Proti Třinci jste prolomil střeleckou smůlu a dnes hned přidal další kousek. Je tedy vaše zakletí definitivně pryč? No kéž by to tak bylo. Jsem rád, že to tam zase spadlo. Škoda, že se nehraje i teď v neděli.
Na druhou stranu můžete o to víc slavit. No tak asi by se mohlo. Sobota a neděle jsou teď volné, trénink je až v neděli odpoledne. Tak možná zajdeme s klukama někam na večeři.
Nejen, že jste začal dávat góly, ale vypadá to, že se i víc dostáváte do šancí. Čím to je? Novými spoluhráči? To si nemyslím, pro mě vlastně zůstalo všechno stejně, hrajeme stejným systémem. Ty šance jsem jednou prostě musel začít proměňovat. Jakmile se to jen jednou trošku povede, tak se do hlavy dostane, že to jde. A pak je všechno jednodušší. Sport je z osmdesáti procent v hlavě. A když v ní máte nějakou překážku, tak je těžké se z toho dostat.
Při tom vašem vítězném gólu to vypadalo, že žabka od Tomáše Svobody dopadla přímo na čepel hole. Byla to mistrovská práce? No nic moc právě. Já jsem Tomášovi říkal, že jsem se musel trochu zbytečně natahovat. Že kdyby to dal přesně, tak by to bylo lepší.
Mohla ta akce být ještě pozůstatek vaší dlouhodobé spolupráce v jednom útoku?
Ne. To prostě vyplyne ze hry. Kdyby tam byl někdo jiný, tak mi to dá úplně stejně. Stejně blbě. (smích)