat zpátky do Česka?
Michale, máte za sebou turnaje ve Švýcarsku a poté v Gruzii. Jak je hodnotíte?
Reprezentační akce hodnotím velmi pozitivně. Na obou jsme udělali super výsledky.
Na obou akcích jste měl možnost obléknout dres s kapitánským céčkem. Jak se to stalo?
Trenéři mi řekli, že budu dělat kapitána na akci ve Švýcarsku. V samotném Švýcarku jsem se pak dozvěděl, že budu mít céčko i na olympijském festivalu v Gruzii. Být kapitánem v reprezentaci vnímám jako velkou čest. Komu se to totiž poštěstí? Dřív jsem byl vždycky v repre jenom asistentem, tohle byla pro mě první zkušenost s kapitánstvím.
Liší se nějak role kapitána a asistenta?
Kapitán většinou řídí tým od rozcvičky až po konec zápasu, v tom je to jiné oproti asistentům. Ti kapitánovi “jenom” pomáhají.
V Gruzii byl s vámi také spoluhráč z Komety Robin Kavan. Bylo to o to příjemnější?
Byl jsem rád, že jsme tam hráli spolu. Už ve Švýcarsku jsem byl s jedním spoluhráčem odsud z Komety, konkrétně s Petrem Kijonkou, s tím se znám taky odmala. Obecně se ale se všema klukama nějak tak známe z různých akcí, nebylo to tedy nic nového. Na obou turnajích se sešla dobrá parta.
V poslední době jste se hodně nacestoval, bylo to náročné?
Ze začátku docela ano. Ze Švýcarska jsem dorazil nejdřív do Česka, tady jsem se trošku srovnal a po pár trénincích letěl do Gruzie. Cestování jako takové mi problém nedělá, horší to bylo se zápasy. Za dva týdny jsem jich měl osm, to bylo docela těžké.
Zažil jste nějakou podobnou akci, jako byla ta v Gruzii, někdy dřív?
Zatím to byla asi největší akce, na které jsem byl. Taková větší byla také Olympiáda dětí a mládeže, ta v Gruzii ji ale přeci jen o něco překonala.
Ženský hokejový tým do šestnácti let vyhrál těsně před vámi zlato, byli jste holky podpořit?
Dorazili jsme v den, kdy hrály holky finále. Bohužel jsme díky tomu neměli možnost se na ně jít podívat a zafandit.
Jak hodnotíte turnaj na Evropském olympijském festivalu mládeže?
První zápas, který jsme hráli proti Švýcarsku, hodnotím velmi dobře. Troufnu si říct, že jsme vyhráli nad favority zápasu. Pak jsme si ale mysleli, že to půjde samo. Dostali jsme od Rakouska facku. Řekli jsme si, že se dál musíme dobře připravit, což se také moc nepovedlo. Do posledního zápasu jsme šli s tím, že do toho dáme všechno, že nemůžeme nic ztratit. To nám vyšlo.
Dá se vypíchnout nějaký tým, který byl nejtěžší nebo nejnepříjemnější?
Všechny týmy byly nepříjemné, byla to mezinárodní soutěž, navíc všichni byli kategorie U17, zatímco my měli výběr U16. To, že byli ostatní U17 ale pro nás nebylo nic nového, tady v Česku se tahle kategorie hraje normálně. Šlo to na tom znát jen trochu.
Po dvou porážkách v play-off nebylo jistě jednoduché jít hrát o bronz. S čím jste do utkání šli?
Trenér nám říkal, že se máme poučit z chyb, které jsme dělali. Jak už jsem zmiňoval, nemohli jsme ale nic ztratit.
A recept na zisk medaile?
Hráli jsme jako tým, nikdo nedělal žádné blbosti. Naše hra byla dobrá jak v ofenzivě, tak v defenzivě. Hráli jsme na puku, jak jsme si řekli.
Zápas o třetí místo jste hráli s Ukrajinou, za kterou nastoupil spoluhráč z kabiny Komety Jaroslav Panasenko. Byl o to zápas zajímavější?
Většina hráčů, co hrála za Ukrajinu, hrála i tady v Česku. Dost jsme se s nimi tedy znali. Někteří hráči byli prý z Ameriky, jiní i z jiných míst. S Jardou Panasenkem jsme se ale během zápasu hodně popichovali (úsměv).
Je pro vás tento bronz největší úspěch v kariéře?
Řekl bych, že to je zatím můj největší úspěch i skrz to, že jsem byl vyhlášený nejužitečnějším útočníkem turnaje. Pro medaili jsem ale zatím doma žádné místo nenašel, den před zápasem s Mladou Boleslaví jsem přiletěl zpátky do Česka. Celý den jsem akorát spal, potom šel do školy. Ani jsem nečekal, že budu hrát právě už proti Boleslavi, zjistil jsem to v den zápasu.
Zpátky do extraligového hokeje jste naskočil opravdu brzy, jak se vám dařilo aklimatizovat?
Před zápasem jsem se cítil velmi dobře. V jeho průběhu jsem už ale začal být unavený, pořád jsem cítil časový posun.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
