Profil Lubomíra Oslizla
Narodil se 10. října 1957 v Opavě, kde s hokejem začínal a později i v Opavě trénoval v nejvyšší soutěži. V roce 1976 přestoupil do prvoligového Zetoru Brno, kde působil čtrnáct sezón, z toho pětkrát byl kapitánem týmu. V Kometě zanechal výraznou stopu, v tomto klubu odehrál 527 zápasů, ve kterých vstřelil 65 branek a zaznamenal 100 asistencí. Jako obránce patřil ke stálicím a hlavním pilířům defenzivy, mimo jiné nastupoval v obranném páru se současným vedoucím mužstva Otou Železným, dále byl v týmu s Karlem Nekolou, Svatoplukem Číhalem, Liborem Havlíčkem a dalšími bývalými nebo současnými trenéry Komety.
V letech 1978 až 1980 absolvoval vojenskou službu v Dukle Trenčín, na přelomu osmdesátých a devadesátých let krátce působil v zahraničních klubech EHC Straubing (Německo), Kirkcaldy Kestrels (Skotsko) a SG Zoldo (Itálie). Zúčastnil se mistrovství světa juniorů v ledním hokeji 1977, kde s československým týmem na domácí půdě získal třetí místo a byl zvolen do all-stars týmu turnaje.
Aktivní kariéru ukončil roku 1994 a stal se trenérem. Vedl mládežnické týmy brněnské Komety a českou reprezentaci do 17 let, v Brně pak byl u mužstva dospělých asistentem trenéra a v letech 2002-2003 a 2005-2006 i hlavním koučem, kromě toho trénoval extraligovou Opavu, Senators Rosice, HC Přerov, HKm Zvolen a SHK Hodonín. K týmu Komety se vrátil jako asistent trenéra Zdeňka Venery ve "stříbrné" sezóně 2011/2012.
Oslizlo se vrátil do hokejového prostředí v loňské sezóně, kde byl asistentem Jana Zachrly v brněnské juniorce. Byl tak u fantastické jízdy za mistrovským titulem. Po roce v mládežnické soutěži se zkušený lodivod posunuje do seniorské soutěže. Velkou radost z návratu na extraligovou střídačku bude mít i jeho nejvěrnější fanoušek Lachtan, jehož transparent "Oslizlo gól" zná většina starších, ale i mladších fandů.
Od nové sezóny budete působit jako asistent Libora Zábranského, vracíte se tak po šesti letech znovu na střídačku áčka. Jak moc se těšíte na extraligový kolotoč?
Těším se moc. Muži mají za sebou velké úspěchy a byl jsem velmi potěšen, že jsem dostal nabídku spolupracovat v tomto úspěšném realizačním týmu.
Se střídačkou Komety máte velké zkušenosti prakticky ze všech možných soutěží. Především v průlomové sezóně jste s trenérem Zdeňkem Venerou dosáhli obrovského úspěchu. Vybaví se vám to zpětně?
Určitě ano, to byla skvělá sezóna. Nikdo to od nás nečekal. Dokázali jsme se probojovat z předkola až do finále, a kdybychom v něm neměli tolik zraněných hráčů, myslím si, že by dopadlo jinak.
Od loňského ročníku jste působil jako jeden z trenérů brněnské juniorky. Co jste dělal předtím, u hokeje jsem vás nějakou dobu neregistroval?
Jak jsem skončil v Kometě, trénoval jsem ve slovenském Zvolenu, poté v Hodoníně a chvíli jsem měl od trénování pauzu. Pak jsem se vrátil do Komety a dělal asistenta v juniorce.
Když už jsme u té juniorky. Byli kluci tak dominantní a šli si za svým cílem? Co vám tato mládežnická soutěž ukázala?
Soutěž byla nesmírně náročná a musím říct, že rok v juniorce mě dokázal hrozně nabít. Znovu jsem dostal obrovskou chuť do hokeje. Měli jsme v týmu šikovné kluky, tréninky a příprava byla na velice dobré úrovni. Ukázalo se to i na konci základní části a pak následně v play-off, které jsme zvládli skvěle.
Považujete titul s juniorkou za váš největší trenérský úspěch v kariéře?
Myslím si, že ano, byť i druhé místo v extralize jako asistent nebylo vůbec špatné. Teď titul v juniorce, cením si toho dost.
Patříte mezi legendy klubu a jako obránce jste v Brně odehrál velký počet zápasů. Současně jste trénoval v dobách první a druhé ligy. Sledoval jste neustále hokejově dění?
Sledoval jsem to pořád, a to jak v dobách zlých, tak v těch dobrých. Je vidět, že se v Kometě pracuje v posledních letech dobře, je nastolený systém, který funguje od mládeže a vrcholem jsou úspěchy mužů.
Zeptám se ještě na mladé hráče. Jsou v kádru juniorky kluci, kteří mohou být jednou tahouny v prvním týmu?
Nechtěl bych jmenovat konkrétně, ale měli jsme v týmu velmi kvalitní hráče. Vzorem pro ně je chlapský hokej, hodně tomu dávali a jejich cílem je se dostat do extraligy. Velkou zkušenost jim dala i první liga v Třebíči a Přerově. Určitě jsou v týmu hráči, kteří mohou hrát extraligu. Čeká je však ještě dlouhá cesta a musí neustále pracovat.