Petře, proč jste se rozhodl pro Kometu? Nabídek bylo určitě více?
Přiznám se, že nabídek bylo opravdu hodně. Bylo to hlavně díky zájmu jak ze strany vedení, i ze strany trenéra, což je podle mě to nejdůležitější. Také pomohlo, že jsme se s Liborem domluvili a měl jsem na všechno dostatek času. I když se přiznám, a mluvili jsme o tom spolu, že po tak dlouhé době v jednom klubu jsem s ním byl spjatý, proto jsem preferoval zahraničí. Měl jsem to rozjednané na frontách jako Švýcarsko či Německo. Jenže zájem o mé služby nebyl takový. Proto jsme se s rodinou rozhodli pro Kometu. Je to pro mě nový klub, nová výzva, nové město. K hokeji to prostě patří. Vždy jsem chtěl mít ty nejvyšší cíle. Poslední léta jsme vždy bojovali o titul. Ten tlak tam byl. Ze strany Komety jsem cítil obrovský chtíč. Upřímně také říkám, že jsem si to ze začátku trošku hůře představoval. Rivalita mezi Spartou a Kometou je velká, ale já vím, že těch sezón už moc nebude. Brno bylo za poslední tři roky dvakrát ve finále a jsem rád, že ukázali zrovna na mě a můžu se stát součástí týmu. Mým cílem je co nejvíce v danou chvíli pomoct. Je jasné, že člověk chce vyhrát titul, to jsou vždy stejné cíle, ale víme, jak je hokej vyrovnaný, takže to nebudeme vykřikovat. Vnitřně to tak samozřejmě cítím. Kometa je týmem, který má nejvyšší ambice.
Váš názor na přestup do Komety se podle vás měnil s časem, jak jste se rozhodoval. Ovšem nakonec bylo rozhodování celkem dlouhé. Jak jste se cítil po psychické stránce?
Je pravda, že po hokejové stránce se mi nikdy nestalo, že bych neměl tak dlouho podepsanou smlouvu. Ale říká se, že vždycky je jednou něco poprvé. Zase kdo zná moji povahu, ví, že o všem hodně uvažuji, přemýšlím. Tohle bylo pro mě dobré, protože jsem si mohl plusy i mínusy srovnat.
Jakou roli sehráli v přestupu do Brna bývalí sparťané? Kuba Koreis s Honzou Hanzlíkem už vědí, do čeho jdou, Františka Ptáčka to čeká podobně jako vás.
Franta mi volal shodou okolností první, ještě po sezóně na dovolenou. S Honzou jsem byl v kontaktu celou sezónu, takže jsem věděl o jeho začátcích až doposud. Řekl bych to tak, že i kdyby tu nebyli, mé rozhodnutí by to neovlivnilo. Pro mě je to tak, že jsem byl jedenáct let zvyklý na určité prostředí, a teď pro to, abych se rozkoukal a sžil se s kabinou, je určitě příjemnější, když jdete do prostředí, kde je známý. Navíc, když je to kamarád, je to pro mě velké plus.
Co říkali na váš příchod právě bývalí sparťané?
Spíš mě nechali položit pár otázek, protože jsem spíše já vyzvídal. Bylo dost času, takže mi to vychválili. Lidi okolo, kluky v týmu. Vím, že když věřím a tlaku se nebojím, nebo ne, že se ho nebojím. Člověk samozřejmě má rád, když všechno funguje, šlape. Ale hokej je takový nevyzpytatelný. Už jsem dost zkušený, zažil jsem i špatné chvíle. Budu věřit novému prostředí a bude pro mě důležitá adaptace v začátku, kdy mi budou muset kluci hodně pomoct. Za to jim budu hodně vděčný. Věřím, že poté budu moct pomoct já jim, až se člověk sžije s prostředím a systémem hokeje. Už jsem například ve Finsku prošel více týmů a vím, že už tam byla nějaká jazyková bariéra, takže to nebylo tak otevřené, jako v Čechách. Ne všechno člověk asi povahou pozná. Ale i v Čechách se vyměnilo na Spartě hodně lidí a nikdy jsem s nikým neměl problém. Věřím, že mě tým přijme a že zapadnu.
Jak jste vstřebal konec ve Spartě? Už jste ho hodil za hlavu?
Myslím, že čas všechno spraví. Už je to hodně dlouho a už o tom nechci moc přemýšlet. Naučil jsem se spíše žít s přítomností a budoucností. Věřím, že mě v mé hokejové kariéře čeká ještě jeden skvělý rok. Uvidíme, co pak bude, protože člověk v mém věku si nemůžu dělat nějaké dlouhodobější plány. Pak můžeme bilancovat a říkat, co všechno bylo špatně a dobře. Samozřejmě nejsem první ani poslední. Ke sportu a hokeji tyto změny patří.
Jakou roli měl ve vašem příchodu do Komety Libor Zábranský?
Obrovskou, velkou, největší. Jak bych to vystihl... V první chvíli, když jsme s Liborem mluvili, řekl jsem mu, že věřím tomu, že mi po jedenácti letech vyjde zahraničí. Hodně udělala osobní schůzka, kdy jsme se sešli. Byli jsme na telefonu a strašně jsem si vážil zájmu o mě. Jak po sportovní stránce, i po stránce lidské. Už jsem si prošel hodně týmů a vím, že po lidské stránce zapadnout do týmu je hrozně důležité. To mě hrozně přesvědčilo o tom, abych o nabídce hned od začátku začal hodně přemýšlet.
Do Brna jste jezdil čtyři roky jako soupeř. Jak se teď těšíte na bouřlivé domácí prostředí?
Je pravda, že atmosféra je v lize momentálně nejlepší. Vím, jak jsou lidé nároční. Zažil jsem v Brně i situace, kdy se domácím ne vždy dařilo a vím, že divák tu hokej doopravdy hltá. Je to momentálně nejoblíbenější sport a na každý zápas je vyprodáno. Hrozně se na to těším. Nechci pořád mluvit o Spartě, ale musím použít jedno přirovnání. Je tam atypická hala, atypická akustika a víme, co lidi dokáží. Přijdou hráčské útlumy, kdy se nedaří a lidi vám pak hrozně pomohou. Jsem hrozně rád, že je budu mít na své straně.
Vnímáte fanoušky během zápasu?
Díky tomu, že hraji tak dlouho, i když vím, že lidi fandí soupeři, mně to hrozně pomáhá. Mám totiž rád bouřlivou atmosféru. I z toho, jak jsem byl mladší, vím, že někteří kluci měli jinou výkonnost doma a venku. To tak prostě bylo. Až když hráči odehrají pár set utkání, devět z deseti uvažuje jako já. Že je to pro lidi a pro sport nejlepší, i když je nepřátelská atmosféra. Každý chce jet samozřejmě na sto deset procent, a k tomuto sportu fanoušci a bouřlivá atmosféra patří. Pro mě jedině dobře.
V přechozích třech letech Kometa v play-off dvakrát přerušila kroky, které chtěla Sparta v honbě za titulem udělat. Zamyslel jste se nad tím? Teď se ocitnete na druhé straně a budete chtít kroky Sparty opět přerušit.
V základní části to šlo. Za posledních pár let jsme se v play out či play-off potkávali celkem často. Naučil jsem se nemyslet takto daleko (úsměv). Myslím totiž, že to není dobré. Pokud to bude dobré a sedneme si na rozhovor po Vánocích, možná začneme uvažovat o play-off. To je strašně daleko a znova budu opakovat, že víme, jak je soutěž vyrovnaná. Když už se na to konkrétně ptáte, tak já tedy odpovím. Řeknu narovinu, že se nebojím ani toho, jestli znova Spartu dostaneme. V tu chvíli reprezentuji jiný klub. Už jsem si to vyzkoušel v JYP Jyväskylä, kdy jsme tři roky bojovali o play-off, ale nikdy jsme se tam nedostali. Lidi tam téměř brečeli, protože poslední play-off rozhodly i mimosportovní věci. Ale to teď není důležité. Poté jsem přestoupil do Kärpät Oulu, což byl velký rival. Rok na to jsme hráli čtvrtfinále s Jyväskylä. Oni postoupili z šestého místa, my z třetího. Sám jsem se za tři roky v předchozím klubu cítil jako doma. Už jsem hrál proti Jyväskylä asi šestkrát, ale v play-off jsme najednou prohrávali 1:3 na zápasy. Vím, že jsem uvažoval, že by mě něco podobného mohlo potkat i teď v play-off. Ale jsou to věci, které nedokáži předem ovlivnit. Momentálně chci hrát co nejlépe za klub, který reprezentuji. Ale je to daleko. Vím, že Sparta má velké ambice, Brno také, takže se můžeme někde potkat. Uvidíme, v jaké části by to bylo. Zatím nad tím ale neuvažuji. Teď je pro mě důležitý začátek.
Mluvil jste o tom, že vám ve Finsku nevadilo hrát proti vašemu bývalému týmu. Teď jste tedy při rozhodování pro cizinu neuvažoval proto, abyste nehrál prosti Spartě?
Když nedopadla cizina, věděl jsem, že pokud zůstanu v lize, čekají mě minimálně čtyři zápasy proti Spartě v jakémkoliv týmu. Teď to bude možná o to pikantnější. Jsem hokejista, který má nejvyšší cíle a jdu do týmu, který o mě projevil největší zájem.
Jak jste prožil letní přípravu? Individuálně, ve skupince nebo s nějakým týmem?
Za posledních jedenáct let jsem většinou trénoval sám. Jen pár sezón bylo, že trenér řekl, že se tým hodně obměnil, a proto jsem chodil většinu přípravy s týmem. Hodně mi pomohlo, že jsem šel ve čtyřiadvaceti letech do zahraničí. Tehdy jsem se začal připravovat sám. Ve Finsku jsem byl téměř šest sezón a věci, které jsem se naučil, i když jsem dělal později společnou přípravu, jsem si musel odpoledne přidat, protože jsem něčemu věřil a jsem hrozně rád, že mě to někam dotáhlo. Díky mým tréninkovým metodám předcházím některým zraněním a na sto procent můžu tvrdit, že mi to prodloužilo kariéru. Jsem navíc hodně zastáncem cyklistiky, kola. Tady mám hodně kamarádů. Dva roky se mnou hrál na Spartě, předtím i na Kladně i ve Finsku Petr Tenkrát. To je můj člověk. I když letos absolvoval společnou přípravu s týmem, na kolo se mnou rád šel. Výkonnostně jsme na tom totiž podobně a přeci jen když jedete na aerobní práh, potřebujete se kousnout, je potřeba mít v nějakém kopci soupeře. Pak je to jednodušší. Ve třiceti nebo dvaatřiceti letech jsem si v podstatě nedokázal představit, že bych se připravoval sám a poslední tři roky mě to strašně žene dopředu. Vyhovuje mi, když dělám věci co nejvíce na hraně tohoto prahu. Můžu říct, že ať už je to na kole nebo v posilovně, vyhovuje mi, když můžu nejtěžší věci dělat sám.
Máte rád kola, takže budete spěchat domů, abyste stihl Tour de France?
Už vloni jsem si kvůli olympiádě pořídil televizi do auta, protože přeci jen Kladno Praha jsem strávil hodně času v autě. Teď bych to musel na dálnici D1 nějak naladit, protože to mám spíš na signál v okolí Prahy. Ale věřím, že poslední dva kopce snad stihnu. Každý sleduje Tour de France asi nejvíce a u mě není tajemstvím, že mimo hokej jsou tenis a cyklistika mé asi dva nejoblíbenější sporty. Na fotbalové velké akce se samozřejmě podívám také, ale je mi bližší to kolo i kvůli tomu, že to sám dělám, někam mě to dovedlo, posílilo a je to největší dřina.
Máte za sebou dobu letní přípravy, končí už i doba dovolené. Příští týden už budete s Kometou na ledě. Těšíte se na něj?
Opravdu je to dlouhé. Je několik vrcholových sportů, které jsou ve svém typickém prostředí o několik měsíců méně. Zatím jsem jen hráč a už kolikrát jsem přemýšlel o tom, že by se mohlo i přes léto chodit na led. Už jsem to zažil ve Finsku a letos jsem chodil s klukem také. Jde spíše o techniku, sklouznout se. Ani ne udělat vytrvalost. Dnes jsou možnosti, že led je všude celoročně. Těším se hodně, ale zároveň vím, že začátky jsou rok od roku horší. Cítím se v nich hrozně. Navíc každý má jiný styl bruslení a já jsem hrozně rozpláclý. Musím být hodně opatrný. Být často s fyzioterapeutem.
Jak vyřešíte dojíždění s rodinou? Podle povídání zřejmě bydlíte v Kladně.
Budu si hledat velké bydlení, protože jsme čtyřčlenná rodina. Mám kluka a holku. Protože mám smlouvu na sezónu, nebudu zastírat, že mi bude jedenačtyřicet, takže si najdu bydlení a většinu části sezóny tu se mnou bude manželka. Holka už totiž chodí do druháku a na Kladně hraje tenis a florbal. Kluk tam hraje hokej. Vím, že by to šlo nějak skloubit. Je to pro nás něco nového, protože ve Finsku jsme byli všichni, na Kladně pak také pohromadě. Uvidíme, jak to bude všechno fungovat, ale bude to zřejmě tak, že já jezdit téměř nebudu a oni budou jezdit za mnou.