Cesta za postupem do čtvrtfinále, aneb fanoušci v euforii

Odjezd za postupovým snem

Je sobota, krátce po obědě. Prakticky v celém městě nelze přehlédnout skupinky lidí, kteří mají na sobě šály, dresy a jiné potřebné hokejové propriety. Copak se to děje? Kometu čeká zápas v KAJOT ARENĚ? Kdepak, brněnský hokejový národ se přesunuje do míst, kde vyrůstala ikona českého hokeje a miláček národa Jaromír Jágr, tedy na Kladno. Už před samotným odjezdem bylo vidět, že do 230 km vzdáleného města se chystá veliká skupina diváků. Každý si zvolil dopravu dle svého uvážení. Konkrétně autobusem, vlakem nebo autem. Největší množství lidí jelo prvně zmíněným dopravním prostředkem.

Jako již tradičně vypravoval Fanklub Komety výjezdový autobus. Komfortní "poschoďák" pro devadesát lidí nabídl oproti minulým létům fanouškům daleko pohodlnější podmínky. Ovšem nic proti starším typům autobusů, mnoho fandů jistě potvrdí, že i tyto nemoderní typy měly své kouzlo. A především sloužily výborně, bez poruch. Jak to ale bývá, občas vám prostě není přáno. Sotva dojela posádka fanoušků na stý kilometr poblíž Humpolce, musela urychleně odbočit na nejbližší benzinovou pumpu a dát si nucený hodinový odpočinek. Důvod? Hustý dým, který se valil ze zadní části vozu.

Žádný Pat a Mat ani Kutil Tim, ale "betelné borec"

Šok. Při rychlé evakuaci z autobusu zjišťujeme nepříjemný fakt, necháváme za sebou hodně velké louže. Podle prvotních informací dosloužilo chlazení, praskla hadice a celá brzdová kapalina se odebrala do věčných lovišť. Co s tím? Stihneme vůbec hokej? Nervozita fanoušků je zřejmá. Jedna fanynka dokonce nasupeně říká, že si jde vzít stopa. Nemusela! Naštěstí řidič nebyl žádný Kutil Tim, právě naopak. S buldočím zaujetím Miroslava Holce se vrhl do opravy. S pomocí fanoušků "nosičů vody", se vše dalo znovu do chodu.

Velká poklona a uznání patří řidiči s jakou bravurou tuto prekérní situaci zvládl. „Jedeme Brno, jedeme", ozývá se konečně po odjezdu z benzinky, kterou si brněnský fanoušek z paměti jen tak nevymaže. Mohla se totiž stát při notné dávce smůly hlavním táborem téměř stovky fandů. Ti už zjišťovali, zda jede wi-fi signál a zda není na pumpě televizní obrazovka. Naštěstí se vše vyřešilo.

Autobus byl po ošetření zpět v plné polní a jelo se směr Kladno. Následně však nastala další poměrně klíčová otázka. Stihne stovka diváků zápas, jenž byl plánovaný na 17:30? I tady vše dopadlo pozitivně. Čas 17:15 a drtivá většina diváků má před sebou kladenský zimák. "Už jsme tady", zaznívá tradiční uvítací pokřik brněnských fanoušků. Přes všechny cestovní útrapy se nakonec dočkali a mohli být u historického zápasu svých milovaných borců.

Euforie, nadšení

Popisovat průběh utkání nemá příliš smysl, o tom bylo psáno jinde. Je každopádně jasné, že kdo na kladenském svatostánku byl, určitě nelitoval. Zažil neuvěřitelné emoce, zápletku a skvělé fandění z obou stran. Nutno poznamenat i korektní přístup hráčů soupeře, například kapitána Pavla Patery, který po utkání šel společně s ostatními hráči pod brněnský kotel uznale poděkovat za perfektní atmosféru. Kometa postoupila 3:0 na zápasy a mohly propuknout bombastické oslavy. Nejprve na samotném stadionu, posléze u autobusu a kolem druhé hodiny ranní také u své domovské haly, KAJOT ARENY.

Nejsme však u konce. O víkendu bude pohádka pokračovat. Kometa pojede buď do Plzně nebo na Spartu. A každý věří a sní o tom, že tato pohádka bude mít co nejvíce epizod. V následujícím rozhovoru se o tom můžete přesvědčit.

Postupové oslavy si užili všichni, někteří i dojetím plakali, říká fanynka brněnské Komety Michaela Matulová

Kdy jste vůbec poprvé zažila výjezd na Kometu?
Na Kometu chodím od svých pěti let, ale chodila jsem většinou doma s tátou. Co se týká výjezdů, tak vůbec první cesta byla v poslední prvoligové sezóně 2008/2009, tehdy jsme jeli do Třebíče. V extralize mám projeté prakticky všechny stadiony, ale jako první byla Plzeň.

Tím pádem si pamatujete i play-off první ligy, i tam byly kolikrát vyhecované zápasy...
Tak určitě. Vzpomínám třeba na Hradec Králové, to byla hodně vyhrocená série nejen na hřišti, ale i v hledišti. Hradečtí diváci se k nám nechovali zrovna vlídně. Neustále tam bylo takové pošťuchovaní, ale nakonec vše dobře dopadlo a navíc jsme postoupili. Takže radost byla veliká.

Pojďme zpět do současnosti. V sobotu jste vážila cestu na Kladno. Co se Vám honilo v hlavě, když se v půlce cesty porouchal autobus?
Že jsme dopadli jako před léty v Mladé Boleslavi, kde jsme zůstali stát před stadionem. Teď jsme pro změnu zůstali stát na benzínce. Něvěřila jsem, že se na hokej vůbec dostaneme. Musím poděkovat panu řidiči, který byl velice šikovný a celou situaci vyřešil.

Nakonec se tedy vše stihlo. Co jste říkala na atmosféru v hledišti a následné oslavy?
Byl to super zápas. Všichni jsme si to uživali, dokonce i ti, co normálně nefandí. Skákali, fandili a tleskali. Někteří byli tak dojatí, že dokonce i brečeli. Jsem ráda, že jsem mohla u postupu Komety být.

Kometa se ještě na dovolenou rozhodně nechystá, kam až může podle Vás dojít?
Byla bych ráda, jako asi každý z fanoušků, kdyby co nejdál, to je samozřejmé. Musíme věřit.

Spartu nebo Plzeň?
Raději Spartu. Pro nás by byla lepší i díky stadionu, který má větši kapacitu. A přeci jen Praha a Brno, však to znáte. O drama a vyhecované zápasy určitě nebude nouze. Indiáni jsou velcí bojovníci, myslím, že hra Sparty nám sedí daleko víc.