Cítím se už skoro jako Brňák, přiznává obránce Jakub Vejvar

Ty jsi přišel do Brna z pražské Sparty, jak je to vlastně dlouho?
Budou to skoro tři roky, přišel jsem sem pár týdnů po Vánocích 2004.

Jaké byly ty tvoje brněnské začátky?
Svou první sezónu, tedy její část, jsem hrál v dorostu. Přišel jsem, když Kometa měla problémy s obránci kvůli zraněním a bojovali o záchranu v extralize. Tu jsme potom udrželi. Jinak jsem hned po příchodu do Brna měl možnost trénovat s juniorkou, kterou tehdy vedli pan Čada s panem Zábranským, jednou jsem s nimi dokonce jel na zápas. Ty tréninky mi dost daly, oba se ke mně chovali skvěle, což mi moc pomohlo, abych se tu rozkoukal. Bylo skvělé, že se mi pan Zábranský věnoval, protože jsem ho měl jako hráče rád a snažil jsem se hrát podobný styl hokeje jako on, tedy hrát tvrdě. Trénink pana Čady mi strašně vyhovoval. Když se hráči něco nepovede, dá mu to silně najevo, ale když se něco naopak podaří, tak zase pochválí, což mně osobně hrozně pomáhalo.

A jaká byla sezóna 05/06, tedy tvoje první v juniorce?
Byl jsem v juniorce teprve první rok a ten rok mi hodně pomohl, protože jsem ho celý odehrál ve druhé lajně. Nasbíral jsem hodně zkušeností, I když se ten ročník týmu vůbec nepovedl a skončili jsme poslední. Měli jsme dost špatný začátek, byly tam i trenérské výměny, hodně nám pomohlo, když nás chvilku trénoval pan Zábranský. Ke konci jsme se začali zvedat, ale už to nestačilo.

Tvou třetí sezónu se juniorce dařilo lépe?
To byla moje druhá kompletní v Brně. Začali jsme pod panem Paškou, začátek se nám vůbec nepovedl, prohráli jsme asi čtrnáct zápasů v řadě a skoro všechny o gól, takže jsme byli psychicky na dně. Trenéra Pašku vystřídal pan Beck, trošku sme se začali zvedat, dotáhli jsme se na Jihlavu, která byla před námi. Na posledních asi sedm zápasů přišel trénovat pan Oslizlo, pod kterým jsme vyhráli šest z těch sedmi utkání a nakonec jsme se zachránili. Klíčový byl duel s Jihlavou. Kdybychom ho prohráli, tak jsme mohli spadnout, ale naštěstí jsme ho zvládli, emoce byly velké, měli jsme všichni obrovskou radost, protože jsme se tím vítězstvím zachránili.

Juniorka se v minulém ročníku přestěhovala na nějakou dobu do nové haly za Lužánkami. Jaký to byl skok z proslulého špatného ledu na Rondu?
Byla to určitě pozitivní změna, v nové hale je totiž skvělý led, což na Rondu není. Zápasy za Lužánkami nás stály mnohem méně sil, protože ten led vydrží kvalitní celý zápas. Na Rondu je to po pár minutách hrozně rozježděné, člověk se do něj začne bořit a rychle se unaví.

Letošní ročník hrajete opět na Rondu, v novém systému juniorské extraligy jste v tabulce čtvrtí od konce, tedy jednadvacátí...
Myslím, že letos je to přesto z těch tří sezón nejlepší začátek, pořád jsme na dosah příčkám zaručujícím play-off. Do něj postupuje 16 týmů, my jsme chvíli byli i na 15. místě. Uděláme všechno proto, abychom se do vyřazovací části probojovali, protože by to bylo super. Zbytek týmů, které nebudou hrát play-off, sehraje baráž a tři nejhorší týmy sestupují.

Vraťme se ke Spartě, odešel jsi z Prahy v sedmnácti letech, byl příchod do Brna pozitivem, nebo se ti na Moravu nechtělo?
Když jsem byl prvoročák na Spartě v dorostu, tak jsem celou sezónu hrál a všechno bylo super. Další rok ale přišel nový trenér, já jsem musel na operaci s kolenem, naskočil jsem tedy do rozjeté soutěže, nedostával jsem tolik příležitostí. Tak jsme se s agentem dohodli, že bude lepší odejít a dohodl jsem se právě s Kometou, která zrovna měla ty problémy s beky a bojovala o záchranu. Nejdřív jsem měl trochu strach, že jdu do Brna zrovna z Prahy, trošku jsem se bál, jak mě kluci přijmou, ale všechno bylo super, všichni se chovali skvěle a brzo jsem zapadl. Tým se navíc udržel v extralize, takže bylo všechno fajn.

Ten stav, že se ti v Brně líbí, pořád trvá? Jak ses tu zabydlel, jak často jezdíš domů do Prahy?
Za ty roky jsem si tady zvykl, takže se už cítím skoro jako Brňák (úsměv). Je mi tady dobře, s rodiči se vidím tak jednou za měsíc. Zezačátku to sice bylo celkem těžké, ale už jsem si zvykl a všechno je v naprosté pohodě. Minulý rok jsem úspěšně odmaturoval, teď chodím na jazykovou školu, kde trvá studium rok. Příští rok bych se chtěl dostat na vysokou, uvidíme.

A jaké máš ty hokejové cíle?
Určitě bych dal cokoliv za to, abych si mohl zahrát za chlapy.

Se svou výškou a váhou jsi vlastně skoro předurčen k tomu hrát obránce. Jaké jsou tvé úkoly na ledě?
Snažím se hrát dozadu, i díky postavě bych se neviděl moc jako ofenzivní bek. Snažím se hrát co nejvíc tvrdě, ale letos je to hodně těžké, kvůli svému věku jsem v juniorce poslední rok a většina soupeřů jsou mladší a menší hráči. Takže skoro jakýkoliv zákrok je faul. Dávám si na to velký pozor, abych jen nevysedával na trestné, ale někdy je to opravdu dost obtížné.

V letošní sezóně jsi jako defenzivní obránce stihl vstřelit i čtyři góly. Rovnou dva naráz jsi dal onehdy proti Slavii...
Je sice super, že mi to tam spadlo dvakrát v jednom zápase, ale radost jsem z těch branek moc neměl, protože jsme nad Slavií vedli 4:1 a nakonec jsme jej nezvládli. Byl to náš velký výpadek a doufám, že už se nám nic takového nestane.

Chodíš i na zápasy A týmu Komety?
Chodím na áčko často, fascinuje mě ta atmosféra, myslím, že taková není v žádném městě v republice. Když nám přišli myslím dvakrát fandit lidi i na juniorku, byli jsme hrozně rádi a děkujeme za to.

Máš v některém hráči z áčka vzor?
Z obránců mám rád Sašu Lhotského a Jirku Davida, hodně na ně koukám a snažím se okoukat různé věci, jak co řeší a podobně.

Díky za rozhovor a ať se ti daří.